Zdaleka jsme nevyčerpali všechny současné možnosti připojení zastaralého VIC-20 k internetu.

Už víme, že na IEC port si kromě disketovek a tiskáren můžeme připojit Flyer Internet Modem, který umožní stahovat soubory z internetu, používat pro ukládání souborů commodoří kloudovské servery (běžící na Windows, Linuxu nebo Mac OS X) a (pokud máte štěstí) připojovat se na IRC nebo přes telnet.
Mít štěstí znamená používat Commodore 64, pro který existuje IRC i telnet klient, nebo některý z 80znakových strojů Commodore PET, pro které existuje IRC klient, zatím bez telnetu.
Není mi známo, že by byly k dispozici otevřené zdrojáky, takže o portu na VIC-20 nebo třeba Commodore Plus/4 si zatím nechte zdát.

RR-Net, který se na C64 připojuje přes „amigácký“ clockport (najdete ho na MMC Replayi, IDE 64 v.4 a 1541 Ultimate I. generace), k VICu nepřipíchnete.
Nehledě na to, že RR-Net vyžaduje TCP/IP stack, který si C64 ošéfovává sama (na C64 se používá zjednodušený a ne zcela dokonalý uIP Adama Dunkela psaný v C, který si musíte do své aplikace přikompilovat).

Commodoristi, alespoň ti američtí, jsou ale podivný národ.
Vždycky se sdružovali na BBS a prostě tak nějak víc tíhli k sítím. Možná za to mohla nabídka levných Commodore modemů – Ataristy s osmistovkou připojenou na internet nenajdete zdaleka tolik, jako Commodoristů (ethernet nebo wifi karta pro Atari se ani nedá kloudně sehnat).

Specifikum Commodore je v tom, že už od dob PETu si s sebou vleče podivné kódování zvané PETSCII (ještě zajímavější je, že první počítače od MOS a Commodore, a jejich klony, tedy KIM-1, SYM-1 a podobné, díky připojování klasických ASCII terminálů používaly normální ASCII).
Pro sysopy nekomodoráckých BBS byl commodorista s modemem něco jako východoněmecký turista.
I velká část prvních hackerů byli kluci, co se ze svých C64 telefonem přes terminál připojili k nějakému UNiXovému stroji (nejčastěji asi VAXu) a blbnutím s UNiXem ze svých studentských pokojíčků s tříregistrovým strojem na stolku se učili, jak ho využívat ve svůj prospěch.

Zanedbám teď situaci na C64 a podíváme se čistě na VIC-20.
Z terminálových programů lze vypíchnout tři:
PlusTerm – ve 22 znacích na řádek poskytuje barevné PETSCII, takže je (s hloupým omezením rozlámaných řádek) použít ho pro řádění na commodoráckých BBSkách s využitím jejich specifik, jako jsou barvy a PETSCII.
Victerm-40, čili VTE-40, zobrazuje 40 znaků na řádek – stejným způsobem, jakým Tasword na ZX Spectru zobrazuje 64 znaků. Písmenka jsou tedy trochu hůř čitelná, a omezuje se tím použití barev, ale zase se písmenek vejde víc.
Mighty Term se snaží zobrazovat 80 znaků na řádek – přesněji zobrazuje vždy levou nebo pravou polovinu (40 znaků z 80).
[OBRÁZEK]

Společné tyto terminálové programy mají to, že očekávají Commodore modem nebo sériový převodník na User portu počítače.
(VTE-40 nabízí volbu mezi User portem a IEC portem – nepátral jsem ale zatím, jak to s tím IEC portem myslí; možná by šlo tuto volbu použít pro komunikaci s Internet Flyer Modemem.)

Commodore 64 pro připojení přes Ethernet většinou vyřaduje apliakci s TCP/IP stackem, většinou některou z utilit pro Contiki. Staré terminály si neškrtnou.

Co ale s VICem, pro který není Contiki a nemá clockport pro RR-Net?

Je tu ještě jedna online komunita – CommodoreServer.com.
Nabízí virtuální diskový prostor, hry a chat po síti – prostě kloud, jak má být.
Zařízení, které podporují, se jmenuje Comet 64 Internet Modem.
Stejně, jako modemy kdysi, i Comet64 se připojuje do User portu – a je to vlastně převodník ze sériáku na ethernet.
U nás se na ZX Spectru pro tento účel rozšířily moduly ConnectOne.
Comet64 používá modul WizNet.
Zatímco Izraelci pouřívají pro ovládání ConnectOne modulů AT příkazy jako u modemu, WizNet používá něco, co připomíná HTML tagy.

