Síť C271 se dodávala jako vybavení počítačové učebny s počítači Consul 2717 „Zbrojováček“.

Byť se v prospektech uvádí, že jako server slouží Consul 2715 (klon IBM 5280), a taková konstrukce sítě opravdu vznikla pro účely pořizování dat, do škol se nedodávala, stejně jako podobně rozpracovaná varianta sítě postavené kolem IBM PC klonu.

Důvodem bylo asi hlavně to, že cena Zbrojováčku s bílým luminoforem (v katalogu označen jako C2717) nebo zeleným luminoforem (v katalogu značen jako C2717.2) byla 12 200 Kčs, respektive 12 600 Kčs (zelený luminofor byl dražší), takže cena jedné učebny 271/1+10 byla zhruba čtvrt miliónu, 271/1+15 něco přes 300 000 Kčs.

Oproti tomu pořizovací cena počítače Consul 2715 byla hned celých 114 600 Kčs (cena je včetně tiskárny, tiskárna C2111.11 tehdy stála 22 100 Kčs).

Síť C2715-C2717 se navíc i konstrukčně liší od běžně rozšířené sítě C271 (C2717-C2717).

Do sériového V24 konektoru počítače C2715 se připojuje připojovací modul sítě 601.227, obsahující přijímač a vysílač pro diferenciální symetrickou linku (75110, 75107) spolu s převodníky napětí a zakončovacími odpory 50 Ohm.

Síť se synchronním přenosem je vedena trojlinkou, na opačném konci sítě, než je serverová krabička 601.227, jsou další zakončovací odpory 50 Ohm (47R).

Ty jsou umístěny v krabičce 601.228, kterou je možné použít jako rozbočovač pro několik počítačů (klidně mohou být všechny podřízené počítače v síti připojeny k jedné krabičce!), krabiček je možné na vedení instalovat i více, ale z průchozích krabiček je nutné vybrat ukončovací odpory.

V případě, že server není topologicky na okraji sítě, je potřeba použít dvě zakončovací krabičky 601.228 s instalovanými odpory a z připojovacího modulu sítě 601.227 odpory naopak vyndat.

Trojžilová síť používá sedmikolíkové DIN konektory, zem je na kolíku 2, na kolíku 4 signál Q a na kolíku 6 signál -Q.

Objímka konektoru připojená na stínění kabelu se nesmí připojovat na zem, neboť v počítači 2717 je přes odpor připojena na +5V!

Síťová adresa počítačů C2717 se určuje, stejně jako v síti C271, pomocí konektorového klíče, kvůli použitému rozsahu jen 10 adres se používají klíče 604.256 až 604.265.

Počítače C2717 pro zapojení v této síti je potřeba upravit odpojením spoje vedoucího na vývod 03 doplňku systémového konektoru!

Software použitý na straně počítače C2717 dokumentace nepopisuje, na straně C2715 je krom systému BAL použit řídící program sítě COMEDIT a „obecný pořizovací program“ COMEDIT1, síť byla určena pro sběr dat pomocí terminálů C2717 a jejich ukládání na disketových jednotkách na C2715.

Zvládne obsloužit 10 terminálů, které mají přístup k disketovým jednotkám, souborům na nich, k záznamům v souborech a struktuře záznamů.

Literatura:
Milan Král, Zbrojovka Brno: Lokální terminálová síť počítačů CONSUL 2715-2717. Aktuality Consul 2717 č. 03, 12/1989
Ing. Aleš Kolář, Zbrojovka Brno:
Technické prostředky sítě C2715-C2717. Aktuality Consul 2717 č. 03, 12/1989

Připojení k IBM PC klonu se jmenuje INCONET.

Zapojení, které bylo realizováno pro nejmenovaný výrobní podnik (síť získala ocenění na Festivalu mikroelektroniky jihomoravského kraje v říjnu 1989 v Brně), se od sítě C271 a sítě C2715-2717 dost liší.

