Dostalo se mi do rukou několik ročníků (1985-1992) časopisu Sinclair Supermicro QL User a Sinclair QL World (jde vlastně o jeden časopis, který během existence pozměnil jméno).
Je těžké odtrhnout od něj oči, prostě se musím podělit..
Jde o velmi sympatický časopis, už jen proto, že je hlavně o Sinclairu QL.
Většinu času se strefuje do PC, ale už v čísle ze srpna 85 najdete hlášku „to co Macintosh černobíle, to zvládá QL v barvách“ („NOW – what the Macintosh does in MONOCHROME – the QL does in colour!“ v reklamě na M-Paint, ovládaný pomocí GUI).
Kromě urážek písíček a jim podobných v něm pochopitelně nechybí ani spousta informací.

Dozvíte se tak třeba, že existovaly protiprachové záslepky na microdrivy (užitečné hlavně po koupi disketového řadiče, takže se zdarma přikládaly k interfacu od firmy Medic Datasystems).

Co se diskových řadičů týče, v časopise najdete reklamy na spoustu různých od různých výrobců.
Zajímavé je, že Q-Disc (CST nebo prodávaný firmou Viglen) a Delta Disk (od Technology Research, výrobce nechvalně proslulého Beta Disku pro Spectrum, nebo SuperQBoard od Sandy obsahující 512 kB RAM, diskový řadič a centronics v jednom) měly kryt z černého plastu v designu QLka, zatímco většina ostatních se skládala vlastně jen z holé desky (jak Medic, tak třeba Silicon Express nebo Kempston – i když ostatní interface od Kempstonu jako třeba centronics interface svou černou hranatou krabičku mají).

Zároveň jsem zjistil další věc.
V jednom z čísel Practical MicroComputing (1984, ten časopis jsem pak dal Michalovi Rybkovi) byl barevný několikastránkový inzerát firmy Sinclair, upozorňující na chystaný produkt – či trojici produktů Q-Connect (programovatelný RS-232 port s měnitelnou rychlostí, bufferem, se širokým konektorem, který tehdy byl narozdíl od devítikolíkového považovaný za plnohodnotný), Q-Mod (modem 1200 Bd, který se připojoval ke Q-Connect,ale na samostatný port, takže RS-232 zůstal i při připojení modemu volný) a Q-Call (který se staral o vytáčení, odpovídání na hovory, …).
Měl jsem za to, že ho Sinclair už vyrábět nestihl a ztratil se v hlubinách času.
Ano, Sinclair ho vyrábět nestihl, ale kuk – vykukuje na mne inzerát na tu samou věc, ovšem z produkce firmy Tandata, která zřejmě výrobu převzala. Takže až tento výrobek někde na eBayi uvidíte, jde o originál navržený firmou Sinclair a pouze vyráběný někým jiným (i ten design je klasický černý hranatý QLkovský).

Další zajímavost je článek, rozebírající tehdejšího velmistra šachových soutěží počítačů – Psion Chess pro QL.
Ano, nejenom šachové programy pro ZX Spectrum zabodovaly v žebříčcích klání počítačů mezi sebou, ale i tento program pro QL.
Překvapivě se zaměřuje na odhalování jeho slabin – tento program je totiž možné porazit, pokud zahájíte dámským gambitem, což je, jak jsem vyrozuměl, ne úplně obvyklé (existuje dost možností, jak gambitového pěšce odstranit a partii vyrovnat). Tak hodně štěstí při hraní!
V dalším čísle jsem se blíž seznámil s prostředím ICE (Icon Controlled Environment). Jde o jakousi variantu GEM – okenní grafická nadstavba klasického QDOSu, kterou lze ovládat myší (pozdější verze ICE cartridge, která se zapojovala do ROM portu, obsahovaly zároveň interface pro připojení myši, ta se připojovala přímo do cartridge). Umožňuje pracovat se soubory nebo spouštět drobné utility – například kalkulačku. Zajímavé je, že menu, které u Macintoshe nebo Atari ST bývá při horním okraji obrazovky, má ICE při okraji dolním, čímž se asi chtěli chránit před případnými žalobami. Ty se nakonec nejspíš nekonaly asi proto, že GEM má 90 kB, zatímco ICE se vešlo do 16 kB a tak spoustu věcí neumí. Bylo ale tak dobré, že pozdější QL kompatibilní počítač – CST Thor – měl ICE už zabudované.

