Zapnul jsem svůj Sinclair QL. A co z toho?

.
Není to sice moc dávno, ale stejně je to už nějaký čas, co jsem od Sintechu dostal Sinclair QL.
První, co jsem zjistil, že k němu nepotřebuju shánět Sinclairovy „veselé konektory“ BT630W pro připojení joysticků a sériáku, protože je osazen normálními devítipinovými Cannony.
Ty se osazovaly na U.S. verzi a na poslední německé série počítače od Samsungu. Nejsou ale zapojeny tak, jak jsme zvyklí z IBM PC – osazení vývodů naopak kopíruje devítipinový Cannon použitý pro sériový port na ZX Interface 1.
Druhé věci, které jsem si všimnul, byla německá klávesnice, což na německé verzi počítače není až takové překvapení.
Ne že by mi vyloženě vadila, ale zase ne že bych ji nutně potřeboval.
Každopádně bylo zajímavé pomyšlení, že Sinclair se zabýval takovým detailem, jako že Němci mají paznaky typu ÜÖÄ. Do Francie se vozila QL s AZERTY klávesnicí a španělské QL mělo na klávesách obrácený otazníček a vykřičníček. A dost možná, že by Clive neváhal vyrobit QL s ěščřžýáíé na klávesách.
A třeba by se nelekl ani azbuky, nebýt tehdejšího embarga na procesory 68k, takže QL do východního bloku stejně vyvážet nemohl.
Dizzy ale vyjádřil myšlenku, že německá klávesnice s sebou nejspíš nese úpravu ROMky. To už mi zarazilo, protože by musel Sinclair mít různé verze ROMek a montovat je do počítačů vždy k té správné klávesnici. A jak daleko při úpravě ROMky zašel? Bude francouzské QL zvládat francouzštinu, před chybové hlášení vkládat „pardon“, ukládat fichier a zdravit uživatele po zapnutí „bon jour“? Bude německé QL na pozdrav hajlovat a častovat uživatele německými chybovými hláškami, či snad dokonce do němčiny přeloženými příkazy? Budou se programy spouštět povelem MASCHIEREN_MARSCH místo RUN?

Fakt je, že podívá-li se člověk na QL, všimne si, že jde o počítač větší, než je ZX Spectrum – tedy především tehdejší gumák či plusko,které s QL sdílí jeho „hranatý“ design. Pokud chtěl Sinclair vytvořit počítač profesionálnější, než ZX, tak se mu to částečně povedlo.
Asi největší slabinou počítače je klávesnice. Je sice mnohem profesionálnější než silikonová pryž gumáka nebo membrána předchozích ZX 80 a ZX 81, na takové to domácí kódování je dostačující, stejně jako klávesnice pluska či ZX 128, ale představit si ji v kancelářském nasazení, kde se buší do počítače ve vysokém rytmu, v prostředí, kde jsou doma psací stroje s odolnými mechanikami, prostě dobře nedokážu.
Hádám, že i firma by raději sáhla po mechanických spínačích v klávesnici od IBM, než po plusku nebo QLku.
Na druhou stranu, QL by mělo ve své době být konkurenceschopné třeba na školách a univerzitách, kterým jde o cenu víc, než o trochu nepohodlí při psaní.
Zabudované microdrivy jsou výborné. Určitě nejsou pomalejší, nebo ne aspoň znatelně, než tehdejší 5.25″ disketové jednotky. Ale to jsem měl možnost zjistit už při zkoušení ZX Interface 1 u ZX Spectra, kde sice cartridge nevyniká kapacitou (maximální formátovaná kapacita na Spectru je 128 kB), ale je prostě přijatelně rychlá – ve srovnání s kazeťákem je rychlost microdrivu přímo blesková. Na QL mají nový, nekompatibilní formát, ten jim ale dává vyšší kapacitu.
Sice se dají připojit ještě další microdrivové mechaniky (je zajímavé, že jsem neviděl vyrábět žádné microdrivy v QL designu, zřejmě se i ke QL připojovaly klasické ZX microdrivy v „gumáckém“ designu), ale ty dva zabudované stačí bohatě na většinu představitelných operací.
Navíc, po zapnutí, tedy přesněji po zodpovězení úvodní otázky „F1 monitor, F2 TV“, zkouší QL z microdrivu (mdv1) bootovat.
Microdrivy sice nejsou na kastli počítače označené čísly, ale jednak jsou řazeny logicky, a druhak právě podle pokusu o boot poznáte, který je který.
Pravda je, že tohle Sinclair pro kancelářskou práci vymyslel dobře – obsluha nemusí znát žádné příkazy DOSu ani Basicu, prostě jen stačí mít založenu cartridge v microdrivu a počítač po zapnutí nabootuje textový editor nebo tabulkový kalkulátor…

