Letošní Bytefest určitě v mnohých zanechá nějaký dojem.

Snad negativní, snad pozitivní, rozhodně ale není nepovšimnutelný a nelze ho nechat zapadnout mezi ostatní akce.
Sám jsem si myslel, že bude Bytefest propadák roku a že tam jsem naposledy, nakonec jsem ale odcházel nadšený a plný pozitivních dojmů.

Proč?
Spokojte se s klasickou frází, že jsem opět potkal skvělé, přátelské a kamarádské lidi, s podobnými zájmy, jako mám já,  se kterými je možno mluvit (pokud se nám podařilo překřičet hudbu, která by se hodila spíš na Forever) , kteří přenesli na mne opět trochu svého nadšení a chuť zase něco zajímavého udělat, i kdybych snad na to neměl moc času.

Bohužel hlavní organizátor Tomsoft schází takříkajíc před očima, rok od roku, ač zdaleka není stár. Má zatím hromské štěstí, že na sebe nepřivolal nějakou větší tragédii, i když to ani tak nemá lehké.
Zlité a špinavé, i když ochotné (nicméně v ebrietě neschopné obsloužit samo sebe, natož ostatní) individuum místo běžných pomocnic brigádnic „žabiček“ taky nebylo zrovna nejpraktičtější a nejužitečnější stránkou Bytefestu.
Ostatní se ale velmi snažili, a i zkažené maso na guláš se podařilo improvizovaně nahradit narychlo spíchnutým buřtgulášem.
Snad jen to s tím kouřením/nekouřením dopadlo jako obvykle – kouřit se sice nesmí, ale neplatí to pro kuřáky, ti kouřit smí.

Návštěvnost byla taková menší, ale aspoň jsme se vešli v počtu poučené „odborné veřejnosti“ a odpadla taková ta laická veřejnost z ulice, která se projevuje přinejlepším tak, že nad Didaktikem řekne „to znám ze základky, to je Atari, na tom nejdou pustit ani Wokna“ (v horším případě si chce „něco“ zahrát a diví se, že to nemá Grand Theft Auto V a že se s tím nedá vlézt na ty hry na fejsbúku nebo hry.seznam.cz).

Já se jako odborná veřejnost moc nepředvedl, co do hardware jsem měl obvyklou smůlu – potřeboval jsme rozjet něco v jednom PC a nějak se to spolu nechtělo bavit – já si s x86 platformou prostě nějak nerozumím.

Měl jsme ale štěstí na lidi, potkal jsem opět spoustu známých, dosti méně známých a jen malounko těch dosud neznámých.
Martin předváděl, že i s rodinou se dá najít dost času na kreativitu a pájení.
Dění kolem SAPI a Sharpa přineslo opět novinky, dokonce velmi pěkný hardwarový emulátor hned dvou platforem, a sice Sharpa MZ-800 a ZX Spectra, ve stylu podobném Chrenkovu PMD-85 nacpanému do jednočipu.
Maličká destička zvládá s přehledem oba počítače, zpřístupňuje jim SD kartu, VGA výstup a klávesnici. Pěkné je to.

Od RM-Teamu jsem žádné překvapení nečekal. Tedy vlastně naopak, čekal jsem, že určitě něčím překvapí a proto mne zpočátku nepřekvapilo, že překvapení opravdu měli. Ale nakonec mne stejně překvapili. Takové překvapení…
Šilenci dávají dohromady hru, pravda žánru, který mne zatím moc nezaujal (popravdě, hraní heer jako takové mne moc nezaujalo, narozdíl od vytváření her, ale to je něco jiného). Že to bude uvnitř technicky zajímavé, to jsem samozřejmě tušil. Ale že to bdue taková technická šílenost, a že se s tím tak výborně popasují, to bylo opravdu překvapení. Když pak Martin hlásil, že titulní obrázek pro PMD hru vytvořil ve 3D studiu a pak ručně dopixeloval, vypadalo to spíš jako fór. Navíc hra vyžaduje stroj s 64 kB RAM, což jsou PMD 2A (a 2B), 3 a Consul 2717. Ačkoli každý počítač stránkuje paměť úplně jinak, hra funguje na všech.
Zatím nebudu prozrazovat, o co jde, protože ti, co tam byli, to věědí, a pro ty, co nevědí, to aspoň bude překvapení.
No a jen tak mimochodem mi ukázali Busyho dema na PMD.
Poslední rok (i díky Liborovi a Wexovi) byla úroda špičkových her na PMD bohatá – ne že by tehdy onehdá před 30 lety nevznikaly dobré hry (před Manic Minerem a Hlípou na PMD padá člověk na zadek i dnes), ale poslední rok to jsou opravdu samé lepší kousky.

A.I.D.S. předvedl svou tradiční výstavku i obdivuhodnou znalost vystavených strojů (například, víte, jakou kapacitu má ROM čip počítače Amstrad PCW alias Schneider Joyce?).

Co překvapilo, bylo Atari – kromě velmi pěkně barevně zpracovaného Dizzyho jsem viděl, pokud jsem tedy viděl dobře, že bychom se mohli dočkat i Turricana.
Vůbec se zdá, že se zkušenostmi získanými lety se konečně daří využívat potenciál platformy. Nu, umět tohle nakódovat a ozvučit na přelomu 70. a 80. let, to by bylo něco, to by s lidmi zahýbalo.

Je dobré vidět na vlastní oči, že se něco děje. Ne jen mít to zprostředkováno pomocí internetu.
Proto doufám, že ještě nějaký Bytefest bude.