Pokud někomu, kdo se v oboru nepohybuje, řeknete, že se zabýváte starými počítači, většinou se zeptá, co máte nejstaršího.

Kdo kdy četl Hexadecimální doupě a sledoval videocasty (asi tak dva lidi na planetě, z toho jeden jsem byl já sám a ten druhý na web zabloudil zřejmě jen náhodou), pamatuje, jak jsem zkoušel Minivac 601 z roku 1961.
Věc s šesti relé a motorem poháněným otočným číselným voličem sice není tím, co si dnes představujeme jako opravdový počítač, ale úspěšně jsem na něm XORoval čísla, sčítal čísla, převáděl mezi číselnými soustavami a postavil model paměti. Na hraní piškvorek z manuálu se zatím nedostalo, ale „Philosophic Thug of War“ byl převeden do Basicu ZX Spectra na JHConu.
Narazil jsem sice na limity této elektromechanické hračky (zdroj k disketovce Commodore 1541-II, kterým jsem nahradil původní zdroj na 110 V, měl problémy utáhnout všech 6 relátek při sčítání), ale v zásadě jsem si Minivac 601 oblíbil, i díky vydařené dkumentaci, která vše vysvětlí na praktických ukázkách.

Nyní se ale můžeme přesunout o pár let do budoucnosti, do roku 1969.
Přesunout se ze Spojených států severoamerických do socialistického tábora a východního bloku.
A zbavit se relátek.
Kdo potřebuje takovou složitou součástku?
Zařízení Piko-dat od východoněmecké hračkářské firmy Piko, proslavené vláčky, ale i dětskými šicími stroji nebo pračkami, se bez nich obejde.
Kromě jediné složitější součástky, jakéhosi klopného obvodu, který je označen v dokumentaci jako časovač (a naprostá většina ukázkových zapojení jej stejně nevyužívá), obsahuje už jen žárovky, přepínače a celé jedno (slovy jedno) tlačítko.

Základem stroje je pole s kontakty, ve kterém se pohybuje deset pák, každá s pěti kontakty, které spínají buď liché, nebo sudé kontakty pole.
Kromě tohoto pole spínačů je na stroji řádek s kontakty k deseti žárovkám L0-L9, ke dvěma speciálním žárovkám označovaným R jako „richtig“ a F „falsch“ (true a false), plusový kontakt od baterie E (na mínus je napojena „opačná strana“ kontaktů žárovek), dva vývody od tlačítka TA a TE, tři vývody Z1, Z2 a Z3 z klopného obvodu, jejichž význam a funkce ale nejsou v manuálu nijak blíž objasněny a z ukázkových programů se špatně chápou. Klopný obvod obsluhuje samostatnou žárovku (při zapojení vývodu Z2 se chová jako astabilní a ve zhruba dvacetisekundových intervalech žárovku zhasíná a rozsvěcí. Je možné, že v ostatních režimech se chová jako stabilní nebo ještě nějak jinak, ale to nemám ještě vyzkoušeno).
Žárovkám a pákám lze přidělit nějaký význam, což se dělá tak, že se k pákám přiloží proužek kartonu s popiskami, přes žárovky se pak dá průklepový papír s popiskami, které se prosvěcují.
Vlevo je tedy žárovka od časovače, pak pole deseti žárovek a poslední je vlastně dvoužárovka, kde horní žárovka je označena jako R a dolní F (zamýšlená na zobrazování booleanského výsledku správně/špatně).

Dokumentace je bohužel velkou slabinou jinak zajímavého stroje.
Nejprve je návod na sestavení, který sice popisuje, kam dát jakou podložku a jaký šroubek, ale vůbec neobjasňuje, jak je vlastně zapojen použitý klopný obvod.
Význam kontaktů vůbec je zmíněn jen letmo v kapitole o oživování a testování, kde se o kontaktech časovače uvádí, že budou blíže popsány v kapitole 8.1.
V kapitole 8.1 samozřejmě o popisu časovače nic není.
Na tuto část navazuje teoretický výklad o booleanovské logice, o funkcích AND, OR, XOR a jak se zapojují pomocí hradel, popis sčítačky, aniž by byla zmíněna jakákoli souvislost se strojem Piko-dat nebo předvedeno ukázkové zapojení.
Poté naopak následují ukázková zapojení, t.j. nákresy zapojení a příslušných popisů pák a žárovek, u kterých ale z většiny není vůbec uvedeno, k čemu to celé má sloužit, co to umí a jak se to používá.
Dokumentace k Minivacu 601 byla daleko poučnější a zábavnější.