K souboru kancelářských programů Quill, Abacus, Archive a Easel od Psionu – víte, že existuje XChange, který všechny tyto původně separátní programy spojuje do jediného?
Vím, že pro QL existovala CP/M-68k, koneckonců inzerát na ni (se zelenou žabičkou rosničkou jako maskotem) jsem viděl už v tom starém Practical MicroComputing z roku 1984.
Ale – kupodivu – na QL existovalo i standardní CP/M!
Nešlo o hardwarový doplněk se Z-80, ale o normální softwarovou emulaci Z-80. Na to byl nabalený CP/M systém a emulátor terminálu. A ejhle – díky multitaskingu běželo CP/M současně s normálním QDOSem! Takže jste mohli psát text ve WordStaru pod CP/M a mezitím vám třeba program v SuperBASICu počítal balistickou křivku.
 Hezký je článek, který probírá možnosti komunikace se ZX Spectrem. Zajímavé je, že ne všechny ROMky obsahují rutiny, které komunikují ve formátu, kterému Interface 1 ze ZX Spectra rozumí (třeba turecká MG verze je obsahuje), takže se popisují hlavně způsoby přenosu přes RS-232, které má Interface 1 taky zabudované.

Kromě klasické listárny se v časopise objevuje i výtah z jejich on-line „listárny“ na Micronetu – uživatelé jim posílali dopisy elektronicky a elektronicky na ně dostali odpověď, vybrané otázky a odpovědi byly pak otištěny v časopise.
Pěkný je článek od jednoho lékárníka, který popisuje, jak zkusil QL nasadit v lékárenské praxi. QL mělo jen dvě nevýhody – on jako neprogramátor nemohl využít všechny možnosti dostupné z assembleru,a jeho programy byly závislé na schopnostech kompilátoru, což mu bránilo hlavně v pořádném použití multitaskingu, které požadoval především. Druhý problém byl, že QL často posílal do opravy (hlavně microdrivy). Jinak se zdá, že QL v prostředí, kde bylo vlastně přes noc potřeba zavést kompletně computerizované fungování, tištěné počítačové popisky zboží a podobně, uspělo lépe než PC, které umělo vlastně jen jednu věc – přehřívat se. V závěru článku se lékárník rozmýšlí, zda doplnit QL o velký RAMdisk, nebo rovnou koupit Thor.
Narazil jsem i na článek od jednoho lékaře, který popisuje, jak podklady (dnes bychom řekli prezentaci) pro své přednášky (ve formě diapozitivů) vytváří na svém QL. Jako hlavní výhodu uvádí, že má zdrojová data ke grafům a popiskům uložena, a snadno může výsledný obrázek upravit bez překreslování. Zdá se, že Easel v osmibarevném módu odvádí dobrou práci.
Obrázky z Easelu ještě doupravuje v grafickém editoru, apak foťákem s teleobjektivem 170 mm fotografuje z asi dvoumetrové vzdálenosti, s časem půl sekundy – je potřeba trochu ztmavit jas monitoru. A nemělo by se v něm nic lesknout. Potřebnou clonu si určuje expozimetrem nebo automatikou fotoaparátu, údajně vychází mezi 8 a 11. Zajímavý trik je – aby se foťák nehýbal – nemáte-li dálkovou spoušť, použít samospouš’t. Nezapomněl poznamenat, že systém, který pomocí IBM PC vytváří podobné diapozitivy, od Polaroidu, stál tehdy 2 000 liber.
A aby toho nebylo dost, podtitul dalšího podobného článku je: „James McGreehin, povoláním duchovní, zjiš’tuje, že i Pán potřebuje QL“. Kromě zpracování textů a korespondence slouží jeho QL i k přípravě a tisku notových partů.
Zajímavě začíná i další článek s podtitulem „Je ohromující, co můžete dělat se starou tiskárnou a ‚zastaralým‘ počítačem“ od tiskaře ve středním věku, kterého propustili, protože do DTP vstoupily počítače a on už nebyl potřeba. „Měl jsem auto, telefon, svoje QL a foťák. Fotografií jsem se už pár let zabýval, nějaké články do časopisů jsem už poslal, a tak jsem se rozhodl, že fotožurnalista na volné noze bude moje cesta k přežití“. Překvapilo mne, že místo notebooku používal elektronický psací stroj napájený bateriemi – v terénu tiše (počítačová klávesnice, vypnutý tisk – navíc stroj tiskl na termopapír) napsal text a doma ho downloadoval do QL.
Tenhle článek mne navíc utvrdil v jedné věci – QL má opravdu multitasking. Leckde se píše „používal jsem program ten a ten a ten“, ale zkuste si představit na PC – „používal jsem T602, DeLuxe Paint, Calc 602 a D-Base“. Nevím jak vám, ale mně z toho vyplývá nahrát jeden program, resetovat počítač, nahrát druhý program, resetovat počítač, … zatímco propuštěný tiskař vysloveně píše – „Můj obvyklý přístup je nahrát do paměti čtyři programy – Archive, dvakrát Quill a program pro výpočet ceny telefonních hovorů. Do Archivu pak nahraju několik souborů. Jeden s detaily o mých článcích, další se seznamem časopisů pro spolupráci na volné noze a dva soubory se seznamem fotografií a výstřižků“. Představte si tohle na PC. Snad až v poslední době, co Microsoft silně vylepšil svá Windows, je něco takového možné.