V ROM inteligentního kabelu, přes který se k terminálům C2717 v průmyslovém nasazení připojují výrobní prostředky (digitální váha, čtečka čárového kódu), je krátký loader, který přes síť nahraje z centrálního PC vlastní komunikační program.

PC je připojeno přes RS232 rychlostí 9600 baud k jednoduchému multiplexeru zvanému INCOPLEX, který převádí RS232 na diferenciální sériovou síť a přepíná komunikaci vždy na jeden terminál.

Ovládání multiplexoru INCOPLEX k PC je řešeno paralelním kabelem, přes který se komunikuje obousměrně a na jeho portu je při příchodu požadavku na spojení generováno přerušení IRQ7.

Multiplexor INCOPLEX je modulární, přípojky jsou po osmi na modulu.

Terminály jsou k multiplexou INCOPLEX připojeny v počtu podle použitých modulů (8, 15, 23, až maximum 30), do hvězdy, s asynchronním přenosem.

Síť je navržena pro krátké zprávy o délce v řádu stovek bajtů.

Přenos dat je pouze z iniciativy terminálu, žádost o komunikaci (znak ENQ) je vysílána opakovaně až do navázání spojení.

Na ni odpoví multiplexor INCOPLEX vysláním potvrzení (znak ACK), generováním přerušení pro PC a odesláním adresy terminálu do PC, které adresu pošle přes paralelní kabel zpět do multiplexoru INCOPLEX a tím ho nastaví na propojení s daným terminálem.

Programové vybavení pro PC bylo vytvořeno v Turbo Pascalu pro MS-DOS.

Po přijetí ENQ odpoví znakem ACK a naváže spojení.

Terminál vyšle hlavičku začínající znakem SOH, ukončenou kontrolním součtem.

Přijetí je potvrzeno znakem ACK, jinak se vyšle znak NAK a hlavičku musí terminál poslat znovu.

Po obdržení ACK pošle terminál datovou část zprávy, začínající znakem STX, končící ETX, kontrolním součtem a EOT.

Přijetí je potvrzeno znakem ACK a komunikace tím končí, jinak se vyšle znak NAK a celou zprávu pak musí terminál poslat znovu.

Literatura:
P. Hlaváček, J. Pospíšil, J. Simberová, Incotex:
INCONET - terminálová síť PC/C2717. Aktuality Consul 2717 č. 06, 5/1990

Konečně přichází na řadu C271.

Jako server v této síti sloužil počítač C2717, byl tedy záměnný za podřízenou stanici (což mohlo být výhodou třeba v případě poruchy).

C271 má adresu určenou 4 bity pomocí konektorového klíče 604.251 až 604.266, snese tedy 16 počítačů, maximální konfigurace učebny je tedy 15+1 (tato varianta propojovací soupravy se označuje 2717.600772).

Standardní dodávaná konfigurace byla 10+1 (propojovací souprava 2717.600771).

Jiné konfigurace byly nestandardní a dodávané na zakázku.

Minimální konfigurace sítě 1+1, která nemusí používat standardní síťové prvky a vystačí si s mnohem jednodušší úpravou, se jmenuje Cabernet.

Propojovací soupravu C271 tvoří samotné propojovací kabely, které nemají konektory a letují se napevno na pájecí body na plošných spojích v síťových propojovacích krabičkách při instalaci do lišt podle dispozic konkrétní místnosti.

Síť tak byla nerozebiratelná a při stěhování bylo třeba vyřešit, co s lištami navlečenými na kabeláži, případně co s průchody skrz nábytek nebo stěnu.

Plochý vícežilový kabel je zapojován tak, že se střídají žíly se signálem a zemí (signál – zem – signál – zem – signál – zem -signál).

Kromě kabelů jsou tu tři druhy propojovacích krabiček – jedna „serverová“ krabička 2717.604282, jedna koncová krabička 2717.604246 a potřebný počet krabiček 2717.604247.

Rozbočovače jsou zapojovány za sebou.

V první a poslední krabičce jsou osazeny ukončovací odpory.

Ze serverové krabičky 2717.604282 jde plochý vícežilový kabel k dalším síťovým prvkům.

