Nejlepší cesta, jak zemřít udušením. Chronická obstrukční plicní nemoc.

.Už sama zkratka napovídá, že asi nejde o nějakou z tradičních nemocí (jako jsou oubytě, zmetání, souchotiny či záhať), ale o produkt moderního věku.
Česká zkratka CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc) je překladem anglické zkratky COPD (chronic obstructive pulmonary disease).
Proč je tato nemoc nová?
Protože je, stejně jako mnoho jiných nemocí, spjata převážně s kouřením. A až industrializace kuřáctví a rozšíření prefabrikovaných cigaret ve společnosti způsobila její rozšíření.
Dříve o ní nikdo nevěděl a dechové obtíže silných kuřáků bývaly obvykle označovány jako asthma.

U nemocí bývá zvykem na začátek uvést, jak vůbec vznikají, a dále, jak vypadají. Tedy, CHOPN vzniká především z kouření.
Kouření zhoršuje samočistící schopnost plic a průdušek – po každé vykouřené cigaretě se na aspoň 20 minut zastavuje pohyb řasinek na sliznicích dýchacích cest. Dráždivé látky v cigaretovém kouři ovlivňují i produkci hlenu, kterým se dýchací cesty zanáší. Vyvolávají chronický zánět dýchacích cest (kuřácká bronchitida), která je hlavní příčinou postupné devastace. Nebudu popisovat jednotlivé mediátory, mezi nimiž jsou důležité především interleukiny jako atraktory, protože to není až tak důležité jako důsledek toho všeho.
Při zánětu otéká sliznice průdušek a snižuje se tak jejich průsvit. Dochází k trvalému poškození řasinek a narušení jejich pohybu. Co víc, dochází k rozpouštění přepážek mezi plicními sklípky (obzvlášť u lidí, kteří k tomumají dispozice – nedostatek alfa-1-antitrypsinu). Tím se snižuje plocha plic určená k výměně plynů, která tudíž vázne. Organismus se tomu brání kontraproduktivním způsobem – zvýšením objemu plíce. Tím ale nezvětší plochu pro výměnu plynů, alejen zbytečně zvýší mrtvý (nevyužitý) prostor dýchacích cest a dýchání se tak stane ještě obtížnějším.

Největší rozdíl mezi asthmatem a CHOPN není ani tak to, že asthma najdeme už u dětí a mladých lidí, zatímco CHOPN je nemoc hlavně vyššího věku. Ani tak to, že asthma postihuje i nekuřáky, zatímco CHOPN je nemoc v podstatě výhradně kuřáků.
Hlavní je, že při sthmatu se stav průdušek po záchvatu zase upravuje, často až úplně k normálu. Při CHOPN dochází k nevratnému, postupně stále pokračujícímu definitivnímu poškození, a výrazná úprava stavu nemoci není možná.

Hlavní, co by měl udělat člověk, u kterého se CHOPN zjistí, byť v počátečním stadiu, je přestat kouřit. Úplně a nadobro.
I tak už je zánětlivý proces nastartován a může docházet k dalšímu horšení, ale výrazně pomaleji (hlavně pak delší dobu od zanechání kouření, efekt není okamžitý), než kdyby u kouření setrval.
Kromě toho, na tom, zda nemocný kouří, nebo ne, je závislá i léčba, protože některé z dostupných léků se prostě kuřákům nedávají. Zanecháním kouření lze tedy zvětšit výběr léčby, která se dá na nemoc nasadit.

K léčbě se používají nejrůznější přípravky, které mají roztahovat průdušky, v pozdějších stadiích onemocnění se přidávají působky, které mají mírnit zánět.
Protože plicní funkce bývají narušené tak, že i jejich malé zhoršení, kterého by si zdravý člověk ani nevšiml, se u nemocného výrazně projeví, objevují se záchvaty dušnost i při jinak banálních infekcích dýchacích cest, ke kterým jsou ale nemocní s CHOPN náchylnější.
Hustý hlen, který se díky zhoršené samočistící schopnosti drží dlouhodobě v dýchacích cestách, hlavně v rozšířených částech průdušek, které vlivem chronického zánětu vznikají, je pro bakterie živná půda. Husté, obtížně vykašlatelné hleny také můžou tvořit hlenové zátky, zcela uzavírat průdušky, a za nimi se pak v nevětrané části plíce opět drží záněty.
To si pak vyžádá i opaovanou léčbu antibiotiky.

