Na KansasFestu při mé přednášce padla zmínka o jedné starší textovce.

A protože to bylo na KansasFestu, a protože od stejného autora je i textovka odehrávající se přímo na akci, začnu nejprve s ní.

Mimochodem, obě hry jsou vytvořeny v crossplatformním nástroji Lantern.

Kromě Apple ][ podporuje i jiné platformy, takže při dostupnosti zdrojových souborů by bylo možno vygenerovat třeba verzi pro ZX Spectrum, Commodore 64 a další.

Lantern sice slouží ke tvorbě textovek v angličtině, ale už se podařilo vytvořit v ní i španělskou textovku, je tedy možné, že by šla použít pro tvorbu her v češtině, byť možná s omezeními.

Autor systému Lantern a autoři obou textovek, ti všichni dohromady jsou jedna osoba.

Textová adventura KFest Adventure je sice uvedena jako betaverze, ale dá se normálně hrát.

Hra pochází z roku 2018, takže se odehrává v Kansas City (které, jak víme, v Kansasu prakticky neleží a jeho většina je v Missouri), Rockhurst University, konkrétně v budově Corcoran Hall, kde se odehrával i tehdejší ročník KansasFestu.

Úkol samotný vypadá jednoduše – na KansasFestu už jste, dokonce i úspěšně ubytovaní, a zbývá už jen nechat opravit Macintosh SE někým z komunity.

Na ochotného dobrovolníka narazíte sice hned po startu, ale nebude to tak jednoduché, nebohý Macintosh čeká ve frontě a vás čekají sekundární úkoly, které opravu urychlí (či vůbec umožní).

Hra asi nebude příliš rozsáhlá, podařilo se mi dosáhnout 20%, což je pro mne úspěch, ale znamená to, že ještě 80% čeká na to, až je objevím a splním.

Jakožto “hyperlokální” hra dodržuje celkem věrně geografii budovy.

Kdo tedy nebyl na KansasFestu, například proto, že je to daleko, může si jej prožít alespon takhle na obrazovce svého Apple ][ nebo emulátoru.

Terezín 1947 – to je ta textovka, o které se mluvilo na letošním KansasFestu.

Taky je už z roku 2019.

Není to beta, ale verze 1.2.

Jak se opakovaně snažím zdůrazňovat, průměrný Američan a průměrný návštěvník KansasFestu (když odečteme všechny Kanaďany, Australany, Němce a další národy navštěvující KansasFest) nejsou totožná skupina, lidi motající se kolem Apple ][ prostě musí být výjimeční.

Proto je mezi účastníky KansasFestu mimořádně rozšířena znalost Evropy, evropských jazyků a dějin (nezapomeňme, Apple ][ bylo rozšířeno ve školství a mnoho starších uživatelů jsou učitelé či byli učiteli, nyní na penzi), mnoho z nich navštívilo Československo, Českou republiku nebo konkrétně Prahu osobně (často přesně vědí, v kterém roce) a někteří i nakupovali v Tuzexu a pamatují si to.

Mne zase překvapily jejich zkušenosti, třeba že v socialistickém Československu platba kartou nebyla problém (byť za pomoci “žehličky” a uhlového papíru), zatímco v Sovětském svazu ani v prestižním moskevském hotelu netušili, která bije.

A překvapující je i kontext textovky Terezín 1947.

Proč by vlastně měl někdo psát textovku, jejíž děj se pro něj odehrává 72 let zpět a cirka 6 000 kilometrů daleko?

Pravda, rok tak úplně nesouhlasí, lokalita taky úplně nesouhlasí a kontext, jak si ukážeme, taky tak úplně nesouhlasí, ale i tak je to obdivuhodné.

Jn si představte, jakým zdrojem humoru by musely být československé textovky odehrávající se v USA (ovšem naštěstí pro nás je většina z nich v jazyce, kterému tam nerozumějí).

O čem Terezín 1947, který se tedy nemá odehrávat ani v Terezíně, ani roku 1947, vlastně pojednává?

Krátce, v podstatě je o poválečné hledání německé podzemní továrny, kterou známe pod názvy Richard I, Richard II a Richard III, tedy nacházející se u Litoměřic, což je ale na opačném břehu Labe, než je Terezín (Terezín tedy neleží na břehu Dunaje, jak se uvádí ve hře).

Z Terezína ovšem původně pocházeli vězni, kteří byli přesunuti do menšího tábora u Litoměřic a na Richardu pracovali.

Autor vycházel z dokumentu, který viděl v televizi.

Ten se evidentně držel sovětského narativu, že podzemní továrnu, vybudovanou v obecně známých lomech, která vyráběla na plné pecky do samého závěru války (do 6.5.), vedla k ní železnice a v ní zaměstnaní sudetští inženýři, bydlící v blízkém okolí, spolupracovali s poválečnými československými orgány, bylo třeba “objevovat” někde v lese (když podle leteckých fotografií z dubna 1945 v prostoru Richardu les nebyl).

Autorkou této sovětské vyprávěnky je major Marie Alexandrovna Fortusova, “rozvědčice” sovětské armády (ve skutečnosti agentka Správy socialistického majetku, zodpovědná za rekvírování v “osvobozených“ zemích), která popisuje, jak podzemní továrnu našla po dlouhém hledání vlastně náhodou (vsakování vody po dešti do zamaskovaného vchodu) již dva měsíce po válce roku 1945.

Vyprávění vyšlo i knižně pod titulem Zápisky rozvědčice, vydalo Naše vojsko, 1980.

Ve skutečnosti již 16.5.1945 žádá sovětský velitel Litoměřic o vystřídání československé stráže na Richardu stráží sovětskou, 17.5. je jednáno o odvozu zařízení, tedy o dost dříve, než major Fortusova Richard “nachází”.

Nesedí ani její popis vnitřních dispozic a interiéru chodeb.

Zdá se, že šlo o rivalitu dvou skupin sovětských vojsk a Fortusové, která v době konce války zkoumala podzemní továrny v Rakousku, zřejmě poté, co k Richardu dorazila pozdě, o něm nechtěli říct.

Roku 1947 (tedy v době, kdy se má odehrávat hra) zde vedle pokračujícího odvážení obrovského množství materiálu (stavebního, ale i kovového jako koleje, roury, motory a motorové bloky, klikové hřídele, vagony šroubů, …) probíhala i těžba vápence (1500 tun měsíčně), trvající až do roku 1963.

Nyní je zde úložiště radioaktivního odpadu (hlavně medicínského), samotný Richard je pro špatný stav stěn (který se začal projevovat už po válce) veřejnosti nepřístupný (ale existuje jiná, veřejnosti přístupná a expozicí vybavená podzemní továrna na Rabštejně).

Detaily o historii dolů Richard, včetně analýzy historických materiálů stran poválečného “hledání”, najdete na http://richard-1.com/.

To ale nevadí v tom, že tu máme v zásadě realistickou textovku, poměrně rozsáhlou (i když jsem se do Richardu dostal a prošel většinu podzemí, dosáhl jsem jen nějakých 30%), kde dobrodružství jednoznačně převažuje nad historickými nepřesnostmi (jako je třeba česká koruna z roku 1929).

Podzemí se ve hře dá najít poměrně rychle, háček je však v tom, že hráč do chodeb zahučí po suti a ta blokuje cestu ven, většinu hry tedy budete naopak hledat cestu zpět na povrch, abyste o svém objevu mohli porozprávět a vyhnuli se mrzké smrti ve štolách.