Ve skoro každém čísle najdete spoustu informací, mapou paměti počínaje a fígly pro SuperBASIC konče.
Hned v prvním čísle jsem našel implementaci šifry Playfair.
A na pokračování vycházel seriál o programovaní v C.
Viděl jsem i seriál o Forthu (můj oblíbený jazyk).
Překvapením byl článek o kreslení Mandelbrotových fraktálů v nejbarevnějším módu QL – s barevnými obrázky – celý program se totiž vešel asi na 10 řádek. Dvoustránkový článek tak kromě výpisu programu a obrázků obsahoval i grafy a vysvětlení teorie.

Recenzováno je kde co, ale překvapila mne recenze expertního systému – takový software jsem na malém počítači opravdu nečekal. Ale co chcete od časopisu, kde na dalších stránkách potkáte úvod do umělé inteligence nebo recenzi programu specializovaného na psaní televizních a filmových scénářů…
Dozvíme se, že při stisku CTRL+ALT+7 počítač spadne. Chyba v ROM, ale chtěná. Během vývoje se používala tato kombinace k vyvolávání interrputu 7. Stačí přepsat vektory, a můžete tuto kombinaci kláves používat jako teplý reset. Krátký strojákový prográmek na to stačí.
Zajímavé je, že už v roce 1985 fungovaly na QLku například korektory pravopisu, což je věc, kterou třeba na PC jsem viděl až zhruba v polovině devadesátých let.
V době, kdy se začíná objevovat Macintosh a zmínky o Atari ST, najdeme ještě inzeráty typu „Commodore User. Vše pro váš VIC-20“.
Bohužel, postupem času se v časopise pro QL objevuje čím dál tím víc reklam na jiné 68000 vybavené počítače – hlavně Amigu, ale i na Atari STFM („NOW – with TV modulator! NEW!“).
Srandovní je inzerát na Atari z června 1988, kde se vedle velkého červeného nápisu „NEW LOW PRICE ST!“ objevuje rámeček „Ceny ST stoupají. Nedostatek paměťových čipů zvýšil jejich cenu, což ovlivňuje ceny mnoha počítačů. Od dubna 1988 bude vyšší i cena Atari ST“.
V roce 1992 se potom objevuje inzerát na
PC od Amstradu, které přináší tehdy převratnou novinku – zvukovou kartu Ad-Lib kompatibilní. Když si uvědomíte, že to byla 286 s 1 MB RAM, 40 MB HDD a DOSem 3.3, divím se, že si vůbec někdo v 80. letech troufl PC koupit.
Co se týče dalšího QL hardware, postupem času se objevují nejprve přestavby QL do desktopového boxu s oddělenou „IBM-XT style“ klávesnicí (Sandy Q-XT 640), později je inzerce rozšíření QL nahrazena novými QL kompatibilními stroji – například řady Thor od CST, inzeráty se objevují už od roku 1985, kdy se první Thor objevil, až do začátku devadesátých let, kdy inzerují příchod stroje Thor XVI. Už v roce 1987 měl Thor procesor 68020 (Thor 20 a 21). Amiga ho dostala přeci jen později. Ještě zajímavější je, že Thor XVI, který přišel později než Thor 20, má místo 68020 „jen“ 68000. Zcela původní Thor pak měl, stejně jako QL, 68008. Podle údajů z časopisu je ale Thor XVI s původním QL více kompatibilní. Jinde se ale píše, že QL emulátor pro Atari ST běží o něco rychleji, než Thor. Čert se v tom vyznej.
Vtipný je pseudoizerát na Thor, který se tváří jako „dopis od čtenáře“ typu „Koupil jsem si Thor, je to fajn stroj, ale bojím se, že se přehřeje jako PC, neslyším hučet větrák, mám zapnout klimatizaci?“, a odpověď „Thor žádný větrák nemá, nepotřebuje ho, je to tichý počítač. Nedoporučujeme ho ovšem nechávat dlouho na dešti“.
Software s názvy THORnado, VocabulaTHOR, EdiTHOR, či CalculaTHOR pak nepřekvapí, spolu s programem THORus, což není program počítačový, ale program poskytování podpory, vše pak pochází z inzerátu QL klubu THORnado z Německa.
V roce 1988 se pak píše o zrušení embarga na procesory 68k a o zvažovaném vývozu počítačů Thor do Sovětského svazu, kde tehdy zuřila glasnosť a perestrojka. Jen škoda, že se u nás tehdy začalo uhnizďovat bezpohlavní PC a QL kompatibilní stroje se u nás objevit (krom individuálního dovozu zhruba z období 1985) nestihly.
Další hojně inzerovaný počítač je – překvapivě – Psion Organizer II, asi to souvisí s tím, že QL bylo přeci jen určeno do firemního prostředí a tam se Organizer II mohl dobře uplatnit taky.
V posledních ročnících je pak občas zmíněno Atari Portfolio.
Spojení QL a Atari se objevuje několikrát, hlavně ve spojitosti s emulátorem. V časopise se uvádí, že je to výhodné pro obě strany: „Atari má konečně multitasking díky QDOSu a QL konečně běží dost rychle. Quill je na Atari opravdu působivý“.
A podařilo se mi zjistit, že klávesnice, kterou jsem sehnal (ještě ji ale doma nemám), jsou od firmy Schön.
Článek o chybách v jednotlivých verzích QL ROM si asi založím a prostuduju zvlášť pečlivě. Kuriózní je ta, která se týká funkce pro zjištění verze ROM – VER$. V poslední britské verzi „JS“ ROM může způsobit pád počítače.
Narazil jsem i na článek z listopadu 1989, který se – narozdíl od mnoha článků hledajících a reportujících chyby v ROM – zabývá hardwarovou stabilitou QL a navrhuje několik drobných úprav – plánek by se dal nascanovat a někde vyvěsit, pro všechny majitele QL by to bylo velmi užitečné.
Na pokračování taky vycházel „Nový manuál ke QL“ – který uvádí příkazy SuperBASICu opravdu všechny, a u každého uvádí, v jakém rozšíření se objevuje (původní SuperBASIC, Minerva, TurboToolkit, Super Toolkit II, …).

