Vhodná literatura a jiné zajímavosti.
Psal jsem nedávno o literatuře počítačové, nyní se podíváme na tu astronomickou.
Cílem prvních pokusů bývá obvykle Měsíc.
Doporučuji za tímto účelem Rücklův Atlas Měsíce s mapami ručně kreslenými nejen podle toho, jak Měsíc vypadá v dalekohledu, ale i podle satelitních fotografií z Lunar Orbiteru.
Atlas byl mimochodem vydán i v mnoha světových jazycích, jako je němčina, francouzština nebo angličtina a i Američani si jej chválí.
Je to ale kniha spíš do tepla domova.
Ven k dalekohledu se hodí spíše polní vydání Měsíc dalekohledem, rovněž od Rückla, kde na laminovaných stránkách (aby byly chráněny před vlhkostí) najdete nejen mapy fází Měsíce, ale i mapy v různé orientaci pro různé typy dalekohledů – Měsíc hlavou dolů a zrcadlově otočený pro newtony a refraktory bez zenitového zrcátka, Měsíc hlavou nahoru a jen zrcadlově otočený pro refraktory se zenitovým zrcátkem a katadioptry.
To vše lze doplnit volně stáhnutelným Průvodcem po Měsíci Pavla Gabzdyla, od nějž těch měsíčních knih najdete k pořízení ještě více.
Pak jsou tu hvězdné atlasy zaměřené na začátečníky a malé dalekohledy.
Za pozornost stojí původně rakouský Karkoschkův astronomický atlas hvězdné oblohy.
Schválně dávám odkaz na druhé vydání.
Je vylepšené proti prvnímu, po něm ale následuje třetí s určitými nedostatky (jako jsou například barevně zvýrazňované mapy, kde při použití červené lampy u dalekohledu zaniknou červeně vytištěné čáry a objekty).
Obsahuje 250 pro začátečníka s menším dalekohledem zajímavých objektů.
A není to jen klasika, tedy Messierův a Caldwellův katalog, ale i dobře rozlišitelné dvojhvězdy (dobře rozlišitelné zde znamená, že třeba Algorab v souhvězdí Havrana není jako dvojhvězda uveden, neb v malých dalekohledech není šance).
Jakousi alternativou mu může být Šimbalevova příručka Uvidět vše!, obsahující 280 objektů.
Pokud jde o podrobnější hvězdné mapy, možností se nabízí více a skoro nejde zvolit si vysloveně špatně.
Já vsadil na dvojici publikací, které se vzájemně doplňují – Interstellarum Deep Sky Atlas, který je k dispozici nejen klasicky na papíře, ale opět i v “polním” vydání, kdy jsou stránky tištěny na plast odolný proti vlhnutí, a Interstellarum Deep Sky Guide, rovněž ve “stolním” a “polním” provedení, obsahující zákresy objektů tak, jak jsou pozorovatelné v dalekohledech určitých průměrů.
Popis jednotlivých abecedně seřazených souhvězdí a objektů v nich poskytne nejen klasická Rücklova publikace Souhvězdí, vydaná opakovaně v různých provedeních, ale i slovenská novinka Súhvezdia od Andromedy po Žirafu, kterou si můžete objednat přímo ze Slovenské ústřední hvězdárny.
Proti starší knize je mnohem rozsáhlejší, s fotografiemi od mnoha astrofotografů a s detailními informacemi.
Populárně naučnou astronomickou literaturu vedle klasik jako Zeměpis astronomický a fysikální u nás uvedl český překlad Populární astronomie známého Francouze Flammariona, vydaný ve dvou dílech.
Překlad neztrácí vypravěčský temperament originálu a byť znalosti se od té doby nejen zpřesnily, ale v některých bodech i zcela opravily, jde o strhující a zajímavé čtení.
Pak je tu podobně vynikající a o něco novější Zrcadlo kosmu od Antonína Bečváře.
Kniha určená nejen starším dětem a mládeži, která měla vyjít roku 1948 a kvůli nástupu komunismu nevyšla, se zachovala jen v kartáčovém výtisku bez obrázků.
Vydána tehdy byla jen fotografická příloha.
