Ač bohatě využíváno především jako jedna z herních platforem, nebylo ZX Spectrum nikdy primárně určeno ani konstruováno na hry, není pro ně vlastně ani uzpůsobeno. Sir Clive ho zamýšlel jako „bránu do světa výpočetní techniky“, jako pomůcku k výuce programování.

Kromě pařanů, kteří se předháněli v tom, kdo rychleji nahraje a zase vyresetuje z kazetového magnetofonu a načerno kopírovaných kazet nejvíce her, byli opačným extrémem naši tehdejší univerzitní profesoři, kteří v době, kdy ve světě frčela Amiga nebo aspoň Atari ST, uveřejňovali vážně myšlené články typu „výpočty diferenciálních rovnic a řešení problému limity množin na ZX-81“.
Někde mezi tím se nachází ta imaginární skupina, na kterou Sinclair cílil.

Sběratelé motýlů nebo gramofonových desek, kteří si na počítači povedou evidenci své sbírky.
Hospodyňky, které si budou v bezedné paměti počítaře ukládat kuchařské recepty (případně na počítači krájet zeleninu).
Sportovci, kterým bude počítač hlídat životosprávu a tréninkové rozvrhy (takový program měla prý Martina Navrátilová na Apple II, objevila se pak v reklamě na PowerBook).
Lékaři, kteří si budou v Basicu prasit programy pro automatizovaný rozpis služeb nebo dávkování infuzí.
Novináři, kteří chtějí napsat článek, nebo studenti, kteří chtějí napsat dopis, či učitelé, kteří chtějí napsat pro své žáky skripta (i takové jsem zažil).
Faráři, kteří chtějí vytisknout plakát na dveře kostela (u nás tedy faráři nejspíš na Spectru netiskli, ale mezi uživateli Sinclairu QL, kteří popsali do časopisu způsob, kterým používají počítač ke své práci, byl opravdu i anglický farář).
Tedy všichni ti lidé, kteří s počítačem dělají něco nenormálního, to jest momentálně nehrají hry.

Ne že bych Spectrum jako herní platformu nedoporučoval nebo dokonce zatracoval. I když nebylo pro hry naarozdíl od jiných strojů speciálně vybaveno – žádné hardwarové sprity, žádné pohyblivé bitplány, žádný samočinný generátor zvuku (přeci jen reklamní heslo „Did you play Atari today?“ ukazovalo, kam se obrací skalní hráči), a to až do nástupu Spectra 128, které původní grafiku (jen rozšířenou na dva framebuffery) doplnilo zvukovým generátorem srovnatelným s Amstradem CPC, MSX nebo Atari ST – přeci jen nabízelo zajímavou kombinaci jemné grafiky s patnácti sympatickými barvami, a nějaký ten zvuk (i když převážně v okamžicích, kdy počítač „nic jiného nedělal“) se taky našel.

Na vážnou práci byl ale počítač vybaven stejně, jako na ty hry.
192×256 a 32 znaků na řádek sice odpovídá profesionálnímu počítači HP-85 (ano, to je ten, který inspiroval Romana Kišše k tvorbě PMD), v době vzniku Spectra už ale bylo HP někde jinde (stroje s procesorem 68000 a chystaný přechod z Basicu na HP-UX). Kdo to chtěl tehdy myslet vážně, snažil se tehdy o 80 znaků na řádek.
Místo kazety se horečně hledala jiná řešení ukládání dat (vedle disketových jednotek a různých magnetických pásek se tak umístilo i Sinclairovo vlastní řešení ZX Microdrive).
Interfacing ZX Spectra (pokud nebylo připojeno ZX Interface 1 s RS-232 konektorem) zajišťovala jen vyvedená procesorová sběrnice. Zatímco k Atari jste si koupili sériově připojenou disketovku a sériově připojenou tiskárnu, zapojili jste a jeli, u Spectra, pokud jste nesázeli na fenomenální ZX Printer, bylo potřeba sehnat si (či vyrobit) nějaký tiskový interface.

Programy dodávané s počítačem se taky liší od těch, které se přikládaly pak třeba k Sinclairu QL – zatímco QL mělo rovnou kancelářský balík s textovým editorem, tabulkovým editorem, programovatelnou databází a programem na tvorbu grafů a grafiky, na ZX Spectru dominovali v Basicu psaní lišky a zajíci, skládání vln, Conwayova simulace života a hra Thro’the’wall.