Pěkný je článek, který se týká využití počítačů ve sféře kanceláří a obchodu. Upozorňuje na tehdy existující neporozumění – malí obchodníci, nezvyklí na počítač, často argumentovali tím, že nepotřebují databázi či podobný produkt prostě proto, že mají pár zákazníků a nepotřebují jim často psát.
Považují ji – ve stylu papírových kartoték – za pouhý adresář adres a telefonních čísel a nenapadne je s pomocí počítače řídit sklady, objednávky a další, například zaměstnaneckou agendu nebo mzdy.
Myslím, že i dnes, kdy je o počítačích větší povědomí, problém přetrvává, jen se trochu posunul: podniky a kanceláře sice počítače mají, ale využívají je naprosto nesprávně.

Zajímavá je glosa, že Sinclair u QL kladl důraz na grafiku (proto i samostatná aplikace pro tvorbu grafů), což ale lidi v praxi využívají málo.
Vyzdvihuje možnost mít v práci i doma to samé QL, což umožňuje brát si práci domů a hlavně odpadá nutnost učit se dva různé systémy, což tehdejší PC neumožňovalo – na doma bylo příliš drahé a umělo toho příliš málo. V kancelářích se ale postupně zabydlovalo.
Zdůrazňuje myšlenku postupného vnikání do počítače – počítačové kurzy odsuzuje, a doporučuje vzít si domů prostě počítač na vyzkoušení, spolu s manuálem a nějakými programy. Postupným zaváděním v podniku pak počítač dostává nové a nové úlohy, jak se postupně přichází na možnosti jeho využití a jak i pochybovači začínají být přesvědčeni o jeho přínosu, na což je QL jako rozšiřitelný systém vhodné.