Důležité je, pokud už se CHOPN objeví a nemocný přestal kouřit (což je opravdu to hlavní, co by měl udělat), nenechávat jednotlivá zhoršení a záchvaty dojít příliš daleko. Je lepší vyhledat pomoc hned v začátku zhoršení, dokud není tak velké, a úprava zpět k původnímu stavu je po podání léčby rychlá a snadná. Pokud se nechá zhoršení dojít příliš daleko, trvá léčba mnohem déle, a hlavně nemusí dojít k návratu do původního stavu, ale ke vzniku dalšího nevratného poškození plic a průdušek.
Dále je důležité brát dlouhodobou léčbu i v období,kdy je nemocnému dobře a žádné zhoršení nepozoruje. Některé dlouhodobě užívané léky totiž zhoršení účinně předchází a sníží se tak počet nutných pobytů v nemocnicích. Což jistě každý uvítá.
Při akutním záchvatu se podávají léky nitrožilně. Pacientovi sice uleví, ale mají spoustu nežádoucích účinků a nejsou vhodné k dlouhodobému podávání, narozdíl od lokálně působících léků z různých inhalátorů.

Podstatné je, že léčba nevede k odstranění již způsobeného poškození plic a pouze zpomaluje jeho další průběh. Zbavit se již propuklého onemocnění nelze. Vyhlídka pacienta, zvláště v těžším stadiu onemocnění, je pak taková, že navzdory veškeré léčbě a péči zemře udušením. Je to tak.

Občas mají pacienti tendenci shánět si kyslíkové bomby nebo vyžadovat kyslík. Bývá to hlavně z psychických důvodů, protože s kyslíkemse cítí bezpečněji. Pravda je, že záchranná služba kyslík podává, ale to je jen v akutní fázi. kyslík totiž není vhodný prokaždého, a už vůbec ne s CHOPN.
Narušení plicních funkcí totiž vede k hromadění oxidu uhličitého v těle, a přivedením kyslíku dojde k tomu, že pacient se nemusí tolik namáhat s dýcháním, aby měl kyslíku dost, a tudíž začne váznout odvětrávání oxidu uhličitého, jehož hladina se opět zvyšuje. Podávání kyslíku, zvláště ve větších průtocích, tak není vhodné pro každého. jedním z prvních dramatických příznaků nadbytku oxidu uhličitého je to, že pacient upadá do komatu. Pokud začne při hromadění oxidu uhličitého pociťovat, že se mu špatně dýchá, a průtok kyslíku si zvýší, jenom tím urychlí nástup komatu.
Ve čtvrtém stadiu onemocnění se ale podávání dlouhodobé domácí kyslíkové léčby používá i léčebně. Dávají se nižší průtoky, ale musí se, aby opravdu měl efekt, užívat dlouhodobě, aspoň 16 hodin denně. Je pochopitelně potřeba splnit přísná kritéria indikace dlouhodobé domácí kyslíkové léčby (DDOT – dlouhodobá domácí oxygenoterapie)- v době, kdy je pacient delší dobu bez zhoršení (při zhoršení nemá smysl to provádět) se provede kyslíkový test – opakované odběry krve na stanovení krevních plynů na různých průtocích kyslíku, a sleduje se, při jakém průtoku nastává optimální poměr kyslíku a oxidu uhličitého a zda vůbec je pacient vhodným kandidátem na tento druh léčby.
Pokud už pacient má koncentrátor doma, podléhá zpřísněnému sledování svého plicního lékaře, který pak kromě pacienta sleduje i užívání přístroje.

Mladý člověk, samozřejmě nekouřící, má šanci na zlepšenníi prostřednictvím transplantace plic. Ta by měla přijít ani příliš pozdě, aby byl pacient ještě vysoce rizikové operace schopen, ale ani příliš brzy, protože je potřeba co nejvíce využít času, kdy ještě fungují vlastní plíce pacienta. Kvalita života po transplantaci plic je totiž sice dobrá, protože pacient dostane nové, nepoškozené nebo méně poškozené plíce, ale jeho trvání nebývá dlouhé, plíce se často odhojují a jen menší část pacientů po transplantaci žije déle než 5 let.

V posledním stadiu onemocnění bývají už pacienti tak dušní, že se bez zadýchání ani neposadí, špatně se jim dýchá i v úplném klidu a jsou v podstatě odkázáni k trvalému pobytu na lůžku.
Přesto i v této fázi onemocnění se najdou tací, kteří sáhnou po cigaretě. Což svědčí jen o ohromné síle závislosti, kterou je nikotin a další návykové látky přimíchané do tabáku arteficiálně, schopen vyvolat.

Na tlumení dušnosti dobře působí opiáty, po jejich podání nastává úleva. Neznamená to ale, že by se opravdu zlepšilo dýchání – naopak, opiáty tlumí dechové centrum. Je to ale způsob, jak se vyhnout velmi nepříjemné smrti a zemřít po útrapách s touto velmi nepříjemnou nemocí aspoň trochu důstojně.