Druhý díl článku “Nové technologie a morousi”.
Pokud se vám nedaří zmíněný článek najít, vězte, že je z 26.3.2012, opravdu se jmenoval “Nové technologie a morousi” a patří mezi těch více než 200 článků, které se nepodařilo automaticky migrovat ze starého blogu a tudíž z internetu zmizely.
(Na archive.org mi to při hledání dex.bloguje.cz/924000-nove-technologie-a-morousi.php tvrdilo, že tam není.)
Byl to článek, který krom jiných věcí rozebíral robotické vysavače.
Ano, uplynulo od té doby hodně času, před 12 lety bylo mnoho věcí v tomto oboru jinak, ale zdá se mi, že se zas tak moc nezměnilo, rád bych tedy starý článek, byť v upravené podobě, vydal někdy znovu, alespoň pro zachování historie.
Teď jsme ale dál.
Vedle počítačem naváděných luxů tu máme i digitální podžeráky.
Taková robotická sekačka, to je v podstatě robotický vysavač, který má místo smetáčku rotující žiletky, jimiž trávu podžírá.
Takže má i podobný vzhled, uvnitř akumulátor, nabíjí se v nabíjecí stanici, do níž se snaží sám dostat při nízkém stavu baterie.
Drobné rozdíly tu jsou, vysavač se nemusí trápit otázkou počasí a tráví svůj čas v pohodlí domova, takže některé robotické sekačky mají dešťový senzor, aby zbytečně nesekaly v bouřce, jiné se chlubí vodotěsností, však navzdory těmto schopnostem odolávat povětrnosti se doporučuje dokovat milé zařízení do nějakého přístřešku.
Výjimky z pravidla “robotický vysavač seká vaši trávu” jsou pak profesionální zařízení, připomínající spíš automatické traktůrky, často se sběrným košem nebo dokonce schopností jej samovysypávat.
Jinak však samočinný podžerák trávu obvykle nesbírá a nechává tu posečenou ležet, pročež se doporučuje na jaře či na podzim prohnat po trávníku vertikutátor, který tuto travní plsť a mech odstraňuje.
(Vertikutátor se nesnáší se zařízením zvaným “ohraničující a vodící kabel”, které některé sekačky potřebují k činnosti, je tedy potřeba na to při práci s ním myslet.)
Pokud se tedy podíváme na ty obvyklé produkty pro domácnosti, máme tu zhruba dvě skupiny robotických sekaček.
Skupina první, levnější, jsou sekačky s ohraničujícím a naváděcím kabelem.
Teoreticky by to vypadalo jednoduše, vodič je natažen jako ohradník kolem sečené oblasti.
A ani nemusí být nad zemí, klidně může být schován pod trávou, ne moc hluboko, aby sekačka byla schopna vnímat signál z něj vycházející.
Věc je ale složitější.
Kabel slouží i pro návrat sekačky do nabíjecí stanice, do ní drát vede, stanice je tedy na obvodu sečené oblasti.
U některých sekaček (Parkside) slouží ohraničující drát současně jako naváděcí.
U jiných sekaček (Gardena) jsou ohraničující vodič a naváděcí vodič dva různé dráty, naváděcí má v dobíjecí stanici vlastní konektor, druhý konec je na vzdálené (od nabíjecí stanice) straně zahrady propojen s kabelem ohraničujícím.
Pro usnadnění návratu sekačky do “domečku” se u sekaček Parkside (a kompatibilních, kde ohraničující vodič je zároveň naváděcí) doporučuje před ní zbudovat smyčku, která bloudící sekačku snažící se o návrat zachytí, z druhé strany naopak zbudovat smyčku, která zabrání narážení sekačky do nabíjecí stanice.
Robotické sekačky sice reagují při nárazu do překážek, stromu nebo dokovací stanici se po nárazu vyhnou, ale proč je obě zbytečně omlátit?
Tato schopnost reagovat na překážky může na druhou stranu vést k tomu, že se sekačka po nárazu do stvolu pampelišky otáčí pryč a pampelišku nikdy nepožne.
Sekačka je však schopna vnímat i určité tvary nebo rozestupy kabelu, které mají určité funkce.
U Parkside sekaček je možno na ohraničujícím kabelu vykouzlit například “šipky”, které navracející se sekačce jedoucí podél kabelu ukazují, kudy si může zkrátit cestu přes pozemek, aniž by jej musela objíždět celý dokola (je to opět forma náhrady samostatného naváděcího kabelu).
Rozestup dvou kabelů pak sekačce ukazuje, zda se jedná o průchod, překážku či naopak něco, co lze ignorovat, protože jde o větev kabelu vedoucí k “ostrůvku” uvnitř sečené plochy, takže sekačka pak neseká v “ostrůvku”, kde je například keř nebo bazén, ale kabel vedoucí z obvodu k ohraničení ostrůvku směle přejíždí.
Nádherně to ilustrují obrázky na této stránce!
V rozích oblastí by se neměl kabel zalamovat do pravého úhlu 90 stupňů, ale ve více krocích po 45 stupních.