Úžasný je dopis od jednoho čtenáře v listárně: „Koupil jsem si QL a používal ho s Microdrivy. Protože se mi zdály pomalé, dokoupil jsem diskový interface a mechaniky. Tím se ale zvětšila délka QL a tudíž se mi na stůl nevejde televize, je umístěná dost vachrlatě. Tak jsem se rozhodl pravou část s již nepotřebnými microdrivy uříznout. Po uříznutí jsem zjistil, že obě části byly propojeny dvěma dráty. Zkoušel jsem je zapojovat na různá místa, ale počítač nefungoval. Je potřeba zachovat i tu stříbrnou krabičku, co z ní vede kabel k televizi? Koupil jsem si nové QL a chtěl bych vědět, kde jsem udělal vlastně chybu.“
Odpovědí na tento vtipný dopis je hned celá stránka a jsou podobně vtipné. Podle časopisu asi nejpraktičtější z nich je koupit si nový dům s místem pro delší stůl.

Narazil jsem i na rozhovor se Sinclairem, ktterý jsem zatím pro nedostatek času nečetl, ale zaujala mne zarámovaná věta: „Dostali jsme se do kuriózní situace, kdy herní konzole se prodávají jako by to byly počítače“.
O použití 68000 Sinclair říká – „zdá se, že jsme udělali chybu. Apple udělal tu samou chybu, a Atari tu samou.“ Pak vysvětluje, že to byla „chyba“ jen dočasná – v době, kdy byli všichni fixováni na Z-80.
Dále říká – „budoucnost počítačů nemá s Amstradem nic společného. S Amstradem jsme udělali jednorázový kšeft, ale to jsou současné technologie, nesouvisející s technologiemi budoucími“. Škoda, že to nečetl Alan Sugar – Clive měl tehdy pravdu.
V rozhovoru ještě jednou připomíná věc, která je o něm známa – „ano, na počítačích se dají hrát hry, ale co chi já, je počítač, na kterém se bude dělat užitečná práce“.
Chudák Sinclair, dnes počíače přehrávají písničky, filmy, a slouží k paření her. Počítač dnes – to je jen kříženec gramofonu, videa a Atari 2600.
„Začali jsme prodávat lidem počítače, aby se na nich mohli učit programovat, a věděli jsme, že chtějí hrát hry. Nezajímá mne, zda je na nich hrají. Pokud chtějí, tak ať. Ale to není byznys, kterým bych se chtěl zabývat. Mne zajímá – v uvozovkách – vážné využití počítače – ke kterému ale hry taky tak nějak patří. Nevadí mi vidět hraní na počítačích, pokud je součástí jejich dalšího obecného využití.“ A dále – „Podle mne dojde k diverzifikaci – ve skutečnosti si jsem jistý – že v budoucnu budou dvě kategorie produktů, jednak herní konzole pravděpodobně bez klávesnice, a dále počítače per se, které, jak jsem už řekl, taky můžou spouštět hry“.
V další části rozhovoru mluví Sinclair o přenosných počítačích – a za další tři roky uvedl Z88, jak už víme.
Mezi jinými pak mluví o Macintoshi – „Vezměte si Apple s Macintoshem, což byl velmi radikální produkt. Byli zklamáni prodejem, ale zase myslím, že to bylo prostě příliš nové. Pokud chcete být radikální, musíte s tím počítat“.

Vtipná je recenze PC strojů od Amstradu – „quantum leap backwards“ – počítač za stejnou cenu jako QL, ale mnohem zastaralejší technologie. nebudu sem článek přepisovat, ale je docela vtipný.
Obecně by se dalo říct, že při jakékoliv komparaci s PC se objevují hlavně narážky na to, že QDOS podporuje multitasking a nezávislá okna na obrazovce, což tehdejší PC o multitaskingu spíše snila.
Zatímco na QL se daly psát zajímavé programy, písíčko navzdory tomu, že pro něj existovaly různé programovací jazyky (k PC od Amstradu se dával Locomotive Basic2, běhající v prostředí GEM), bylo PC jen strojem, na který se tak akorát hodilo nahrát WordStar a psát texty.