Ono taky záleží, co na počítači hodlá člověk dělat a kam se vydá většina – je jasné, že překladač jazyka C tehdy většinu lidí asi nezaujal, zatímco nový textový editor asi ano. V dnešní době bude naopak asi spoustě lidí ukradené, že existuje nějaký program, který na ZX Spectru vykreslí aktuální polohu hvězdné oblohy, když totéž, rychleji a barevněji zvládne Stellarium na PC, ale programátorská komunita kolem počítače sdružená uvítá třeba právě to, že kdysi ten překladač céčka vzniknul (aneb tehdy lidi jistě zajímaly jiné druhy programů, než teď po letech – a i když hry jsou evergreen, snad by se dal i v hrách vypozorovat nějaký posun).

Zrekapitulujme si tedy, jak je možno ZX Spectrum využít.

První, co člověka napadne, je psaní textů.
My jako Češi (případně Slováci, Maďaři nebo Finové) jsme limitováni tím, že si nevystačíme s anglosaskou latinkou a chceme nabodeníčka. Jsou národy, které jsou na tom ještě hůře, používající bukvice, hebrejské písmo nebo nějakou orientální čmáranici.
To, v co jsem tajně doufal, že rozmach počítačů a ASCII nás donutí revidovat způsob psaní a že Rusové budou muset přejít na latinku, se z nějakého důvodu nestalo, takže i nadále je potřeba počítat s tím, že kdejaký anglický editor na WOSu není univerzálně použitelný a potřebujeme editory české nebo počeštěné.

Tady přišelo hodné Zenitcentrum Svazarmu a šířilo nejprve počeštěný Spectral Writer jako D-Text a později počeštěný The Writer jako D-Writer – samozřejmě s návody, tedy příslušnou literaturou Kurzu uživatele mikropočítačů, nejprve v jedné knížce (D-Text, Artstudio, VU-File) a pak v rozdělených publikacích (D-Writer, Art Studio, Masterfile, Omnicalc).
Mimochodem D-Writer považuju za jeden z nejpokročilejších textových editorů na ZX Spectru (umí na ZX Microdrive mailmerge z databáze Masterfile, čísluje stránky arabskými i římskými číslicemi, podporuje Kempston myš a ve spojení s programem PageMaker z balíku Artist II se dá použít i na jednoduché DTP).
Značnou popularitu si získal multiplatformní editor Tasword, který byl jistě několikrát počeštěn, poslovenštěn (i když ze slovenských luhů přichází i jinak neznámý Supertassword), pochorvatštěn i poruštěn.

To vše je ale původem zahraniční produkce.
Z českých (a vlastně i slovenských, protože oba programy měly možnost volby slovenské klávesnice) programů stojí za zmínku TextMachine, respektive celý DTP Professional Pack, skládající se z TextMachine (což byl textový editor sám o sobě velmi zdařilý a schopný), grafického editoru ScreenMachine a souboru DTP utilit (některé byly podobné utilitám k Desktopu).
TextMachine od Cybexlabu byl skvělý textový procesor, uměl i kombinovat text s obrázky, a jistě by (jako jeden z nejpokročilejších na ZX Spectru) kraloval v našich zemích dodnes, kdyby prakticky téhož roku nepřišel program jiný, který sice v zásadě nebyl textovým editorem, ale byl tak používán – sázecí program Desktop od Universuma.
Desktop všichni znají, takže nemusím připomínat, že kombinuje na ZX Spectru proporční fonty různých řezů s nadpisy a (pakovanými) obrázky, mračnem utilit a tiskem na všemožných i nemožných tiskárnách.
Desktop vytlačil prakticky vše ostatní a ani pozdější editory pro MDOS, ZX 602 a ZX 603, které se snažily o kompatibilitu se světem PC a s T602, se příliš neujaly a po ústupu svého vzoru z PC scény se vytratily docela (přitom prý hlavně ZX603 byl jako editor již vlastně normálně použitelný). Nenajdete je ani na WOSu.
Možnosti sazby na stole (a s pomocí D40) ještě rozšiřoval PosterMaker, který umožňoval právě vytváření efektních letáčků na dveře kostelů.

S Desktopem a Postermakerem, či s DTP schopnostmi TextMachine,  snese v zahraničí srovnání snad jen DTP Pack, jehož součástí je editor Word Master.