Sekačky obvykle umí rozdělit komplikovanější zahradu do několika sekcí, vzájemně propojených kabelem, a definovat, jak často má jezdit sekat do které oblasti (napřklad oblast 1 75%, oblast 2 25%).
Umístění oblasti je pro sekačku definováno tím, jak daleko má po startu od nabíjecí stanice podél kabelu dojet, než se vrhne na sekání.
Je obvyklé, že jde nadefinovat i různé časy sečení pro různé dny v týdny.
Sekačky s vymezujícím kabelem jsou levné.
Asi nejlevnější je Parkside od Lidla (v levnější verzi PMRA bez možnosti ovládání mobilem), od různých prodejců se dá sehnat ještě levněji (necelých 6000), ale verze od levných přeprodejců většinou nemají zabudovanou češtinu.
Samozřejmě sekačeky pracující na stejném principu najdete i od jiných firem (Fieldmann, Gardena, Einhell, Hecht, …) s rozličnými cenovkami, kvalitou i vybavením, některé mívají i Bluetooth nebo WiFi a jsou schopny se bavit s aplikací na mobilu.
Výhodou je tedy nízká cena a celkem jednoduché ovládání.
Nevýhodou je sám předpoklád instalace onoho kabelu a nesystematické sekání, kdy sekačka pojíždí po sečené oblasti pseudonáhodně a doufá, že v zásadě nic podstatného nevynechá (výjimkou budiž například Redkey MGC500, která sice má vodící kabel, ale snaží se odhadovat svou pozici a jezdit inteligentně v paralelních drahách místo náhodně, dokonce umí se sekáním navázat tam, kde přestala).
Nesystematičnost je možno kompenzovat stochastičností, kdy častým opakovaným sekáním se tak nějak zajistí, že je pravděpodobně celá oblast ve všech místech alespoň jednou posekána.
(O tom, že kabel může překážet například vertikutátoru, jsem už psal.)
Potom jsou tu sekačky naváděné radiomajáky a GPS.
Radiomajáky jsou technologie doslova na baterky.
Většinou jde o tyče, do kterých se vloží několik monočlánků a po aktivaci s nimi může sekačka komunikovat, zaměřovat si je a zjišťovat tak poměrně přesně svou pozici.
Dokud se monočlánky v radiomajáku nevybijí.
U GPS závisí na kvalitě satelitního signálu, na otevřeném prostranství, které trávník obvykle představuje, by to ale neměl být problém.
Některé tyto sekačky bývají navíc vybaveny kamerou či dálkoměrem, takže do překážek nemusí vrážet, vědí o nich s předstihem.
K ovládání těchto chytrých sekaček je většinou mobil s aplikací nutností.
Ohraničení sečené oblasti u sekaček bez kabelu provádí sám uživatel.
Nechá sekačku vyjet z nabíjecí stanice a pak ji ručním ovládáním (podobně, jako v režimu ručního sekání, kdy se sekačka chová jako trávu podžínající autíčko na vysílačku) řídí po obvodu sečené plochy.
Když se sekačka vrátí zpět na výchozí místo, obvod sečené oblasti se uzavře, lze ještě dodefinovat “ostrůvky” uvnitř této oblasti, v kterých se sekat nemá.
Nevýhodou těchto “chytřejších” sekaček je tedy vyšší cena.
Nejlevnější, ale zároveň velmi schopná (tedy i příznivý poměr cena/výkon mající) je zřejmě Ecovacs Goat (za zhruba 22 000, kterou ve výprodeji najdete i za 15 000).
Opět lze najít výtvory nejrůznějších výrobců (Husqvarna, Stiga, Segway, Mammotion, …) s různými cenovkami i výbavami.
Výhodou těchto sekaček je logicky ta, že chybí drát, pro předefinování sečené oblasti není potřeba překládat vedení.
Další výhodou je systematické sekání, většinou jezdí sekačka v pruzích tam i zpět, pamatuje si, kde skončila a je schopna v daném místě opět navázat, systematičnost zajišťuje, že není žádná oblast vynechána.
Některé sekačky pak pro lepší výsledek doplňují ještě sekání ve směru kolmém nebo šikmém na původní pruhy.
A bylo by to asi vše k tomuto fenoménu, ovšem neopominu ještě podotknout, že sekačka potřebuje před zahájením práce ještě dvě věci.
Jednak musí být trávník zbaven nerovností a uklizen, bez předmětů, kamínků a podobných větviček, což je dáno tím, že většina sekaček má nízkou světlou výšku a výška sekání se nenastavuje nastavením výšky sekačky, ale povytažením sekacího bubnu, takže i při vysokém sečení se sekačka plazí břichem na zemi.
Druhak by před sekáním robotickou sekačkou měl být trávník posekán, neb nebohý bateriový automat s výkonem motorizovaného smetáku zvládne poséci stvoly tak do 10 cm délky, více obvykle ne.
Automatická sekačka tak slouží jen k pravidelnému udržování trávníku již posečeného, víc toho vlastně neumí.
(O vhodnosti používání vertikutátoru na trávníku, kde řádila sekačka bez sběru trávy, jsem už psal.)