Vlastně tak trochu videotutoriál.

PMD 85-1 a původní PMD 85 ve starém designu, označované jako PMD 85-0, mají sice poněkud tuhou, ale velmi trvanlivou klávesnici z tlačítek s mikrosviči. Sice si při stisku kláves lámete prsty, ale zato tlačítka vydrží. Pokud by vás to zajímalo, jsou stejná, jako tlačítko použité pro reset na interface UR-4 pro ZX Spectrum.
To pozdější modely PMD přišly s jinou klávesnicí. Tlačítka se sice mačkala líp, ale po těch letech se klávesnice u většiny exemplářů zasekává. Ať děláte, co děláte, tlačítka jen tak nerozchodíte. Rozhýbat se to nedá, promazávání nepomáhá, někdy se podaří s hlasitým cvaknutím tlačítko přeci jen stisknout, a napodruhé už zase nejde. A rozebrat se to jen tak nedá.
Přitom by bylo potřeba dát si svoje stroje opět do pořádku. Zvlášť teď před Bytefestem – copak se tam neobjeví funkční PMD s některou z nových her?

Recept mám od Zdeňka Houšky. Sám takhle úspěšně klávesnice PMD opravuje.
Tlačítko je kromě samotného pohyblivého pístu, odpruženého pružinkou, tvořeno i kulatou vodivou gumičkou, která doléhá na plošky na tištěném spoji a působí sepnutí. Princip je stejný, jako v mnoha kalkulačkách nebo na Commodore.
Klávesnice se zasekává proto, že gumička je uvolněná a vzpříčí se na kraji pod pístem tak, že nejde zmáčknout.
Jak byly gumičky uchyceny ve výrobě, se mi nepodařilo zjistit, stopy lepení jsem nenašel, snad byly jen nějak nasazené.
Znamenalo by to, že tento problém dříve či později by měl potkat každou klávesnici PMD modelů 85-2, 85-2A, 85-2B a 85-3. Takže ta, která ještě nebyla opravována, je přesně ta, která opravována bude.

Jak klávesnici z počítače vyndat, snad nemusím ani popisovat – skříň počítače je sešroubována čtyřmi šrouby zespoda a jedním šroubem schovaným pod konektorem na připojení ROM modulu.
Desku klávesnice samotné drží šest šroubů. Klávesnice je s deskou počítače propojena kabelem, jehož FRB konektor je z továrny přilepen izolepou k příslušnému FRB konektoru desky, aby se nevyklepal.

Klávesnici si před rozebráním ani nemusíte fotit, abyste ji pak zase zvládli poskládat dohromady – pěkně udělaný layout klávesnice najdete na obrázku ZDE.
Rozebírání klade klávesnice odpor – tlačítka jsou přidělána na věčné časy tím, že jsou přivařena, jejich nožičky byly roztaveny do kloboučků.

 Abychom se dostali dovnitř mechanismu tlačítka, je potřeba kloboučky nějak urvat.
Jakmile půjde tlačítko sundat, je potřeba uvnitř nějak přifixovat gumičku a vrátit tlačítko zase zpátky. To je vlastně celý princip opravy.

 Mně se osvědčilo oddělování kloboučků lámacím nožem, a aby se nepoškrábala deska, kývavými pohyby. Lépe pochopíte, co tím myslím, když se podíváte na video na konci článku.

Dávejte pozor, aby se vám žádná z gumiček nezatoulala!
Po rozebrání klávesnice je dobré ji vyčistit a odmastit. V některých se za léta nahromadilo dost prachu. Já použil vodu s jarem a pak důkladné opláchnutí.

Gumičky jsem v tlačítkách přichytil kyanoakrylátem – vteřinovým lepidlem.
Vteřinoové lepidlo jsem použil i jako fixaci při vracení tlačítek zpět na desku. Je potřeba dávat pozor, aby se nedostalo lepidlo pod pístek a tlačítko se potom nezalepilo. Kápnul jsem jenom nepatrně na fixační sloupky z vnější strany a k uchycení to stačilo.
Z druhé strany desky, tam, kde předtím byly kloboučky, můžete zakápnout tlačítka epoxidem nebo v nouzi pokračovat kyanoakrylátem.
Podle Zdeňka je to práce tak na dvě hodinky, mně to na první pokus trvalo déle, asi čtyři hodiny. Jakmile to má ale člověk na pár tlačítkách vyzkoušené a ví, co a jak dělat a čeho se naopak vyvarovat, jde to celkem dobře od ruky. Naopak zkoušení různých postupů a řešení komplikací, jako je tlačítko zalepené vteřinovým lepidlem, dost zdržuje. A těch tlačítek je prostě hrozně moc.

Pokud se vám podaří rozebrat celou klávesnici, přilepit gumičky, a zase celou klávesnici složit, bude vám fungovat, jak říkají v Reichu, einwandfrei.

A tady se můžete podívat na slíbené video.