Jsou mezi námi. Okrajové platformy. Není všechno jenom ZX Spectrum, Atari 800 a Commodore 64, které zná nebo má každý.

Díky historickému vývoji a geografické poloze jsou u nás ty ostatní, jako Amstrad/Schneidery, Sharpy MZ a Sordy, poněkud vzácnější.
Nemluvě o Apple II, které je mainstreamovou platformou za oceánem a u nás se vyskytuje jen v pár kusech, nebo strojích od Acornu – zatímco britové o Acorn Proton zakopávají na školách, pro nás je „BBC Micro“ něčím tajemným.
A Enterprise, to už je úplné mystérium, které oprašují sběratelé pod vitrínkami a ani používatelé počítačů z tehdejší doby nějak nevědí, co s ním vlastně dělat.

Takovými méně běžnými a málo známými platformami jsou i Acorn Electron nebo Commodore 264 (což je řada zahrnující Commodore 16, 116 a Plus/4).

Jejich historii možná znáte, ale připomeňme si ji – něco o Acornu Electron možná víte i z filmu MicroMen.

Ano, předchůdce Electronu, Acorn Proton (tedy „BBC Micro“), to byl počítač.
Ne takový ten osmibit, co zapnete, a vyběhne na vás Basic, popřípadě to má někde schovaný jednoduchý monitor strojového kódu.
Tohle byl Počítač.
Basic na vás sice po zapnutí vyběhl, ale nemusel. Byl v počítači tak nějak navíc vedle operačního systému MOS. A to byl opravdu operační systém, s konzolovou příkazovou řádkou. A o tom, jaký to byl systém, svědčí i to, že je základem pro operační systém strojů Acorn Archimedes a RiscPC – jen byl (zjednodušeně řečeno) z 6502 assembleru přepsán pro ARM a doplněn o okenní prostředí.
Součástí ROM byl navíc rovnou i assembler.

Počítač byl rozšiřitelný pomocí „sideways“ RAM a ROM – to byly v podstatě paměťové banky, které mohly něco obsahovat, od dalších částí systému (jako disková rozšíření) po programy uložené v ROM (hry, textové a tabulkové editory, …). Počítači bylo jedno, zda jde o ROM nebo RAM, takže šlo nahrát do RAM obraz ROM a fungovalo to stejně. Systém umožňoval i jednotlivé banky aktivovat nebo deaktivovat, a nastavení si pamatoval – ROM k nějakému zařízení (čtečka CF karet například) mohla obsahovat jak veerzi pro BBC model A a B, tak verzi pro Master, stačilo ji strčit do počítače, namapovat, a nepotřebnou půlku čipu deaktivovat.
Rozšiřitelnost zajišťovaly nejenom dva cartridge sloty (do nich bylo možno opět bankovaně ukládat další „sideways“ RAM a ROM, v jedné cartridgi tak mohlo být hned několik ROMek), ale i 1 MHz sběrnice a „tube“ sběrnice umožňující připojení dalších procesorů (jedno, zda další 6502, nebo 65816, běhající až na 14 MHz, 8086, Z80 nebo ARM – BBC Micro tak bylo vlastně první ARM stroj, když samo sloužilo jako vývojová platforma při vzniku Acorn Archimedes).
Zapojení do sítě Econet bylo v počítači taky už předpřipraveno.

Jenže taková sranda něco stojí, obzvláště v roce 1981 (BBC model B s 32 kB RAM stál totéž, co tři ZX Spectra).
Proto přišel Acorn Electron, který byl osekán a měl jen to, co je potřeba k hraní her.
Ve filmu Micro Men se dozvídáme, že měl Acorn prodejní problémy – ale „neúspěšný počítač“ Electron byl třetí nejprodávanější počítač v Británii!

V zásadě by měl být s Electron se svým větším bratrem protonem („BBC Micro“) kompatibilní.
O obraz se ale v Protonu starají dva videočipy. Do „Electron ULA“ byl ale integrován jen Motorola 6845 CRTC (stejný byl i v Amstradu CPC a CGA kartách pro IBM PC) a Mullard SAA5050 byl vynechán, Electron proto neumí osmibarevný mód 7 (zvaný nesprávně „teletext“).
Zvuk u Protonu zajišťuje TI SN76489 se třemi kanály tónovými a jedním šumovým (stejný měl i TI 99/4 nebo Sord m5), tedy s možnostmi podobnými jako AY. Electron naproti tomu měl zvuk poněkud podceněn, nikoho v tehdejší době asi nenapadlo, že by vícehlasá polyfonie mohla v budoucnu být pro hry důležitá – „Electron ULA“ tak obsahuje jen jeden tónový generátor.

Možnosti rozšíření Electronu kromě připojení magnetofonu jsou téměř nulové.
V základu chybí konektor pro joystick, což je u počítače určeného pro hráče her trochu nedostatek.
Na druhou stranu, v Acornu se pochlapili ohledně připojení monitorů, protože Electron má vyvedenu jak FR modulaci, tak kompozitní videosignál a dokonce i RGB.
Zvuk obstarává zabudovaný reproduktorek.
Uvnitř počítače prakticky nic není – kromě interní části zdroje (do počítače vstupuje z externího napáječe střídavých 19 V) jen deska s procesorem, ROMkou, RAM čipy a velkým čtvercovým mnohonožičkovým obvodem od Ferrantiho – to je „Electron ULA“.
V nejstarších modelech to byl čip usazený v patici a držený chladícím plechem, protože ale z patice vypadával, a bylo nutno počítač otevírat a čip zase usazovat, nahradila ho v pozdějších verzích levnější „asfaltová skvrna“ (ve skutečnosti ale nejde o asfalt, ale o epoxid).

