…aneb po třiceti letech od vzniku PMD-85

Sleduji bohulibé aktivity, které Logout shrnul pod název RetroData a kam patří takové aktivity, jako využití sdílení souborů po AppleTalkové síti pro záchranu dat z notebooku nebo vynesení archivu autora Návštěvníků, Pana Tau a Chobotnic z druhého patra Oty Hofmana z temnot třípalcových disket pro Amstrad CPC na světlo světa.

RetroData teď mají třetí díl.
Obrátil se ma mne jeden nadšenec s problémem – má Consul 2717 (tedy Zbrojováček) s osmipalcovou  disketovkou, která jako naschvál nebootuje. Možná příčina byla buď, že došlo k chybě při opravě propojovacího kabelu, který u disketovky někdo inteligentní usekl, nebo jsou vadné diskety.
Osobně jsem věřil spíš na to první, protože, jak jsem psal už kdysi, osmipalcové diskety se z dlouhodobého hlediska jeví jako jedny z nejspolehlivějších médií – i po třiceti letech naběhla originálka hry Zork z konce 70. let!
Během přednášek na akci k 30. výročí vzniku PMD-85, což je událost, zasluhující podle mne samostatný článek, jsem tedy dostal dvě diskety z mnoha. Na jedné mne hned zaujal povědomou formou vyvedený nápis, jasná „originálka“, protože disketu se stejně vyvedeným nápisem jsem už viděl.

Zbrojováček z disket odmítl nabootovat. Vadu kabelu to sice úplně nevylučuje, ale bylo jasné, že je potřeba se zabývat i disketami.
Výpis adresáře na první disketě zobrazil seznam souborů, na druhé klasické hlášení „No files“.
Obě tedy byly zformátované, druhá prázdná a první nahraná.
Porovnal jsem nápis na disketě, označené jako sytémová, s nápisy na svých disketách pro Zbrojováčka, ale neshodovaly se.
Zjistil jsem, že obsahem nahrané diskety je CP/M pro SAPI-1 ZPS 3.
To už jsem hrábl najisto do správné krabice a to už se popisky disket téměř shodovaly. jen s tím rozdílem, že na disketách, které jsem měl schované, bylo uvedeno, že jde o 64 kB CP/M, a na zkoumané disketě bylo uvedeno, že jde o 48 kB CP/M (disketa 003).

Pak už nezbývalo nic jiného, než na prázdnou disketu uložit systémovou stopu pro Zbrojováček, nakopírovat základní systémové soubory a přesypat na ni ještě aspoň nějaké hry.

Pokud půjde z diskety nabootovat, nebude ani potřeba opravovat už jednou opravovaný kabel.

Přesto si říkám, při sledování amerických filmů, kde špióni nosí USB flashky nebo standardní diskety s „děsně tajnými daty“, že by větší štěstí udělali třeba při uložení dat na disketu formátovanou pro Atari 800, se kterou si běžné PC neví rady, nebo ještě lépe na ZX Microdrive, to si pak málokterý jejich protivník přečte.

Zmínka o ZX Microdrive mne vede k dalšími momentu z přednášek na akci ke 30 letům vzniku PMD-85.
Populární František Fuka tam prohlásil, že ZX Microdriive bylo „mass storage“, které pojalo téměř 1 MB dat.

Znalci asi zaváhali.
Jak víme, tabulka sektorů umožňuje adresovat (pro Microdrive na ZX Spectru) 128 kB.
Reálná délka pásky pak vystačila na něco přes 80 kB.

Přesto měl, z hlediska marketigu, Fuka pravdu.
Věta „připojením dalších 7 Microdrivů získáte kapacitu přes 680 kB“ a podobné formulace („s minimálně 680 kB programů a dat kdykoli k dispozici“) nebyly v inzerátech bezúčelně (viz tady a tady).

Velmi mi to připomnělo jednu Listárnu ZX Magazínu ještě z časů Proximy (6/93, strana 11), kde se píše „Tolstoj má obsloužit až 1 MB dat. Kdybych pořídil Diskface s 4x720kB = téměř 3 MB + M-DOS, …“ – podle je to to samé jako reklammní úvaha s Microdrivy.

I kdybych měl jenom dvě disketové jednotky, opravdu na média v nich uložím databázi překračující velikostí kapacitu jedné jednotky?

Na ZX Spectru není žádný SAN nebo RAID, který by dokázal takhle spojovat média nebo roztahat jeden soubor přes více médií.
Tyhle úvahy mi tedy připadají scestné.

Každopádně takhle ale lidé evidentně uvažovali a je potřeba počítat s tím, že tak budou uvažovat i nadále.