K serveru z ní vede jeden (v mém případě plochý – ostatní kabely ke konektorům jsou už ale kulaté) kabel s pětikolíkem na konektor serveru pro magnetofon a síť.

Na centrální magnetofon (Tesla SP-210) vede jeden kabel s reproduktorovým dvoukolíkem (z centrálního magnetofnu jde jen číst, ne nahrávat).

Krabička má osazen samičí pětikolík DIN pro připojení sdruženého magnetofonu (aby bylo možno ze serveru data ukládat na magnetofon, používá se Tesla ANP K-10).

Serverová krabička je bez přepínačů.

Osazeny jsou ukončovací odpory.

Průběžné krabičky 2717.604247 mají vstup plochého kabelu od předchozí krabičky a výstup téhož k další krabičce.

Osazeny jsou dva přepínače (isostaty) a samičí pětikolík pro sdružený magnetofon (Tesla ANP 411 K-10).

Z krabičky vedou dva kabely s pětikolíky pro magnetofonové / síťové zdířky žákovských počítačů.

Koncová krabička 2717.604246 má jen vstup plochého kabelu od předchozí krabičky.

I ona má osazeny dva přepínače a samičí pětikolík pro sdružený magnetofon.

Jde z ní jeden nebo dva kabely s pětikolíky pro magnetofonovou zdířku žákovského počítače.

Má osazeny ukončovací odpory.

Plošňák ve všech krabičkách je jednostranný jednovrstvý neprokovený, bez masky.

Všechny typy krabiček mají plošňák stejný.

Liší se jen osazení odpory (což by pro provoz sítě jako takové stačilo).

Všechny (moje) krabičky mají osazen konektor pro připojení sdruženého kazetového magnetofonu.

Kromě serverové krabičky mají i dva přepínače.

Síť působí poměrně složitě, ale je to tím, že jde o souběžný rozvod dvou různých sítí: samotné diferenciální sítě, která vystačí jen s odpory a odbočkami pro jednotlivé počítače (jedna krabička by klidně stačila pro více než dva počítače, prostě by z ní šlo víc kabelů než jen dva), a rozvodu signálu z magnetofonu.

Magnetofonový rozvod je paradoxně složitější, protože centrální magnetofon je zapojen pouze pro čtení – „na dálku“ signál z něj počítače ještě přečtou, ale zapisovat se takhle nedá.

Proto je zapojení komplikováno konektorem pro „sdružený“ magnetofon (k síti se dodával jeden centrální SP-210 a obvykle dva „sdružené“ K-10), který je určen k ukládání dat z počítače lokálně, a přepínači, které jednak přepínají mezi připojením k centrálnímu nebo sdruženému magnetofonu a dále přepínají sdružený magnetofon mezi dvěma počítači připojenými k jedné rozbočovací krabičce.

Magnetofonový rozvod umožňoval zapojení do „sítě“ i počítačům, které jinak na práci v síti upraveny nebyly (vyrobené před 31.8.1989, hlásící se BASIC-G).

Protože magnetofonový záznam C2717 je kompatibilní s PMD-85, šel by do takové magnetofonové „sítě“ nejspíš připojit i PMD.

V případě použití jen magnetofonového rozvodu není potřeba určovat adresy v síti.

Cabernet, tedy propojení dvou počítačů, jde realizovat pomocí malého plošného spoje, který zastoupí propojovací krabičky – postačí 4 rezistory 47R, propojující jednotlivé signály diferenční sítě se zemí, a dva rezistory 1k2, propojující signály D1 a H1 se stíněním kabelu (které je připojeno na objímku magnetofonového konektoru v počítači, která je ale připojena přes odpor na +5V!).

Pro funkční připojení magnetofonu se osadí konektor pro magnetofon a přepínač, který přepíná výstupy z obou počítačů tak, aby na magnetofon mohl ukládat vždy jen jeden z nich (číst mohou oba).

Oproti „plné verzi“ propojovací krabičky je tak o přepínač méně (chybí přepínání mezi centrálním a sdruženým magnetofonem).

