Aneb jak připojit k Internetu to, co k Internetu připojit nejde.

Zmínil jsem v jednom starším článku zařízení, které po připojení k Commodore 64 přes IEC umožní přístup k Internetu a commodoráckým cloudovým službám.
Mimochodem jsem se k tomuto zařízení dostal při pátrání po periferiích pro Commodore PET, který nepoužíval serializovaný IEC, ale čistokrevnou sběrnici IEEE-488.
Vedle centronics konektoru pro připojení k PETu má Flyer Internet Modem samozřejmě i IEC a i softwarová podpora pro C64 je bohatá.

Já jsem se rozhodl demonstrativně začít s připojením k VIC-20 (či v mém případě VC-20).
Na připojování k Internetu si těžko představíte podobně vybavený počítač – 22 znaků na řádek je o dost méně, než nabízely Sinclairovy stroje počínaje ZX-80, a šílená kapacita 3,5 kB RAM v základní sestavě je jen o málo větší, než dostupná RAM na Atari 2600.

Dostupný software taky s existencí VIC-20 nepočítá.
Flyer Telnet je zatím jen pro C64. Flyer IRC podporuje kromě C64 i PET s 80 znaky na řádek (což je celkem výjimečné, protože jinak dochovaný software pro PET vyžaduje spíš 40 znaků na řádek typických pro dřívější a levnější modely).
Naštěstí programy nahrané na vnitřním „disku“ Flyeru, CONFIG a DISKMGR, jsou v Basicu, kterému má rozumět vše od PETu po C64 – a VIC-20 jim, jak jsem si ověřil, taky rozumí.

Jak vidíte, nastavení parametrů připojení proběhlo přímo na VIC-20.
Tím se stroj, který k Internetu nikdy být připojen neměl, stal on-line.

Jak funkčnost ověřit lépe, než nahrát rovnou program z webu?
Flyer umožňuje nahrát jak diskový image (nejen .D64), který uloží ve svém vnitřním emulátoru disketovky,  tak přímo nahrát a spustit .PRG soubor.

Bohužel se mi opět potvrdilo, že emulátoristi a písíčkáři vládnou světu, protože snad vše pro VIC-2é na internetu ke stažení jsou soubory .ZIP a .RAR, se kterými si skutečný VIC neporadí.

Nahrávání .D64 image jsem musel ověřit rozzipováním a nasdílením na lokálním webserveru.
Podařilo se mi ale najít na Pouetu odkaz na nezazipované demo v .PRG, a tak jsem ho zkusil nahrát – Robotic Liberation se nahrálo a spustilo, jako kdyby šlo o lokální úložiště, a ne web někde v tramtárii.
(Demo jsem zvolil jako ukázkový software proto, že nahrávání her a utilit řeší například Mega cartridge, obsahující snad všechen existující software pro VIC-20, právě ale kromě dem, která je potřeba nahrávat z jiného úložiště.)