CommodoreServer.com dodává vlastní software V1541, který vám zpřístupní v jejich prostooru virtuální disketovku (ve které v současné době můžete prohazovat deset vistuálních disket). V1541 je samozřejmě pro C64 a s VICem si zřejmě neškrtnete.

Použití Cometu s terminály, jako serial-to-Ethernet zařízení, je ale poměrně přímočaré. Na Commodorech se obvykle používá 2400 bd (Commodore software často rychlejší neumí).
Jde jen o to, jak Cometu sdělit, kam se chcete připojit.
Commodoristi to dělají tak, že si stáhnou „WIZ1xxSR Configuration Tool V3.0.2„, což je software pro Windows. Ten vyhledá WizNety v lokální síti a umožní naprogramovat jim adresu a port, na které se mají připojovat (kdyžtak se podívejte na obrázek).

Pak je tu ještě jedna možnost – programování WizNetu v Comet64 „zevnitř“ pomocí těch pseudo-HTML tagů.
Pokud tedy padnete na ten nápad, a Comet 64 si náhodou pořídíte, a budete se chtít někam připojit a v lokální síti zrovna žádné PC s konfiguračním toolem nebude, vložte z terminálu toto:
+++
<wx X.X.X.X>
<wn Y>
<wr>
(Samozřejmě předpokládám, že pochopíte, že X.X.X.X je IP adresa a Y je číslo portu.)
Nemám to ověřeno, ale WizNet by měl umět pracovat i s DNS – mohlo by fungovat (místo povelu <wx>) i toto:
<wu 1>
<ww moje.url.cz>

Tak a dále.
Budoucnost ještě nenastala, ale původní autor Comet 64 Internet Modemu chystá novinku.
Vlastně se trochu příblíží Flyeru, trochu to řízne SD2IEC zařízením…
Nový Comet+ (založený na Arduinu) bude totiž (pokud ho dodělá) umět:
* to co Comet64 – připojení přes User port a převod ze sériáku na TCP/IP.
* RS-232 propojení se světem – i tohle umí už původní Comet 64
* WiFi – odpadne nutnost kabeláže
* připojení přes IEC a zabudované úložiště se SD kartou, jako SD2IEC
* připojení přes IEC se stahováním souborů z Internetu, jako to umí Flyer
* nepájecí univerzálka pro doplnění vlastní konstrukcí
Samozřejmě Comet+ k dostání není, protože se zatím vyvíjí.

Nechci vás ale ochudit o jednu zajímavost.
Když jsem pátral po možnostech připojení VIC-20 na net, narazil jsem na stránky člověka, který v době, kdy na VICu zůstal nejspíš úplně sám, vytvořil haldu zajímavých her.
A vytvořil si na to i vlastní sadu vývojového software, včetně assembleru.
Díky tomu, že jsou hry prakticky nové, nenajdete je v obvyklých sbírkách her, ani nejsou zahrnuty v cartridgích, jako je Mega Cart, které mají obsahovat „téměř všechen existující software pro VIC“.
Například VICroLeague Wrestling,  kde jsou pohyby zápasníků animovány skoro až jako kreslený film. VICro League Wrestling II obsahuje dokonce digitalizovanou grafiku. jejich předchůdcem je Face versus Heel.
Dále rozsáhlý RPG/dungeon Realms of Quests. Aby toho nebylo málo, jde o celou sérii Realms of Quest I, II, III a pracuje se na čtyřce. Ke každému dílu existuje ještě speciální vylepšená edice.
Protože Realms of Quests vyžadují drsně rozšířenou paměť na VIC-20, existuje i zjednodušená hříčka Dunjon crawler.
Theatre of War je třídílná série strategických her po první Theatre of War WW2 následovaly Western Front 1918 a The Pacific.
A vůbec tam těch her, hříček a jiných progamů má spoustu.

Nejzajímavějšími výtvory, které jsem našel, jsou ale VICWolf, což je wolfensteinovský engine pro VIC-20, a The Keep, což je 3D dungeon vytvořený s použitím právě tohoto wolfensteinovského enginu.
Ještě zajímavější je, že mu stačí nerozšířený VIC-20 s 3,5 kB RAM!
Jejich autor dal dohromady i Rogue hru Whack-E.