Koupil jsem si Kayu. A ne jedno.

Lajfstajlové články nejsou má silná stránka a nehodlám se do nich pouštět ani teď, ale z koupě plnícího pera jsem měl takovou radost, že se musím podělit.

Ne že bych předtím inkoustové pero neměl, to ne, ale cesta k němu byla vždycky složitá.

V první třídě dostávaly pera vždy ty nejhezčeji píšící děti, takže jsem na své pero čekal marně a museli mi je nakonec pořídit rodiče, takže jsem mohl psát nadále hnusně, ale už ne plavajzem.

Dodnes mám schované bombičkové pero, plastový objekt neznámé provenience, jediným označením je „IRIDIUM POINT GERMANY“ na hrotu, a celé je to součást soupravy s mikrotužkou, propiskou a takovým tím kuličkovým perem (tehdá se tomu říkávalo „čínské pero“).

V práci sloužilo dobře a asi to nebude úplně šmejd, byž jsou jeho plasty stále zteřelejší, křehčí a zašlejší, ale problematické je právě proto, že je bombičkové.

Dlouho jsem se totiž bál pořídit opravdové plnicí pero z obav ze zapatlanosti své, pera i celého okolí, jak jsem si to pamatoval ze základky.

Leč bombičky se neosvědčily, nezvládal jsem je dokupovat a kapacita těch malých, běžně k dostání, byla malá, zatímco ty větší nebyly k dostání.

Navíc se pero s bombičkami občas ucpávalo, což mi opravdové plnící pero obvykle nedělalo.

Bylo mi jasné, že pero, které si budu chtít pořídit, musí být kvalitní, tedy nejlépe „luxusní“ pero, na tom si snad výrobce dá záležet, ovšem co na těch kouscích za patnáct tisíc vlastně stojí těch patnáct tisíc – kvalitní mechanika hrotu a konvertoru, nebo ozdoby?

Českých výrobců per je víc, někteří mohou být kvalitnější, ale já zkusil Kayu.

Protože důvody*.

A byl jsem tak nadšený, že jsem si musel pero pořídit ještě jedno, abych to druhé mohl mít natrvalo v práci.

Dřevo je skvělý materál, ta tvrdá dřeva, co jsem si vybral, se skvěle drží, a i když jsem se bál, že inkoust na dřevu způsobí modré fleky, ještě se to nestalo.

Hlinkové části, to, co se namáčí do lahvičky s inkoustem, jsou pěkně nesmáčivé – tak moc, že skoro není co z pera pak po naplnění otírat.

Výdrž konvertoru je dobrá – v práci sice neustále něco zapisuju nebo podepisuju, ale za ty čtyři měsíce, co už pero používám, jsem inkoust doplňoval asi třikrát.

Naopak, z pera, které používám míň, mizí inkoust tak jako tak, nejspíš vysychá, což není dobré a proto je potřeba pero prostě používat při každé příležitosti.

Magnetický uzávěr je praktický a praktická je i ta spona na víčku – není to ten tenký pružný bazmek, co se obvykle používá, ale naopak pěkně tuhý kus hliníku, takže se jen tak neohne a neodlomí, a mírně odstává od víčka, takže se dá snadno nastrčit i na kapsu pláště ze silnější tkaniny.

Díky konfigurátoru se dá sestavit pero podle vlastního vkusu:

Tenký nebo širší hrot.
Hrot s pozlacením nebo bez něj.
(Hroty a konvertory jsou od německé firmy Schmidt.)
Konvertor nebo bombička.
Barva hliníkových částí.
Druh dřeva.
Jeden ze dvou tvarů pera.

Já si vybíral tvrdá pomalu rostoucí dřeva – v práci mám švestku (z té se vyráběly třeba hlavičky dýmek) a jako „pero po ruce“ slouží oliva.

Protože jsem doufal, že mi pera vydrží po dobu delší než dlouhou, zvolil jsem ochranu pozlacením hrotu, i když vizuálně by prostý kov mohl vypadat lépe.

Celkově mám ze svého pera ten pocit, že je to opravdu luxus, ovšem nebylo zdaleka tak drahé, kolik stojí pera, označovaná za luxusní.

V nabídce bylo i kovové pero s vysouvacím hrotem (to mi ale trochu připomnělo tu scénku „vždyť to nepíše“ „prosím, to se musí na boku tady ta páčka…“) a namáčecí pera, označená jako dlouhopíšící.

Namáčecí pero jsem si nekupoval (přeci jen, v práci nesedím u stolu, na kterém bych mohl mít kalamář), ale brácha namáčecí pera kvůli kaligrafii používá a podle něj na jedno namočení napíše několik řádek textu, na stránku mu stačí namočit třeba jen třikrát čtyřikrát.

Až mne to překvapilo, jak ta technologie byla použitelná.

Nám písaře líčili tak, jak po každém slově nebo pár písmenech musí znovu husí brk namáčet.

Ale protože obrázek je za tisíc slov, a pohyblivý obrázek vydá za… no, aspoň za 24 obrázků za sekundu, tak se na zbytek podívejte raději ve videu.

Video najdete TADY.

_________________
* hláška (c)2020 Sledge