Caveat emptor – hle, nadpis článku v latině. Zabývá se tím, proč a jak si počítač vůbec kupovat. „Hlavní důvody, proč si lidi kupují počítač, je: je IBM-kompatibilní, je levný, má hezkou grafiku, je rozšířený, nebo kombinace těchto čtyř. Jen vzácně někdo koupí počítač proto, že pro něj existuje software, který potřebuje používat“.
Článek popisuje všemožné problémy, se kterými se můžete při použití počítače setkat – ano, spoustu z nich znám osobně.
Dělá si srandu ze složitého ovládání WordStaru i z grafických udělátek. „Místo ‚yrfile_txt‘ máte dnes obrázek papíru s ohnutým rohem a pod ním nápis ‚yrfile_txt‘. Hned je všechno mnohem jasnější, že?
Jak každý ví, double click je jednoduchý klik jiným tlačítkem a quadruple click je jednoduchý klik jiným tlačítkem. Každému jasné, skutečně.
Je jen věcí času, kdy někdo objeví myš s 84 tlačítky. A nazve ji ‚klávesnice‘ „. V kontextu dnešní doby, multimediálních tlačítek a scrollovacích koleček jde o zajímavý postřeh.
„To, že je počítač rozšířený, neznamená, že pro něj existuje software, který potřebujete. Znamená to jen, že spousta lidí už udělala jeho nákupem stejnou chybu“.
Ke grafice pozanmenává: „Pokud nezvládáte kreslit tužkou, nečekejte, že pomocí počítače namalujete Monu Lisu“.
Další postřehy jsou ještě lepší. „IBM kompatibilita je, řel bych, zčásti mýtus. Začíná čímkoli potřebujete, CGA, EGA nebo VGA grafikou, pochopitelně odpovídajícím monitorem. Potom, zda potřebujete 5.25″ či 3.5″ disky. Pak zda jdou do něj strčit standardní dlouhé nebo krátké karty. Zda má váš klon správný počet slotů toho správného typu. Pak, zda máte, či potřebujete, 200 kB GEM – občas omezuje velikost dostupné paměti a váš software pak nemůže běžet.“
„Jednoho dne, klony budou mít multitaskový operační systém, který používá pouze 10x víc paměti než QL nebo Thor, a za pouhé čtyři roky by mohly některé klony začít pomalu přejímat 3.5″ disky, které my už aspoň dva roky bereme jako standard.“
„Pokud požadujete síť, zaplatíte ještě víc. A být vámi, neptal bych se moc na programování okýnek na klonech – i když jsem slyšel o lidech, kteří o ‚upgradu‘ na klon uvažují. Pamatujte, že na klonech je široký výběr software, myslete si, že je to výhoda – ale jestliže jste někdy udělali chybu při výběru v relativně omezeném výběru programů pro QL nebo Thor, pomyslete, o kolik víc chyb můžete napáchat na klonu.“
Hezký postřeh je „slovo WYSIWYG se používá tak často, až lidi pochybují o tom, že by mohl výstup vypadat jako na obrazovce“.
Zmínky o emulátorech PC na QL jsou pak narážek plné. Nezapomeňte, že tehdy (1989) se nejnovější systém Microsoftu jmenoval MS-DOS 4.01. Zvlášť, když je článek o emulátoru doplněn obrázkem s popisem: „To, co je v pozadí, je MS-DOS, výpis adresáře. Do okna v popředí se vypisuje výstup programu v SuperBASICu, který je puštěn zároveň s emulátorem. Zkuste si něco takového na opravdovém PC!“
Zajímavá jsou i jména emulátorů, emulátor CP/M (Z80) se jmenuje Success, emulátor x86 (ještě přesněji 8088) PC s MS-DOSem se jmenuje The Solution, jeho pozdější verze pak PC Conqueror.