Co se úvodní otázky týče, je jedno, jestli máte připojenu televizi přes anténu nebo monitor přes RGB. Obrazový výstup jde stejně vždy na oboje, rozdíl je jen v tom, co a jak se zobrazuje.
V režimu TV je široký border, písmena stejně široká jako vysoká. Border je černý, v dialogovém řádku je fialový kurzor píšící bílým písmem. Paper je vstupně červený, takže pokud provedete DIR, vypíše se bílým písmem na červeném podkladě, ale při odeslání řádku programu se barva papíru změní na tmavomodrou a na ní se bílým písmem program zobrazuje.
V režimu monitor jde obraz hodně do krajů, takže třeba na mé televizi jsou okraje už mimo obraz. Písmo je zbaveno své „dvojnásobné šířky“ z TV režimu, je tedy vyšší než širší. A v dialogovém řádku je zdá se zelené.
Oblast papíru je v režimu monitoru rozdělena na dvě okna, levé okno s bílým podkladem a červeným písmem zobrazuje výpis programu, pravé okno s podkladem červeným a písmem bílým slouží k výstupům přes stdout.
Když se na to člověk podívá, rychle pochopí, kde hledal inspiraci ST Basic z Atari ST.
Tady sice nemůžete šmejdit myší a tahat okna po ploše, ale o to přeci u počítačů vůbec nejde.
V režimu 512×256 má QL jen 4 barvy, v „TV“ režimu 256×256 má 8 barev.

Pravda je, že na QL toho mohlo být hodně jinak. Použití 68008 by tolik nevadilo, aspoň je jednodušší deska. Pro nasazení v kancelářské sféře koneckonců není potřeba, aby byl počítač nějaké dělo – stačí cokoliv, co se dokáže chovat jako psací stroj a kalkulačka, nejlépe oboje dohromady.
Mrzivé ovšem je, že při použití krystalu 7.5 MHz je v rozsahu zabudované RAMěti počítač zpomalován zobrazovacím obvodem ULA na polovinu rychlosti. A to už je znát, i když, jak říkám, korporátnímu prostředí to vadit nemusí, na psaní textů i na jednodušší počty to stačí.
Problém by s tím ale mohli mít známí žrouti – hry a dema.
Že si na takovém počítači asi nebudete pouštět ani filmy, ani empétrojky, je asi jasné. Koneckonců, kdybyste někomu koncem osmdesátých let řekli, že si hudbu na počítači pouštíte tím způsobem, že si pořídíte několikamegabajtový sampl pakovaný ztrátovou kompresí, asi by myslel, že vám slušně hráblo a že svůj počítač asi nemáte dostatečně rádi.
Pak ještě existují různé turbokarty, případně počítače Q40 a Q60, ale zdá se, že nejsou potřeba, dostatečným zdrojem neutuchající zábavy je i
QL holé.
K SuperBasicu lze říct to, že je to SuperBasic. Jméno opravdu mluví za vše. Je to basic, a je super.
Původně se pro QL vyvíjel jiný systém. Z nějakých důvodů, snad finančních, snad časových, nechal Sinclair vyvinout systém jiný, tedy QDOS a SuperBasic. A kam se poděl původně vyvíjený systém?
Inu, mohli jste si ho dokoupit samostatně.
Idealista Sinclair ohlašoval svoje počítače ZX jako pomůcku sloužící ke vzdělávání, a jistě nelibě nesl, že neprorazil do škol (což byl důvod, proč vyvíjel ZX Interface 1 a ZX Net).
Jak se kdysi psalo v časopise Sinclair user, „všichni máme báječné a rychlé moderní počítače… …a hrajeme na nich JetSet Willyho“. Přitom sám Sinclair herní trh vlastně nijak nepodporoval, pokud nepočítáme přeprodávání několika málo her od Psionu a vytvoření „aspoň nějakého“ způsobu připojení joysticků v podobě ZX Interface 2.
Gumák v konkurenci Commodore 64 a Atari 800 je ukázka toho, že hry nepotřebují ani nadupaný zvukový hardware, ani kdovíjakou grafickou akceleraci s blikajícími polygony a čertvíjakým stínováním, ale něco úplně jiného. A můžete hádat, co to je.
Je pravda, že QL bylo oproti své konkurenci levné, ale na cenu počítačů korporace a podniky tolik nehledí. Ve vzdělávacím prostředí by se QL mohlo uchytit lépe, zvlášť pokud bylo vybaveno sítí QLAN (údajně zpětně kompatibilní se ZX Net) a všechny potřebné periferie už obsahovalo (microdrivy a 2x sériák). A mohlo se uchytit i v domácnostech, bylo-li by na něj více her.
To už je ale začarovaný kruh, který všichni, kdo o QL a osudu firmy Sinclair slyšeli, už dobře znají.