Acorn Electron má vyvedenu jen část sběrnice, na kterou ale není moc co připojit. oficiální rozšíření existovala jen dvě:
„Plus“ (někdy též „Plus 1“), byla věc přidávající dva cartridge sloty a umožňující připojení joysticku. Ovšem ne klasického digitálního (Atari joystick), ale analogového, který podporuje jen pár her.
Rozšíření „Plus 3“ (existovalo ve dvou variantách – jednak jako modul podobný „Plus 1“, připojitelný na sběrnici Elektronu, druhak jako cartridge, kterou bylo možno připojit zasunutím do slotu v „Plus 1“) přidávalo disketovou jednotku se systémem ADFS – který byl ale nekompatibilní se systémem DFS používaným na Acornu Proton (tedy BBC), hry na disketách pro BBC Micro formátované DFS tedy Electron nepřečte. (ADFS bylo na druhou stranu později implementováno na řadě Acorn Archimedes, takže diskety pro Electron (Plus 3) a ARM stroje jsou teoreticky kompatibilní a příkazy systému stejné.)
(Plánované rozšíření „Plus 2“, což byla přípojka do sítě Econet, zůstalo nerealizováno.)
Základem pro Electron tedy zůstává kazeta, a naprostá většina her pro něj je distribuována na kazetě.

Protože joystick pro hraní her chyběl citelně, a analogový joystick na „Plus 1“ bylo přeci jen něco trochu jiného, než hráči chtěli, přišli další výrobci se svými řešeními.
Tato rozhraní najdete pod názvy First Byte interface a Slogger interface.
Dají se připojit buď na sběrnici, nebo do cartridge slotu na „Plus 1“, umožňují připojení klasického digitálního joysticku (s Canon 9 pin konektorem), je ale potřeba nahrát předem ovladač, který joystick namapuje na určité klávesy, nebo program, který opatchuje hru pro použití s joystickem (některé hry ale už mají podporu těchto joysticků v sobě zabudovánu – a některé podporují jak analogový joystick v „Plus 1“, tak joysticky digitální).
(„Plus 1“ nemusí ovladač předem nahrávat, protože v sobě obsahuje ROM s podporou obsluhy joysticku.)

Co tedy Electron znamená?
Je to cesta k menšímu, nenáročnějšímu BBC?
V zásadě snad ano.
Je tedy potřeba vědět, že hry pro Electron (případně Electron/BBC, protože her, které poběží na Electronu, ale ne na BBC, je minimum) nejsou to samé, jako hry pro BBC (protože ne všechny budou na Electronu fungovat).
Chybějící zvukový kanál vzal čert (možná by se dal dobastlit).
Her, které nefungují kvůli nedostatku paměti nebo chybějícímu grafickému režimu 7 je ale dost – v podstatě na Electronu nepustíte například žádnou, ale opravdu vůbec žádnou pecku od Ultimate.
Na druhou stranu, třeba Elite ve verzi pro Electron existuje a funguje (dokonce prý outuje na všechny 4 zvukové kanály, takže dobastlením zvukového generátoru by mělo zvuk stejný, jako na BBC).
Oficiálně nepustíte ani letecký simulátor Aviator, který byl ale naštěstí upraven do verze, která by na Electronu měla (i když s ochuzenou grafikou) běhat.
Pokud nemáte náladu testovat, zda ta či ona BBC hra pojede na Electronu, stáhněte si ověřené hry a programy na www.acornelectron.co.uk – soubory .UEF s obrazy kazet jsou zde volně ke stažení (DFS a ADFS verze některých her jsou pak na placeném CD).
Co na Electronu ale prakticky nenajdete, jsou „vážně míněné“ programy (textový editor View a tabulkový editor Viewsheet byly distribuovány jako cartridge pro „Plus 1“, a to je snad všechno).

Protože jsme moderní, snažíme se připojovat různé čtečky SD karet a nahrazovat tak diskety.
Pro BBC existuje několik podobných zařízení, ale při použití na Electronu je potřeba mít nejdřív interface, který umožní připojení sideway ROM. Do ROM slotu se pak dá zapojit zařízení GoSDC.
Umožňuje natáhnout si až 16 sideway ROMek. Použitý systém (DFS, ADFS, HaDFS, Watford DFS) musí být patchovaný, tedy původní rutiny pro obsluhu diskového řadiče musí být nahrazeny rutinami pro přístup na SD kartu.
Je možné nahrávat ze SD karty i páskové .UEF soubory, ale na to je potřeba vyměnit přímo ROM v počítači za patchnutou (kde jsou kazetové operace nahrazeny operacemi se SD kartou).
Protože SD kartu si obsluhuje BBC samo (nebo Electron), není formátovaná ve FAT a přenos souborů na kartu / z karty pouhým nakopírováním není možný.
Je potřeba používat utilitu pro příkazovou řádku ve Windows, která se o zápis image na SD kartu postará. Problémem je mazání, protože při smazání image zůstává místo na kartě stále obsazeno a pro „setřesení“ prázdného místa je potřeba zazálohovat data z karty ven, kartu zformátovat a pak soubory naimportovat zase zpět.

V zásadě tedy stačí Acorn Electron, připojení magnetofonu a kazety, a může se hrát buď s vědomím, že se paří na klávesnici (která je sice kvalitní, ale vhodná spíš na psaní textů, než na smažení emzáků), nebo pořídit nějaký third-party (First Byte, Slogger, …) joystickový interface podporující mapování joysticku na klávesy.
Na ty existující hry a těch několik dem to bude stačit.