Hezké argumenty snáší článek „Do we need to go faster?“ – název je trochu matoucí, protože článek se snaží zjistit, co především by měl splňovat počítač, který je určen pro byznys, podniky a kanceláře. A jak název napovídá, rychlost není všechno – i když takovou Super Gold Card s procesorem 68020 bych jako vítané rozšíření svého QL určitě neodmítl.
Uvádí jako zajímavé srovnání s New Yorským mrakodrapem, kde si firma stěžovala, že čekání na výtah trvá dlouho – minutu a půl.
Konzultantská firma navrhla – přestěhovat se do nižšího patra, kam se dá dojít po schodech.
Stavba rychlovýtahu by byla dražší a urychlení by bylo jen několik sekund.
Stavba další výtahové šachty by byla ještě dražší.
Nespokojený zákazník konzultoval ještě psychologa – a ten navrhl umístit na stěny haly v přízemí zrcadla. Stížnosti na dlouhé čekání přestaly – ženy čas využily ke kontrole svého vzhledu a muži k nenápadnému pokukování po ženách, aniž by se na ně přímo dívali.
To dokresluje i to, co je důležité pro práci s počítačem. V dnešní době, plné iritujících přesýpacích hodin či roztočené duhové píči, se článek stává znovu aktuální.
„Co je horší, než čučet do počítače, než se spustí program nebo nahrají data? Pak i deset sekund se zdá být jako věčnost“.
Článek srovnává QL, Atari ST, PC a Acorn Archimedes pro použití v prostředí obchodu. Všechny jmenované počítače má autor k dispozici, ale uvádí, že chce-li něco udělat rychle, sáhne po QL, i když ví, že 80386 je mnohem rychlejší.
Definuje proto šest základních oblastí, kde ke zdržení dochází:
1. boot – od zapnutí do možnosti prvně použít nějaký program
2. čas potřebný k uložení výsledků jednoho programu a spuštění jiného
3. nahrávací doba dat a programů z médií
4. vkládací čas klávesnice – tedy zahrnuje vlastní vkládání dat se započteným rozhodováním, jaká data vložit a jak
5. čas potřebný k zobrazení nebo vytištění výsledku
6. čas potřebný k rozhodnutí, jaký program je nejlépe koupit, a k jeho zvládnutí.

IBM PC označuje sice za nejrozšířenější, ale ve všech oblastech je na tom hodně blbě. Boduje snad jen širokou nabídkou programů. Navíc je šíleně drahé a software pro něj je šíleně drahý. Bez harddisku je nepoužitelné. Operační systém je strašný a obtížný, ale díky rozšířenosti si s ním nakonec někdo poradí. S’ťování s PC – aspoň v té době – byl taky drahý špás.
Archimedes, byť vybavený ARMem, nepoposuje článek jako rychlý, ale především kritizuje jeho operační systém, který není lidem z oblasti obchodu znám (Archimedes je typický počítač anglického školství a jinam než do škol se v podstatě ani neprodával) a existuje pro něj málo kancelářských programů (nicméně já musím potvrdit, že existují a stejně jako RiscOS nejsou špatné).
ST by teoreticky špatné nebylo, ale jako herní mašině mu chybí síťování a multitasking. Na druhou stranu, pro Atari ST existuje emulátor QL a PC.
QL vychází z klání jako nejlepší – Q-Lan už má v sobě, stejně multitasking („samotný multitasking vydá za 40 MB harddisk“). Microodrivy nejsou tak nepoužitelné, jak se tvrdí, klidně můžete mít QL bez disku, ale rozšířit QL o diskový interface není problém a nestojí to moc peněz. Softwaru je dostatek, a na kancelář orientovaného ještě víc.
Navíc, kupecké počty nejsou žádná kvantová fyzika, většina toho, co se v kancelářích děje, je prosté A+B a A-B, vzácně pak A*B, a A/B už se pak jmenuje „složitý výpočet“.
Dále se uvádí: „V době, kdy TRS-80 byla NĚJAKÁ mašina, jeden můj klient zavřel vždy na dva týdny továrnu kvůli inventuře. Tak jsem mu napsal program pro TRS-80, který počítal za něj a celou práci zvládl za půl dne. Po počáteční euforii byl podrážděný délkou doby, po kterou počítač ‚nedělá nic‘. Proto TRS-80 prodal a koupil mnohem dražší systém, který ušetřil půlhodinu. Já teď dělám podobnou práci pomocí Thoru, který všechno počítá rovnou při tisku výsledků“.

Zajímavé je čtení o programech, které pro QL vznikly.
Zvlášť dobré jsou články, které bych nazval přehlednými – například článek shrnující dostupné CAD systémy pro práci s 3D projektováním.
Podobně ale vycházejí i články porovnávající diskové systémy, tedy hardware.
Je vidět, jak se měnil vkus během času – na začátku prostý textový editor Quill, poté možnost vkládat do něj obrázky pomocí přídavných modulů (Overdrive), a potom tlak na tehdy vznikající a velmi módní desktop publishing – a vznik programů jako Front Page, Page designer 2 nebo DeskTop Publisher.
Přesto se zdá, že nejzajímavější bude „nedesktopový“ textový wysiwyg editor Text87.

