Zlámané klávesy se prostě i u drahých, nerozbitných, kvalitních a neopravitelných klávesnic občas najdou.
Firma Commodore byla jistě (po debaklu s příšernou klávesnicí prvního Commodore PET) hrdá na to, že používá kvalitní klávesnice (a s dlouhým mezerníkem), jaké bylo zvykem používat u tehdejších terminálů.
Kvalitní klávesnice spínané na desce plošných spojů vodivou gumou od firmy Mitsumi zdobily nejen pozdější verze PETu a „obchodní“ řadu B, ale i „opravdový počítač za cenu hračky“ VIC-20 a Commodore 64 (a rovněž ani první Amigy neměly membránovou klávesnici, to až ty pozdější).
Klávesnice jsou kvalitní, předpokládá se, že prakticky nerozbitné. Rozebrat je je teoreticky nemožné, opravy se nepředpokládají.
Jenže – nejen u těchto počítačů se občas nějaká ta klávesa v nejslabším místě odlomí.
U VIC-20 a Commodore 64 (které spolu sdílí stejnou klávesnici) není co řešit – těch počítačů se vyrobilo tolik, že nikomu neutrhne srdce, pokud nějaký kvůli klávesnici zkanibalizuje.
Problém je u počítačů menších sérií nebo vzácných z jiných důvodů – což je případ HP 9835 a Commodore 8032 SK, u kterých jsem měl ulomené klávesy já.
Možná bych nad tím mávnul rukou, ale C8032 SK měl ulomenu zrovna klávesu 8, která je u Commodorů tolik podstatná (jak jinak napsat LOAD „jméno souboru“,8?).
Jal jsem se proto opravovat neopravitelné a rozebírat nerozebiratelné. A kromě toho pořizovat fotodokumnetaci, abyste z toho taky něco měli.
Opravovaná klávesa se skládá z dříku, který je zasunut ze spodní strany klávesnice, na jeho spodní konec je zaklesnuta vodivá gumička.
Z horní strany je nasazena čepička, která je v tomto případě v krčku ulomena.
Odpružení je, jak jinak, pružinkou.
Na čepičce je navlečen hmatník s popisem.
Jak jsme v praxi ověřil, zkusit přilepit čepičku k dříku vteřinovým lepidlem nefunguje.
Je potřeba provést to jinak.
Rozeberete počítač (nebo oddělenou klávesnici, jakou má Commodore 8032 SK), sundejte veškerá stínení (u Commodore si libovali v postříbřeném papíru) a vyjměte samotné těleso klávesnice.
Toto těleso se rozebírá nesnadno.
Desku plošných spojů v mém případě drželo 22 titěrných šroubků, všechny se musely vyšroubovat a neztratit.
Další překážku představoval Caps Lock, který je k desce napevno připájen a bylo proto, pokud jsem se pod to měl dostat, nutno ho odletovat (a při opětné kompletaci klávesnice zase přiletovat).
Vývody CapsLocku jsou chráněny průhlednou izolepou.
Teprve poté byla klávesnice opravdu rozebrána a bylo možno vrhnout se na samotnou opravu klávesy.
Jako spojovací materiál mne napadlo použít podobný titěrný šroubek.
Číňani mají hloupý zvyk spojovat části umělohmotných hraček ne klik-klak systémem, ale drobnými šroubky, které sice nepředstavují obzvláštní bezpečí pro dítě, které takové věci spolyká nebo vdechne, ale v mém případě čínská hračka posloužila jako dárce titěrného šroubku.
Ten bude do dříku zaveden zespodu.
Do čepičky jsem provedl vodící otvor milimetrovým vrtáčkem.
Při tom jsem si vyrobil i díru do prstu, takže buďte opatrní.
Šroubek jsem sice použil jako samořezný, ale pro jistotu jsem si ověřil, že se samořízne dost hluboko (a ukázalo se, že to byl dobrý nápad, protože mu bylo potřeba trochu pomoci a závit předpřipravit – opakované „samořezné“ zkoušky ale na přípravu stačily).
Následující obrázek ukazuje celý smysl zavádění šroubku – takhle asi bude těleso klávesy vypadat, až bude zkompletováno. je ovšem nutno ho dávat dohromady zasazené přímo v tělese klávesnice – pokud ho smontujete předčasně, nepodaří se vám protáhnout klávesu otvorem v klávesnici!
Protože mi po předchozích pokusech o slepení došlo vteřinové lepidlo, nemohl jsem pevnost pojistit lepidlem a musel jsem spoléhat jen na samotný šroubek. Jinak bych nejspíš doporučoval kombinaci obojího. I samotný šroubek se ale zatím zdá jako dostatečně pevný.
Asi to tak nevypadá, ale zkompletovaná klávesa je v mém případě nepatrně vyšší, než ty okolní.
Ověřil jsem si hladkost chodu, nasadil vodívou gumičku (je opravdu do tělesa klávesy jen zaklesnuta) a poté bylo možné klávesnici postupně zkompletovat – tedy zašroubovat dvaadvacet titěrných šroubků, připájet CapsLock, přelepit jeho vývody novou průhlednou izolepou, a pak zkompletovat těleso klávesnice.
Teď uvidím, jak dlouho opravená klávesa vydrží.
Těžko něco tvrdit bez důkazů, ale jsem si téměř jistý, že pojištění šroubku vteřinovým lepidlem by neprospělo. Spíš naopak – způsobuje křehnutí a pak je otázka, co praskne dřív…
Možná by se spíš hodil epoxid, ale to bych nechal až jako záchrannou možnost, kdyby se časem šroubek z plastu vytrhnul.
Nedávno jsem absolvoval stejnou "razbórku i zbórku" klávesnice u C=64 🙂 Naštěstí nebylo nic ulomeného, ale byla tak neuvěřitelně zahnojená, že jsem to nevydržel. (Šlo o vydražený kus, který byl z mého pohledu přibalen k disketovce a commodore tiskárně, o které jsem měl zájem.) Konstrukčně je klávesnice u C=64 v podstatě shodná (včetně nutnosti pájení Caps-Locku), ale protože jsem už tímto důkladným způsobem čistil více různých klávesnic, můžu říct, že ta u Commodore je pokud jde o složitost rozebrání takový šedý průměr (co se počtu šroubků a výsledných prvočinitelů týče).
Přeju, ať oprava vydrží.
Podobný systém klávesnice má Sharp mz800.
Pekny, dobrej napad s tim sroubkem. MZ-800 to ma sice podobny, ale nastesti tam neni ten CapsLock, takze oprava je relativne rychla zalezitost. To soudruzi uplne nedomysleli.