Pokud nemají texty scrollovat po obrazovce, je potřeba je dostat ještě nějak na papír, a k tomu slouří tiskárna. Nemá smysl rozebírat existující typy tiskáren, ani to, že se doba od splašených jedno- a dvojhřebíků, přes originální ZX Printer a různé Robotronky posunula až k 24jehličkovým tiskárnám Epson a tiskárnám inkoustovým.
Klasické pracoviště pro využití ZX Spectra na tvorbu textů bude v dnešní době obsahovat krom počítače i nějaké diskové zařízení (nejspíš DivIDE), interface (nejspíš UR-4, v případě D40 a MB-02+ lze využít zabudovaný interface) a k němu připojenou tiskárnu, dnes asi inkoustovou.

Počítač má podle názvu především počítat.
Na Spectru je výhoda Basicu, kam stačí zadat výraz uvozený nějakým povelem a počítač opravdu počítá (narozdíl od Atari ST, kde po zapnutí sice můžete najezdit tisíc jarních kilometrů myší a otevřít třeba čtyři okna, ale pokud nenahrajete z disku aspoň kalkulačku, nespočítáte nic).
Na Spectru 128 je pak dokonce kalkulátor dostupný z hlavního 128 menu – kdo ale používá 128 Basic kromě plustrojkařů?
Pro ty, komu tento nástroj nestačí, jsou tu vizualizační nástroje – tabulkové procesory.
ZX Spectrum sice není cílovou platformou originálního VisiCalcu, nicméně od začátku máme od Psionu Vu-Calc společný se ZX-81. Pravda, je částečně v Basicu (využívá, jak jinak, aritmetiku kalkulačky z ROM), ale používat se dá.
Neznámé a nerozšířené prográmky jako FlexiCalc nebo poměrně nový (1994) FormCalc asi nemá smysl ani zmiňovat. Zajímavý by ale mohl být španělský S.I.T.I.Calc, případné fandy Taswordu by jistě mohl potěšit Tascalc.
Aby to s tím používáním bylo ještě lepší, vznikl OmniCalc a OmniCalc 2, které v ČSSR mezi lid uvádělo prostřednictvím svých kurzů Zenitcentrum.
Bojím se ale, že zejména mezi uživateli D40 či MDOSu 3 nenajdou tyto programy svou cílovou skupinu, protože existuje něco nepřekonatelného od Universuma – Calculus. (určitě vzniklo ještě za Proximy více verzí Calculuse, ten na WOSu bude zřejmě jeden z prvních, protože ještě neudává šíslo verze).
Calculus je neuvěřitelná demonstrace síly dobrého software a potenciálu osmibitů.
Dovoluje tabulku libovolného tvaru (klidně roháček), funguje jako „3D calc“ s více vrstvami tabulek (jako „sešity“ v Excelu), v případě použití disketovky je velikost souboru tabulek omezena jen velikostí diskety. Ovládání šipkou, kombinace menu a klávesových zkratek, barvy a změna fontu, ovšemže proporčního a s češtinou, jsou samozřejmostí.
Přesnost odpovídá nejen aritmetice ROMky ZX Spectra, ale dovoluje i „textovou aritmetiku“ s přesností na 42 platných míst!
Navíc je Calculus nejen tabulkový kalkulátor, ale lze využít i jeho databázové funkce (takže jde o jakýsi opak databáze Apollon, která kromě zpracování dat umožňovala i výpočty), spousta uživatelů ho proto používala možná více jako kartotéku než jako nástroj k počítání.
Funkce programu jsou rozšiřitelné pomocí utilit, takže by mohl umět kreslit třeba grafy (jenže takovou utilitu nikdo nenapsal).
Uživatelé ostatních diskových systémů (a jiných národních jazyků) mohou tento program jen tiše závidět (pokud vědí o jeho existenci a schopnostech).
Přenositelnost dat tabulkových kalkulátorů na PC nebo z PC je sice problém (dal by se napsat export z Calcula do CSV, ale nikdo to ještě neudělal), ale jinak je Spectrum s Calculem podle mne stejně či lépe použitelné, než PC s Excelem (ovšem třeba právě to, že pro Calculus nevznikají žádné utility, svědčí podle mne o tom, že počítat na počítači dnes už asi nikdo nepotřebuje a Sinclair dostal rytířský titul opravdu jen proto, aby lidi mohli hrát Jet Set fucking Willyho).

Pokud si chcete něco spočítat jen tak, pak je tu skvělá Busyho Kalkulačka (byla i na úvodní disketě k Didaktiku Kompakt) s neobyčejnou přesností (překonává nejen standardní možnosti ZX ROMky, ale i schopnosti běžných kalkulaček a Excelů), ovládaná šipkou.
Pokud vám nevyhovuje, můžete zkusit rezidentní program Calculadora Cientifica Residente (vyvolává se stiskem CAPS+Z+C+V).

