Každý nějak začíná, ale někdy taky končí.

Někdy jde o konec předčasný a v případě astronomie je smutné, když za to může dalekohled, který místo aby vtáhl do tajů vesmíru jen ukáže, že jím není nic vidět.

V mém případě tím, co mne odradilo od dalších vlastních pozorování, byla východoněmecká stavebnice (snad z roku 1982) Astro-Cabinet 90 od VEB Kamenzer Spielwaren.

A nebyl jsem sám.

Co tedy východoněmecká stavebnice skrývá?

Nejprve to dobré – můžete si postavit planisféru (otočnou mapu hvězdné oblohy) s ukazatelem polohy Slunce, s pásmovými časy a hvězdným časem (ten je proti slunečnímu každý den o 4 minuty rychlejší).

Český návod není nic moc, je v něm sice teoretický úvod, ale samotné jednotlivé konstrukce pak popisuje jen zběžně, u spousty věcí ani neuvede, k čemu to je a v kterých konstrukcích to použít.

Jsou zde samotné tubusy dalekohledu, ze kterých jde sestavil dalekohled malý, střední a velký.

K tubusu je krátký nástavec pro okulárový výtah nebo i prodloužení tubusu.

Návod se moc nerozepisuje o tom, v kterém případě použít krátkou a kdy dlouhou variantu.

Dále je tu paralaktická montáž – plastová věc s třemi klouby (jeden slouží jako paralaktický klín), která se dá přichytit na kraj stolu nebo na parapet.

Pak zde najdete okulárový výtah, uvnitř kterého jsou drážky pro umístění čoček a clon, ze kterých se skládá okulár nebo k němu pak soustava převracecích čoček.

Stavebnice totiž obsahuje v podstatě jen dvě varianty astronomického dalekohledu, zbytek konstrukcí jsou dalekohledy terestrické.

Samotný okulárový výtah jde za pomoci spojky 120 mm a rozptylky -35 mm použít ke stavbě divadelního kukátka – dalekohledu holandského typu (se zvětšením 3,4x).

Uvedené dvě čočky jsou tu jen pro tuto jednu konstrukci a v jiných se nepoužívají.

Pro všechny ostatní konstrukce je tu sada 30 mm a 15 mm čoček, pak čočky do velkého, středního a malého objektivu a poněkud duplicitně (protože s malým objektivem se stejně nedá použít) je tu ještě jedna 225 mm čočka (tedy stejná jako pro malý objektiv) použitelná jako polní.

Technicky lze polní čočku použít jen s velkými dalekohledy, návod to moc nevysvětluje, snad ji lze použít s dalekohledy terrestrickými a do astronomických nepatří.

(Což byla jedna z chyb, které jsem jako dítě dělal – “vylepšoval” jsem obraz polní čočkou.)

Objektivy si sestavujete sami, ten malý je jednoduchý a dá se použít jako lupa, střední a velký jsou složitější, neboť obsahují proměnlivou clonu, kterou si sami složíte a je to na dalekohledu nejen jedna z těch zajímavějších věcí, ale, jak zjistíte, při nekvalitě jeho optiky je clona opravdu potřeba.

Malý objektiv obsahuje čočku ohniskové vzdálenosti 106 mm, střední 225 a velký 360 mm.

Průměry čoček jsou 33 mm u malého a středního objektivu (zacloněno ale na 15 mm u malého, 8-25 mm u středního) a asi 43 mm u velkého (se zacloněním asi 14-37 mm).

Čočky jsou umělohmotné, snadno se poškrábají a znečistí, o přesnosti zpracování asi nemůže být moc řeč.

Navíc nejde ani o achromát, ale singlet, tedy uvidíte především velkou sbírku aberací, včetně výrazné barevné aberace.

Ostření probíhá šroubováním okulárového výtahu do umělohmotné drážky.

Obraz se – ne překvapivě – zlepšuje právě zacloněním.

To kdysi velice dobře vyhmátl Galileo Galilei, který u svých dalekohledů clonil takřka optimálně.

Pohříchu je poměrně slabý manuál, který sice něco vysvětluje, ale při konstrukci jen sestavujete podle obrázku, aniž by bylo jasné, proč zrovna tato čočka patří do téhle drážky, proč použít clonu zrovna této velikosti, jak mají být čočky daleko od sebe, ani jak jsou od sebe daleko jednotlivé drážky.

Astronomické dalekohledy v této stavebnici používají dvoučočkový Ramsdenův symetrický okulár ve variantě z 33 mm čoček nebo 15 mm čoček, což s velkým objektivem dává zvětšení asi 12x a 24x, se středním asi 7.5x a 14x, s malým objektivem pak asi 3.5x a 7x.

Zbytek konstrukcí jsou pak dalekohledy terrestrické, tedy s převracecí čočkou nebo soustavou čoček pro zobrazení vzpřímeně orientovaného obrazu.

A jak vypadá pohled do tohoto dalekohledu?

To vám ukáže VIDEO ZDE!