Tesla SPO 186 „Ondra“, jeho programy, Ing. Vít Libovický a jeho ROM, obsluha kazeťáku a sítě, Microsoft a Z80 assembler. Všechno v jednom aneb jak pejsek a kočička vařili dort.
Ing. Vít Libovický je reálná postava, která opravdu žila, osobně jsem se s ním potkal.
Že mi tehdy neudělal moc velkou radost (nevyhrál jsem Amigu 600, ale jako obvykle na mne čekaly „…a další pěkné ceny“ v soutěži v programování), to sem nepatří.

Ing. Eda Smutný je údajně taky reálná postava.
Sice jsem ho nikdy neviděl, ale táta o něm básnil, takže jeho existenci mám za prokázanou, i když už není mezi námi.
Žil byl jeden konstruktér československých počítačů, a ten měl několik synů, jednoho stiženého dětskou mozkovou obrnou. Jmenoval se Ondra. I nosil tatík dětem z práce na zábavu i poučení počítač, jenž sám konstruoval.
Všiml si, že počítač kluky baví, zvlášť Ondru, který si na klávesnici procvičuje motoriku prstů. I napadlo ho místo drahé, rozměrné a na přenášení těžké průmyslové bedny zkonstruovat levný počítač pro děti.
O detailech této historie, jednotlivých prototypech počítače a technických detailech se můžete dočíst v několika článcích v Amatérském rádiu, nebudu to sem tahat.
Snad jen, že nejprve osazen byl počítač ruským generátorem
textového módu, který byl rychle zavržen – dětem, které rády kreslí, přece neupřeme gafiku.
Další návrh vycházel ze ZX-80, upraveného projemnou grafiku, ale obsahoval příliš moc obvodů.
Chtělo to něco jednoduššího, což nakonec vyřešil originální nápad využít dva časovače 8253, kromě nich už počítač obsahuje opravdu jen procesor, RAM a ROM.
Edův bratr Tomáš, programátor, přeportoval na Ondru systém MIKOS a několik programů ze SAPI (to byla ta průmyslová bedna, se kterou si Smutných kluci hráli).
To bylo v roce 1985.
Někdy v roce 1987 v Zenitcentru SSM vyvinuli dva programmátoři (jeden z nich byl i ViLi) novou, velmi zdařilou ROM, a hned počítač, který chtělo Komenium dodávat do škol vedle IQ-151, vybavili i dalším softwarem: ViLi napsal kopírovací program, přeportovali Microsoftí Editor/Assembler, Pascal, Tomáš Bartovský přispěl programem Karel, dále byly ze Spectra portovány hry Planetoids od Psionu, JetPac od Ultimate a JetSet Willy hádejte od koho.
Dále ponechali možnost nahrát „starý“ systém MIKOS a používat programy psané pro MIKOS (Basic EXP v 5.0, Česká abeceda, Tedit a Tool 80).
V rámci jiného projektu Zenitcentra, soutěžní hry Město robotů, vznikla (vedle IQ-151, PMD-85, Sharp MZ 800 a ZX Spectra) verze této textovky i pro Ondru vybaveného SSM ROM (ViLi 87).
Vzhledem k tomu, že Tesla Liberec vyrobila nějakých 1000 kusů Ondry se slovy „vyrobili jsme zkušební sérii, tak to teď může převzít někdo jiný“, výroba Ondry skončila.
Takže Smutného plán, dát uprostřed socialismu dětem malý, levný, československý počítač, nevyšel, i když cena Ondry se pohybovala kolem 2 000 korun (PMD stálo 12 000, Sapi přes 20 000, Sinclair kolem 9 000).

Jakou ROM konkrétní Ondra má, poznáte po zapnutí.
Pokud naběhne po zapnutí MIKOS, tak Ondra obsahuje ROMku se systémem MIKOS, to dá rozum (MIKOS=mikro kazetový operační systém).
Kromě standardních příkazů typického monitoru strojového kódu a přesměrovávání vstupů a výstupů na různá zařízení obsahuje i příkazy pro obsluhu kazety, programy se nahrávají stisky kláves KL.
Pokud chcete nahrát libovolný program, zadáte místo jména souboru hvězdičku.

Ondra se SSM ROM vypadá takhle.
Ukáže nápis „Zdraví vás Ondra“ a očekává zadání jména programu, který chcete nahrát.
Pokud chcete nahrát libovolný program, necháte jméno prázdné.
Pokud před název napíšete znak „#“, bude místo z magnetofonu nahrávat ze sítě.
Pokud zadáte samotnou #, nahraje ze sítě libovolný soubor, který přijde.
Síť komunikuje rychlostí 9600 bd (je ale údajně nastavitelná) po dvou drátech.
Kompletní protokol by se dal dát dohromady při prostudování výpisu zdrojáku ROM.
Teď ale přijde ta hlavní sranda.
Kopírovací program CopyFile umí kopírovat nejen z kazety na kazetu, ale i z kazety na síť a ze sítě na kazetu!
Rutiny v ROM (nebo přesněji v RAM, protože Ondra při startu překopíruje rutiny z ROM do RAM a ROMku odstránkuje pryč) rozhodují o tom, jaké zařízení použít, vlastně na základě názvu.
Pokud tedy zvolíte v kopíráku funkci N (name, přejmenování), a před jméno umístíte znak „#“, bude nahrávání i ukládání pracovat se sítí. Pokud ho zase umažete, bude pracovat normálně s kazeťákem.
Kopírovací program volá pro obsluhu I/O zařízení hezky korektně rutiny systému.
Takže zbývá nějak zprovoznit síť (propojit Ondru s jiným Ondrou nebo s úplně jiným počítačem za použití stejného protokolu) a můžeme používání magnetofonu nechat jen na opravdu nezbytné úkony.

Když už jsem byl v tom a podařilo se mi nahrát EdtAsm, se kterým jsem si před lety nevěděl rady, protože žádná dokumentace ze Zenitcentra se, zdá se, buď nedochovala vůbec, nebo se jenom nedostala ke mně.
Naštěstí nápis hned po nahrání napoví. Microsoft’s Editor/Assembler jsem přeci viděl na TRS-80!
To bylo vybaveno Microsoft Basicem a tímto jejich assemblerem.
Stačilo na webu najít manuál a hle, všechno to pasuje na Ondru, vyzkoušeno, funguje to.
S jednou zradou.
Příkazy pro kompilíátor lze zadávat z klávesnice i malými písmeny, ale návěští a instrukce assembleru mi to nechtělo brát jinak, než velkými písmeny. Je proto třeba stisknout klávesovou zkratku pro CAPS LOCK
Jinak ale manuál stahujte ZDE v PDF .
Bude vám opravdu fungovat i na Ondrovi.
Ještě mne napadá, že místo BREAK na Ondrovi funguje CTRL+C.
Takže přeju hodně napsaných programů.

No a já se v některém z příštích dnů podívám podrobněji na ten Pascal a hry.
Pokud o Pascalu něco cového zjistím, hodím report.
Zatím vím, že jde o HiSoft Pascal, nejspíš portovaný ze Spectra, takže na něj budou pasovat návody ZDE (v TXT anglicky) či ZDE (v TXT zkráceně a slovensky).
Problém s velkými písmeny trvá (i Pascal o ně stojí).
Opět mi zafungovalo CTRL+C pro ukončení vkládání programu v editoru a skok zpět do příkazové řádky kompilátoru.
Co myslíte, půjde Basic EXP přeportovat z MIKOSu na ViLi ROM?