Francouzská etymologie na to jde jinak, pro ně počítač není počítač, ale ordinateur, tedy doslova něco jako pořadač, něco, co třídí data a dělá v nich pořádek.
K tomu účelu odjakživa existují databáze a databázové jazyky.
Už od začátku nám hodný Psion přinesl nepřekonatelně dobré VU-File. Je to sice spíš jen kartotééka než opravdu databáze, a programovat se v tom nedá. Dají se v tom ale tvořit vzhledné formuláře a opravdu se v tom dají ukládat data. Většina lidí zřejmě ani větší nároky na databázi nemá a složitější software nepotřebuje.
Většina programu VU-File je navíc ve strojáku, takže i hledání je přijatelně rychlé, a tím přebíjí velké množství různých databází a kartoték psaných v Basicu. Z toho některé programy jsou vyloženě jednoúčelové, jako Club Record Controller, Collector’s Pack, česká V-Base pro katalogizaci časopisů nebo slovenská NeoLite (určená původně ke katalogizaci programů a her, vznikl k ní i doplněk Catalogue Manager umožňující automatickou katalogizaci programů na disketách pro D40/80).

Komu by nestačil Vu-File nebo jednoúčelové kartotéky, mohl se pustit do světa opravdových databází s Masterfile. Víme, že D-Writer spolu s Masterfile umožňoval na microdrivu funkci mailmerge. U Taswordu něco podobného umožňovala utilita Tasmerge.
Masterfile uvedl na Spectrum i problematiku tvorby tiskových sestav dat.
Díky Jiřímu Olmerovi jsme měli Masterfile i počeštěné nabízené v rámci programu kurzů Zenitcentra.

Z domácí produkce ale máme něco, čemu ze zahraniční produkce může kromě Masterfile konkurovat snad jen španělská databáze S.I.T.I.
Máme Adámkův Datalog, vylepšený Datalog 2 a ještě vylepšenější Datalog 2 Turbo, který distribuoval Ultrasoft. Datalog je opravdová databáze, dlouho a poctivě vyvíjená a zdokonalovaná, přitom poměrně snadno ovladatelná pomocí menu, manuál je sice potřeba, ale spíš na pochopení filozofie programu než co znamená která položka v menu.
I Datalog umí vytvářet přehledy a tiskové sestavy, data jsou tedy oddělena od formy, kterou se prezentují. Spousta spectristů určitě Datalog nedocenila a tak zůstávají jeho schopnosti a potenciál často nevyužity i tam, kde by se hodily.
(Naopak pokud někdo pochopí přínos Datalogu, můžou být jeho data prospěšná i ostatním, jak ukazuje databáze článků ZX Magazínu, kterou vybudoval Sweet, a dokonce přispěl k možnosti exportu dat z Datalogu do MS Accessu.)
A i když tedy asi nejsme národ uživatelů databází, jsme národ programátorů, a proto jsme si vytvořili Apollon (nejspíš, aby měla nějaký „trucprogram“, použitelný proti datalogu 2 Turbo od Ultrasoftu). Apollon je sice jednodušší, než Datalog, ale přináší novinku – slouží jako databázová kalkulačka, podporující kromě dat i matematické operace nad nimi. Využívá ZX ROMku (včetně funkcí dostupných v Basicu) a není tak třeba sečíst cenu všech knih v knihovně, nebo třeba zjistit logaritmus hodnoty, kolik vás stály všechny knihy od Karla Maye.
No a kdo se ani na Datalog, ani na Apollona necítí, a VU-File ši Masterfile mu nevoní, ten si na D40/80 může pustit Calculus a využít jeho kartotékové funkce.

V oblasti databází tedy nemusíme tesknit, že by mohlo být ZX Spectrum nevyužito. Jediné, co databázím na ZX Spectru chybí, je už jen nějaký skriptovací jazyk, aby bylo možné tvořit rovnou samostatné databázové aplikace, nebo alespoň spouštět úlohy pro zpracovávání dat, jako to na CP/M šlo v databázi dBase II.
Mrzet nás mohou jen známky toho, že mimořádně bohaté osídlení české softwarové niky v této oblasti (ve srovnání s ostatním ZX světem) se zdá zůstat spíše nevyužito.

