Emulátory počítačů existovaly zřejmě už v době, kdy žádné počítače ještě nebyly.

Alespoň v oboru mikropočítačů byla ve zmíněném roce 1979 nabídka strojů velmi omezená.

Sice existovala microsoftí simulace 8080 od Paula Allena, běhající na PDP-10, ale to byl minipočítač, ne mikropočítač.

Koupit se tehdy daly mikropočítače Apple ][, S-100 počítače (Altair 8800, Altair 680, Sol-20, TRS-80, Exidy Sorcerer, všechno banda s 8080 nebo Z80, jen Altari 680 měl procesor 6800), počítače od Ohio Scientific (Superboard, Challenger, v Británii Compukit UK-101) a Commodore PET.

V Japonsku pak Sharp MZ-80K, ve Švédsku ABC-80, ve Francii Micral C, v Británii jednodeskáč Science of Cambridge Mk14 a u nás nic.

Až na konci roku se v USA objevilo Atari 800 a první verze šestnáctibitu TI 99/4.

Otázku, co emulovat a na čem, už za nás vyřešila historie:

roku 1979 vznikl program Apple-80, běhající na Apple ][ a emulující Altair 8800.

Jeho autorem je Dann Mccreary, a protože tehdy ještě nebyla dostatečně rozšířena periferie Disk ][, nahrával se program z magnetofonové pásky, a protože šlo o program ve strojovém kódu, který neměl žádnou část psanou v Basicu (ani loader), nahrávalo se přímo v monitoru strojového kódu snadno zapamatovatelným příkazem 800.1100R.

Ke spuštění sloužil příkaz 800G.

Program neemuloval čelní panel Altairu s jeho přepínači a světýlky, k dispozici bylo naopak jakési na tu dobu pokročilé vývojové prostředí s výpisy registrů, editací obsahu paměti a spouštěním programů buď pomocí krokování, nebo plným (jen emulací zpomalovaným) během s breakpointy.

Vstup a výstup na Altairu byl přesměrován na klávesnici a obrazovkový výstup Apple ][.

Jádro emulátoru bylo možné využít i ke spouštění strojového kódu 8080 ve vlastních programech, autor popisuje v manuálu, jak.
Nicméně tato možnost upadla v zapomnění s příchodem první Z80 karty od Microsoftu, která dělala totéž a lépe.

Asi bych se o programu nedozvěděl, ale…

Charles Mangin vydal program SIM8800.

V podstatě jde o Apple-80, doplněné o grafický frontend (v režimu lo-res) s čelním panelem Altairu, kde lze ovládat páčky a sledovat stav světýlek.

Panel Altairu zabírá většinu obrazovky, použit je „mixed“ režim, kdy spodní 4 řádky jsou v textovém módu a do nich se vypisuje jak výstup monitoru (stav registrů emulovaného procesoru), tak i výstup na terminál Altairu.

Jde přepnout do celoobrazovkového textového režimu, kdy je vidět jen výstup na terminál a panel se nezobrazuje.

Program moderně bootuje z diskety.

Ovládání zůstalo podobné, autor ale kromě panelu doplnil několik zabudovaných programů, z nichž si můžete vybrat po startu:

* ukázkovou hříčku „kill-a-bit“ využívající přepínače a světýlka,
* Microsoft Basic 4k,
* Microsoft Basic 8k,
* Micro-Chess.

Pokud tedy máte Apple ][, můžete si zaemulovat Altair i bez Z80 karty.

Program stáhnete TU.
Manuál v .pdf TADY.

No a pokud vás náhodou zajímá originální Apple-80, tak disk stáhnete TADY a manuál v .pdf ZDE.