Co tedy Piko-dat umí?

Jak napovídají popisky k žárovkám a pákám, většina zapojení dělá ze stroje jakýsi kvízomat.
Volíte odpovědi na otázky, díky časovači máte na odpověď omezený čas, a Piko-dat vyhodnocuje správnost. Papírové popisky obsahují otázky od geometrie přes chemii či zeměpis po dopravní značky.

U některých úloh těžko říci, co dělají – rozsvěcení nakreslených mašinek, kolejí nebo závor není úplně samovysvětlující a dokumentace k mnoha těmto zapojením mlčí.

Domácí počítače v 80. letech sloužily hlavně ke hraní, a tak i Piko-dat už dvacet let před Didaktikem umožňoval hrát hry. Najdete tu i kuželky nebo hokej (velkou roli zde hrají obrázky prosvěcované žárovičkami, protože nebýt nakreslených kuželek nebo hokejistů, hry se scvrknou na na zběsilé přeblikávání nic neříkajících žároviček).

Takže stroj bez relátek, jen s přepínači, doopravdy počítat nedonutíte.
Ehm… ovšemže ano, i to Piko-DAT umí. Přímo v manuálu najdete sčítání dvou čtyřbitových čísel (s pětibitovým výsledkem)!

A nebylo by to Piko, a nebyla by to šedesátá léta, kdy skutečný počítač nebo aspoň jednoduchý automat byly nedostižným snem a kalkulačka vědeckotechnická fantazie, aby se někdo nepokusil využít Piko-dat k ovládání Piko vláčků.
Jeden ze dvou „programů“ pro ovládání kolejiště nám díky ohlasu ve východoněmeckém tisku zůstal zdokumentován.

Vida, co všechno se dá dělat bez procesoru…

Škoda jen, že vedle naprosto nedotažené dokumentace trpí Piko-dat tím, že je to jen hračka.
Celé je to takové plastové, kontakty jsou takové fórové, elektromechanicky to není moc spolehlivé, každou chvíli něco nefunguje nebo nesvítí. Ach ty kontakty!
Piko-dat nevyužívá žádné konektory, prostě jen zasunete drátek do dírky a doufáte, že z něj proud dokáže přeskočit dál. Má to sice proti Minivacu nebo třeba DEC Computer Lab H-500 (z roku 1969, stejně jako Piko-dat) výhodu, že nemusíte shánět podivné vzácné konektory a vyrobíte si propojovacích kabelů, kolik potřebujete, ale Minivac 601 byl bytelnější a fungoval spolehlivěji.

Oproti Minivacu, kde jsou hezky oddělena pole tlačítek, pole přepínačů, pole s relé, s voličem nebo „matrix“, zde německá pořádkumilovnost poněkud selhala, kontakty jsou na liště přeházeny dost zmateně, například vývod baterie by jistě každý hledal mezi třetí a čtvrtou žárovkou…
Stejně tak jednotlivé úlohy se zvrtávají v chaotické zapojování klubka drátů odněkud někam, aniž by bylo jasné, co je k čemu, a chyby se pak v zapojení hledat ani dost dobře nedají…

Celkově ale ani slovo proti.
Na to, že je to socialistické (byť německé), že je to 46 let staré a že se to obejde i bez těch relátek, na to je to velmi sranda mašina, která umí víc, než si člověk umí napoprvé představit (i když na realizaci některých úkolů, třeba onoho sčítání, spotřebuje celé klubko drátků).
A když si jej postavíte třeba vedle Brainiacu či Geniacu, kartonové desky s šesti kartonovými kolečky, kde se propojky šroubovaly šroubkem a matičkou, a kotouči musel člověk sám (podle toho, jak se žárovičky rozsvěcely) otáčet, pak začne Piko-dat skutečně vypadat tak trochu jako opravdový počítač.

No a když už jsme u socialistické vynalézavosti a originality, pak se stačí podívat na počítač Science fair SF-5000, prodávaný společností Tandy, což je v USA prodávaná verze počítače Logikus od německé (tentokráte ale západoněmecké) firmy Kosmos.
Pokud nahlédnete do dokumentace k SF-5000, zjistíte, že je to to samé, co Piko-dat, jen ti východní Němci přidali „časovač“ a „true/false“ žárovku (SF-5000 a Logicus mají jen deset žárovek, deset přepínacích pák a tlačítko). O to je jednodušší, ale zapojování je přehlednější.