Vařená voda.

Je to název starého italského jídla z oblasti toskánska.

(Možná vám název vyvolal asociaci s jiným pokrmem, panna cotta – vařená smetana.)

Zmiňuje se o něm Umberto Eco v historickém špionážním románu Pražský hřbitov.

Protože jako literární historik měl nastudované dávné prameny, předpokládám, že jde o původní recepturu oproštěnou od moderních vylepšení.

Ten jeho historický recept je následující:

Dát do polévkové mísy krajíčky chleba (myslí se ztvrdlý italský bílý chléb) potřené spoustou oleje (samozřejmě olivového) a okořeněné čerstvě namletým pepřem, dát vařit do tři čtvrtě litru slané vody nakrájenou cibuli, plátky rajčat a saturejku a za dvacet minut to všechno nalít na chleba, nechat to pár minut odstát a šupito presto – servírovat ještě teplé.

V moderní době existuje varianta s přidanými houbami, případně s papričkami, přidaným vajíčkem, ale i třeba fazolemi nebo marulkou (ani jsem nevěděl, že něco jako marulka existuje).

(zdroj)

Tento “ACME space filler” článek je zde namísto videoreportáže z KansasFestu, na které pracuji, ale nepodařilo se mi ji včas dokončit.

Sice bude v nezvykle velkém rozlišení a snad i kvalitě, ale nemůžu použít svůj standardní zastaralý postup zparacování videa (to by se mi Power Macintosh G5 asi zavařil) a moderní technologie to prostě nedávají (iPad video z cca 200 záběrů nezvládne kloudně vytvořit, nehledě na to, že ani v iMovie se to nedá rozumně sestříhat).

Bojuji s požadavkem některé objekty na záběrech rozmazat, nakonec asi budu muset inkriminované záběry zcela vyhodit.

I tak by to mělo být přes 40 minut videa.

Samozřejmě ještě jednou musím poděkovat těm, co mou expedici na Kansasfest podpořili, jak morálně, tak finančně.

A ještě jedna zpráva, nevím, zda dobrá, ale letos se chystá KansasFest v novém místě, které znáte ze Simpsonů – letos bude ve Springfieldu.

Takže se zúčastní buď Homer s panem Burnsem, nebo já!