Protože už tehdy uživatelé QL byli evidentně lidé s nadčasovou mentalitou, objevil jsem i článek, jak si zařídit DTP studio bez počítače.
Prkénko, skalpel, lepidlo, propisot, pravítko, …
Probírá se pár správných typografických zásad – myslím, že každá sekretářka, která vytváří barevný animovaný dopis ve Wordu, by si měla článek přečíst a hlavně si zkusit něco sama doopravdy vysázet bez počítače.
„Lidi bez zkušeností s fotografií dnes se svými automatickými foťáky páchají mnohem horší fotky, než ty před stoletím pořízené dřevěnou skříňkou s měchuřinou“.

Zajímavé je, že Quill existuje i pro PC.
V časopise se uvádí, že x86 verze běží rychleji než QL verze nejspíš kvůli špatné optimalizaci 68k kódu, na který programátoři Psionu nebyli zvyklí.
Byla asi hodně špatná, když se ke zrychlení Quillu úspěšně používal patch, který nahradil nejpomalejší rutiny, psaný v kompilovaném Pascalu…
Nicméně, velikost souboru PC Quillu je zhruba dvojnásobná proti QL Quillu, aniž by se v něm objevovaly nějaké vymoženosti navíc.
Aby toho nebylo málo, Archive byl na PC přeportován taky.
O případném portu Abacusu se časopis nezmiňuje.

Podobný vývoj je pak vidět u her.
Díky QL Worldu teď vím, že QL Caverns byly hit, že Stone Raider II stojí za to, existuje QL Flight Simulator, ale že ještě lepší je The Simulator původem z Nizozemí, a úplně nejlepší pak asi Flightdeck, kde máte k létání celou virtuální Británii.
Že existuje více grafických programů, ale pokud nějaké stojí za zvýšenou pozornost, pak mezi ně patří GigaChrome.
Hry z roku 1985 sice vypadají jako hry z roku 1985, ale občas se vyskytne opravdová perla a hlavně hry pozdějšího data jsou většinou opravdu povedené.
Zcela speciálně se zmíním o jedné – FTC (Fleet Tactical Command). Je to částečně simulátor – podobný Ocean Conqueroru na ZX Spectru, nebo Carrier Commandu na témže počítači (a na Amize, na ST, na PC a dalších). Ne že by na Ql neexistovaly jiné námořní simulátory – ale tahle hra je prostě výjimečná.
Máte výhled na vektorový 3D svět, kde právě zuří námořní válka. Odehrává se na moři o rozsahu 1000×1000 mil, každý hráč má 16 lodí. Máte k dispozici panel známý z jiných simulátorů s radarem, kompasem, ukazateli… Konzolí, kam se vám zobrazují příchozí rádiové zprávy… a nastojte, kam vy zadáváte textové povely pro posádku.
Takže probíhá komunikace typu:
(rádio) Loď 003: SOS, SOS!
> spustit kotvu
Rozkaz, pane!
> kurs 220
… a tak dále. Takže žádné mačkání tlačítek vlevo vpravo, žádné vrtění joystickem. Zajímavý kříženec simulátoru a textovky.
Zajímalo by mne, jak to vypadá, když do náměru dostanete nepřátelskou loď a naklepete povel FIRE.
Ovšem to není vše! Vy můžete rádiové vzkazy i posílat. A komu že to? Inu hra má totiž multiplayer. Zapomněli jste snad, že QL má síť Q-Lan? FTC vám to osvěží.
Pokud by se mi podařilo FTC někde sehnat, doufám, že se na další „spectristické“ slezině najde dost QLek a síťových kabelů na to, aby se dala uspořádat net-party.
FTC běží i na holém QL a nemá problémy ani v emulátorech.
Kromě inzerce samotné hry a její recenze je v časopise i rozhovor s vývojářem.
Hra začala jako prosté klasické „lodičky“, které bylo možné hrát po síti.
2D verze se postupně zdokonalovala a po získání potřebných zkušeností s přenosem herních dat po síti Q-Lan přišlo rozhodnutí napsat hru úplně znovu, lépe a jinak – jako 3D simulátor.
Hodně využívá multitasking – například příkazová konzola je zcela samostatný task.
A ještě jedno slovo autora: „Pro nás je QL ideální vývojový stroj. Nejen že je levné, ale i univerzálnější, i dnes, než spousta dražších strojů.
Microsoft WINDOWS? Kdo je potřebuje, když máte QL?!“.