Autor návrhu mikropočítačové stavebnice Tesla Petr se inspiroval západoněmeckým počítačem Kosmos CP-1. To víme.

Jak se oba mikropočítače, tedy Kosmos CP-1 a Tesla Petr, liší?

Oba mají membránovou klávesnici, sedmisegmentovkové displeje, vzadu vyvedené vstupy a výstupy.
Oba jsou založeny na mikroprocesoru Intel 8048 nebo jeho klonu (HMB 8748, i8039) a čipu 8155 (nebo jeho klonu).
Oba používají pro děti normální desítkovou soustavu.
Oba se neprogramují přímo ve strojovém kódu procesoru 8048, ale ve strojovém kódu virtuálního stroje, který je procesorem interpretován.

Petr ovšem používá osmibitové paměťové buňky (0-255), instrukci a případný parametr rozděluje do dvou bajtů, zatímco Kosmos má buňky obsahující pěticiferné číslo – první dvě cifry jsou kód instrukce a zbylé jsou parametr.
Oba počítače ovšem mají šestimístný displej.

Kosmos CP-1 má v ROM uloženo i několik ukázkových programů, můžete si tak nějaký spustit, aniž byste do počítače cokoli zadávali nebo nahrávali.
U Petra mi tato vlastnost není známa.

Liší se trochu klávesnice a způsob listování paměti – Petrova je krásně barevná (funkční tlačítka jsou barevně odlišena dle významu), zatímco Kosmos ji má černobílou, zato s numerickou řadou i numerickým blokem.
Petr má tlačítka Next, Prev, End pro pohodlnější listování pamětí. Je vidět, že vznikl později.
U Kosmosu se musí snad vždy zadávat adresa.

Kosmos v režimu editace kromě zobrazování obsahu akumulátoru a programového čítače umí zobrazovat i stavy výstupů a vstupů.
Mimochodem, autor dokumentu na Nostalcompově webu se zřejmě nesetkal s rozšířením paměti a portů CP-2.
Podle přílohy k originálnímu manuálu je kompletní instrukční soubor trochu širší.

Pak je jasné, že se bude u obou počítačů lišit i instrukční soubor.
Například výstup obsahu akumulátoru – ten dokáže Kosmos zobrazit jako číslo, zatímco Petr kromě výstupu čísla umí i zapisováním hodnot přímo do sedmisegmentovek kreslit i jakousi semigrafiku (což jsem, když jsem ho jako dítě měl, s oblibou využíval).

Aby nebylo nutné zadávat programy přes membránovou klávesnici, existoval pravděpodobně pro PMD-85 i assembler Petrova pseudokódu, zkompilovaný soubor bylo možno přes magnetofon nahrát do Petra.
Obvody pro připojení magnetofonu byly přímo součástí mikropočítače.

Kosmos CP-1 měl sice na klávesnici tlačítka pro čtení a ukládání na kazetu, i příslušné rutiny v ROM, ale obvody pro komunikaci s magnetofonem byly umístěny v dokoupitelném modulu Kosmos CP-2.
Zajímavé je, že ukládání 128 buněk (256 bajtů) mělo trvat tři a půl minuty, s rozšířenou pamětí 256 buněk (512 bajtů) dokonce sedm minut!

Pak existovaly moduly CP-3 obsahující rozšíření paměti (256 buněk místo 128, a navíc přidá tři osmibitové porty), CP-4 jako reléový modul (na spínání spotřebičů) a CP-5 jako modul se vstupy (8 spínačů) a výstupy (8 LED diod).

Rozšiřující moduly se šroubovaly dozadu na sběrnici počítače a byly alespoň částečně průchozí. Když se připojily všechny, vzniknul z malého mikropočítače docela dlouhý vlak.

Tady ovšem Petr končí, a Kosmos teprve začíná.

Tesla Petra vyrobila a šla od toho.

Jistě, existovali u nás výrobci elektronických stavebnic (MEZ elektronik, Logitronik, …), ale Petr na ně nijak nenavazoval.
Petr měl prostě vyvedené nějaké vstrupy a výstupy (dva osmibitové – jeden obousměrný přímo z procesoru, jeden výstupní z 8155), pokud jste chtěli, mohli jste si něco ubastlit a k němu připojit – ale to bylo tak všechno, manuál to ani nějak moc nerozvíjel.

Zatímco Kosmos byl výrobce výukových sad a elektronických stavebnic.

Malý počítač byla skvělá příležitost, jak zkusit zvýšit prodeje i svých ostatních výrobků (neboť, jak pravil jeden Rus, „je, soudruzi, pohání kšeft, ne závěry XXVII. sjezdu KSSS“).
Už v úvodním manuálu je proto spousta příkladů i se zapojením, jak s využitím té či oné konkrétní stavebnice postavit věc, která po připojení k počítači CP-1 pak počítačově řízeně cosi dělá, měří, ukazuje, troubí nebo cokoliv (hlavně, že je to „počítačově řízeně“).

Návod k modulu rozšíření paměti CP-2, vzhledem k tomu, že tento modul přidává i tři osmibitové porty, obsahuje další ukázková zapojení, třeba elektronické piáno s rozsahem jedné oktávy.
Počítač, který může nějak interagovat se svým okolím, byť třeba jen pomocí hloupé světelné závory, je najednou mnohem zábavnější.

Kosmos CP-1 není nějak historicky významný nebo zajímavý počítač (kromě toho, že se někomu v Československu líbil tak, že ho to inspirovalo k vytvoření Petra), ale ten ekosystém elektronických stavebnic od stejného výrobce v kombinaci s jeho vstupy a výstupy z něj dělá velmi zajímavou hračku.
(A taky prostředek k tahání peněz z kapes nebohého uživatele, protože ten si ty stavebnice v ideálním případě musí koupit všechny, a navíc si i samotný počítač díky dokoupitelným modulům vlastně dokupuje po kouskách.)

Firma Kosmos ale nebyla jediná, která západní Němce zásobila elektronickými stavebnicemi.

… pokračování v dalším díle.