No a k vyřešení otázky, co QL provede, je-li lokalizováno.
Zkusil jsem mačkat písmenka včetně těch ÜÖÄ. Na obrazovce se objevilo opravdu to, co jsem stiskl na klávesnici. Včetně umlautů.
Takže znaková sada a rutina pro čtení klávesnice je poněmčena.
Po stisku ENTER jsem se dozvěděl, že NICHT GEFUNDEN, UNGUELTIGE BEZEICHNUNG či případně UNGUELTIGER PARAMETER.
Takže si u Sinclaira opravdu dali tu práci, že texty v ROMce poněmčili.
Že bych si šel udělat českou ROMku?
Zkusil jsem vložit microdrive cartridge s nálepkou QL Quill. Ten se nabootoval, a co nevidím…
Nejprve mi to úplně nedošlo. Zkusil jsme zase klávesy, a hle, i Quill píše ono známé üöä.
Pak jsem se podíval blíž na nabídku, i zřel jsem německé nápisy.
Sinclair tedy lokalizoval i kancelářský balík od Psionu!
Což je obdivuhodný kousek práce.
Ale co teď s tím?

Jedna možnost je, že na své QL budu mluvit německy. Ten, kdo má nějakou zkušenost s německým TOSem z Atari ST, asi tuší, jak moc se mi do toho nechce. Na počítače prostě patří angličtina a národní jazyky se mohou vyskytovat jen jako obsah datových souborů textových editorů.
Dále, mohl bych stroj opět začít učit anglicky. Sehnat si obsah anglické cartridge s Quillem a dalšími programy by nemuselo být nemožné a ten německý bych prostě přehrál.
ROMka se snad dá sehnat, nemám ale radost z vyhlídky na pájení (vyndat ROMku, naletovat patici, aby se v budoucnu mohla vyměňovat bez použití páječky). Otázka je, jak na klávesnici – ono by ani tolik nevadily ty německé klávesy navíc (koneckonců, na mnoha Amigách a na téměř všech Atari ST jsou taky), hlavně když se člověk zbaví německých hlášek (nejsme v Německé východní Africe, abychom mluvili německy). Výměna klávesnice za anglickou se jistě neobejde bez zvláštní investice – přeci jen je jiná, než klávesnice Pluska.
Pak existuje možnost vyměnit QL s nějakým Němcem, který má QL anglické a děsně by chtěl QL lokalizované do své mateřštiny včetně chybových hlášek, Quillu a ostatních programů.
Nejdřív si asi postavím redukci na RGB a pak se uvidí. Každopádně jsem si začal ve slovníku hledat výrazy typu Volles Speicher a sháním manuál v němčině.
Možná by bylo hezké sehnat původní 68k/OS, ale mnohem zajímavější by bylo rozchodit na QL nějaký UNiX – možná by šel přeportovat Minix, BSD či Linux, koneckonců je to 68k stroj, který má k UNiXu předpoklady.
Ať žije.
Jo a pro rejpaly: QL já hodnotím prostě pozitivně.