(Samozřejmě je potřeba nastavit síťovou adresu obou počítačů pomocí příslušného klíče.)

Co se týče software pro samotnou síť, je v ROM široká podpora, počínaje bootem ze sítě.

To samozřejmě platí jen u počítačů upravených pro práci v síti, t.j. vyrobených od 1.9.1989 a hlásících se „Basic-G“, ty mají původní EPROM 603.511 až 603.518 vyměněny za novější 603.511/01 až 603.518/01.

Na rutiny v ROM navazují systémy Basnet a Felnet (jako třetí síťový software lze označit hru Manic Miner, která se po spuštění na jednom počítači distribuuje na ostatní ve formě bootu – okolní počítače tak stačí pouze zapnout a hra se na nich spustí).

Basnet je program, který umožňuje používat síť v režimu G-Basicu z PMD.

Místo kazeťáku pracují stanice s disketovou jednotkou a tiskárnou připojenou k serveru.

G-Basic upravený pro síť se na žákovských počítačích za asistence programu Basnet nabootuje ze sítě (podobně, jako už zmíněná hra Manic Miner) – Basic obsažený v ROM Zbrojováčku totiž síťové a diskové operace nepodporuje, zatímco síťová verze kromě operací pro ukládání a načítání souborů (LOAD, LOAD CODE, LOAD END, DLOAD, SAVE, DSAVE) obsahuje i další vylepšení (přečíslování řádků pomocí REN, jejich mazání pomocí NEW a ovladač síťové tiskárny #0).

Serverová stanice má možnost vidět, jaké stanice jsou v síti zapojeny, stejně tak si může vyžádat obsah jejich obrazovky nebo jim vnutit program.

Dále si každý uživatel může na disk ukládat soubory a každý má svou tiskovou frontu (soubory uživatelů se odlišují číslicí v příponě, takže i když standardně se pro Basicový program používá přípona .BAS, programy síťových uživatelů mají přípony .B01 až .B15 a tiskové fronty .P01 až .P15)

Felnet byla obdoba Basnetu, ale místo podpory PMD Basicu šlo o síťovou verzi CP/M, kdy bezdiskové satelitní stanice využívaly disk a tiskárnu serveru.

Možnosti serverového programu (schopnost prohlížet obrazovku vzdálené stanice nebo jí vnutit program) byly velmi podobné Basnetu.

Systémový disk v jednotce A: na serveru je pro satelitní stanice jen pro čtení.

Aby mohl mít každý satelitní počítač svůj disk, kam může ukládat, je v disketové jednotce B: na serverovém počítači rozdělena disketa tak, aby měla každá stanice přidělen určitý počet stop jako svůj virtuální disk.

Pomocí programu MAP jde pak tyto virtuální disky připojit i k serveru nebo privilegované satelitní stanici.

(Kupodivu není využita možnost CP/M použít „adresáře“ USER 0-15.
Možná proto, aby si žáci nepřepínali identitu a nelezli na cizí disky.)

Literatura:
Ing. Radek Pokorný, Stanice mladých techniků Brno III:
Příručka uživatele, Mikropočítač Consul 2717 "Zbrojováček", Incotex 1989
Ing. Karel Sláma, Zbrojovka Brno:
Mikropočítačová učebna CONSUL 271. Aktuality Consul 2717 č. 1, 1989 / Aktuality Consul 2717 č. 02, 08/1989
Ing. Josef Hrdlička, Ing. zdeněk Opršal, Zbrojovka brno:
Popis počítačové sítě BASNET. Aktuality Consul 2717 č.05, 03/1990
PaedDr. Zdeněk Kober, OPS Hradec Králové:
Miniučebna C2717 - CABERNET 1+1. Aktuality Consul 2717 č. 06, 5/1990
Ing. Zdeněk Opršal, Zbrojovka Brno:
Popis rozhraní síťové vrstvy počítačové sítě BASNET, Aktuality Consul 2717 č. 10, 03/1991