Text s fotografiemi nyní vyšel nově, a opět, i když některé informace (zde například doba rotace Merkuru či Venuše) byly od té doby zpřesněny nebo se změnily úplně, je cítit Bečvářovo nadšení a text je strhující.
Poměrně slušný prostor dostalo i Bečvářovo stěžejní téma, meziplanetární hmota.
V názvech kapitol se pak objevují staročeské názvy planet (myslel jsem, že jsem o nich už psal, ale článek nemůžu najít).
Pokud mohu něco opravdu doporučit, tak je to právě Zrcadlo kosmu.
Starší knížka z 80. let, Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru, je poměrně dobře dostupná, protože tehdy vyšla v neuvěřitelném nákladu 135 000 výtisků.
Poněkud vážněji míněné, v anglickém jazyce vydané monografie Planetary Astronomy a Solar Astronomy, dávané dohromady kolektivem autorů, obsahují souhrnně všemožné informace a doporučení k danému tématu, tedy planetární astronomie popisuje kdeco o pozorování a zkoumání planet a sluneční astronomie probírá podrobně totéž o Slunci.
Podobně podrobně je Měsíci věnována celá trilogie, Luna Cognita, ve třech opravdu ne tenkých knihách jsou obsaženy všemožné informace o všem, co byste o Měsíci asi chtěli vědět, ale raději jste se báli zeptat.
Dále máme štěstí, že celkem nedávno byly v češtině vydány i některé stěžejní historické texty.
Pokud vás někdy zajímalo, co Galilei Galileo tehdy ve svém Hvězdném poslovi vlastně napsal, ale kromě originálního latinského textu nebylo nic ve srozumitelné řeči dostupného, je tu už dvakrát vydaná dvojkniha Hvězdný posel a Rozprava s hvězdným poslem, obsahující jak Galileiho spisek, tak i Keplerovu vpravdě pozitivní reakci na něj.
Poodbný kousek se podařil i s poslední Keplerovou knihou Sen neboli Měsíční astronomie, překlad části textu se sice objevil už ve zmíněné knize Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru, tady je trochu jiný překlad, ale tentokrát opravdu celého textu této knihy, která je sice v základu vědecká, ale zahalena do příběhu, který ji řadí mezi první sci-fi (neb dřívějším popisům “cest na Měsíc” nejde o vědu, používají Měsíc jen pro zvýraznění lidských povah a zlozvyků, Keplerovi šlo ale doslova o vědeckou fantazii).
Kniha je zajímavá už jen tím, že samotný text tvoří jen menší část jejího obsahu a mnohem více prostoru je věnováno Keplerovu poznámkovému aparátu.
Výborným počinem je další Keplerova kniha, Dioptrika.
Vedle českého textu, doplňujících poznámek a schémat obsahuje i přetisk původního latinského textu s Keplerovými obrázky.
Přináší tak lepší představu, jak to Kepler vlastně myslel, a pro ty, kdo alespoň trochu latině rozumí, přináší šanci podívat se na rozdíly mezi překladem a originálně použitými slovy.
Podobně, tedy česky i latinsky, je vytištěna drobná Keplerova knížka Dárek aneb O šestiúhelné sněhové vločce, která je základem matematických popisů pakování koulí a předchůdkyní dnešní krystalografie.
Bohužel z astronomicky nejzajímavějšího Keplerova díla, Astronomia Nova, tedy Nová Astronomie, máme k dispozici jen vybrané důležité pasáže, tedy úvod a kapitoly 57-60.
Celá kniha v češtině ještě nevyšla.
(Podobně bychom si mohli stěžovat na Newtonovy Matematické principy přírodní filozofie, kde byla do češtiny přeložena jen první kniha, zatímco třeba ve slovenštině jsou Matematické princípy prírodnej filozofie k dispozici celé, podobně z Koperníkových knih O obězích nebeských sfér vyšla jen první kniha v překladu Zdeňka Horského, zatímco ve slovenštině vyšlo knih všech sedm, byť s překladem nebyl tehdy Horský zcela spokojen.)
Výčet těchto doporučení samozřejmě nemůže být a ani není úplný.