Zvláštní oblastí použití databází jsou slovníky.
Opět se jako československo můžeme chlubit tím, že na ZX Spectru (ale i mimo něj) máme k dispozici špičkové aplikace. Jednak diskovou (pro D40/80) slovníkovou databázi Tolstoj, druhak pro Spectrum už za socialismu vznikla první verze slovníkové databáze Yap, která se rozšířila i na další systémy a později i na PC s Windows (firma Adicom se ke svým kořenům na Spectru na zdejší poměry neobvykle hlásila, jejich stránky jsou teď bohužel odstaveny a nemůžu zkontrolovat, jestli ještě ZX YAP nabízí ke stažení).
(Pro Spectrum údajně vydala svůj produkt i jiná slovníková firma, Landi, která začínala na Commodore 64, ale nikde jsem ho nedohledal.)
Vůbec pro výuku jazyků u nás vyšlo několik programů – ať už oficiální série Orbis Pictus (Angličtina a Němčina), nebo slovenský soubor Mantrik (ať „dětský“ Baby Mantrik Anglicky s obrázky, nebo „dospělý“ anglický a německý Mantrik, a dvojice programů Editor a Profesor pro tvorbu vlastních souborů pro jiné jazyky – sám jsem si kdysi v Mantriku psal latinu, bohužel se, jako mnohé z těch dob, nezachovala). Dobrým počinem jsou i anglická nebo francouzská slovesa od Softhouse.

Nejserióznějším využitím počítače je samozřejmě výdělečná činnost. A protože peníze nevznikají ani psaním textů, ani počítáním, ba ani vyhledáváním v datech nebo překládáním do cizích jazyků, nebo nedejbože ještě nějakou jinou prací, ale rozmnožují se na kapitálových trzích, je potřeba manažerům nadnárodních korporací i malým firmičkám nabídnout odpovídající softwarový nástroj (byla dokonce doba, kdy IBM do kanceláří vedení nakoupilo počítače Apple II jenom proto, aby mohli manažeři pouužívat VisiCalc).
ZX Spectrum sice nebylo pro firemní sféru nepoužitelné, ale jeho rozšíření bránilo ukládání dat na magnetofon, gumová klávesnice a pověst hračky. Pokud ZX Spectrum do firmy, tak jedině s Microdrivy nebo diskem, a to plusko nebo nějaký Didaktik (přeci jen mají lepší lepší klávesnici).

Na podnikatele i domácnosti mysleli u OCP a připravili celou sérii – VAT manager pro správu a výpočty populární daně z přidané hodnoty, Finance Manager řídící přehled finančních vstupů a výstupů, a k nim jako doplněk na stůl každého manažera Address Manager – výstup databáze adres bylo možné vkládat jako mailmerge do textového editoru Word Manager, který byl formátem kompatibilní s Taswordem (ale moc se nerozšířil).
Pro přehled akciových trhů vznikla spousta Stock Managerů, z nichž většina byla zřejmě psána v Basicu (a většina španělsky). Je ale pravda, že lépe by někomu se zájmem o akciové trhy posloužily tehdejší dial-up on-line služby.
Ani sám Sinclair na střádaly nezapomněl a už v úvodních letech Spectra nabízel program Home Finance. Jeho skutečné kvality neznám, ale o oblíbenosti svědčí to, že není ani na WOSu, lidi si asi koupili raději nějaké hry. Každopádně různých Finance Managerů vznikl během let bezpočet.
U nás Spectrum možná na chvilku na začátku divokého kapitalismu a garážových firem dovážejících kopírky a chemické záchody taky přičuchlo k podnikatelskému prostředí (garážník použil do firmy na začátek počítač, který měl doma), rychle ale asi uvolnilo cestu PC klonům. Přesto nám zůstal aspoň Účetní DPH (jeden je od Proximy, ale existuje i jiný program stejného názvu).

Jako zajímavost musím vypíchnout několik programů od firmy Triptych Publishing. Projekt Enterpreneur, což je nejenom samotný program, ale i obsáhlá příručka k němu, je pomůcka pro naplánování startu vlastního podnikání. Druhý z programů je Decision Maker, kreslící rozhodovacího pavouka a na základě různých vah a podmínek ukazuje výhodnost různých rozhodnutí.
Program, který byl sice slíbený, alenebyl pro Spectrum vydán, se jmenoval Project Planner. a na základě časů potřebných pro jednotlivé činnosti a několika pravidel (znalci Linuxu by řekli „závislostí“) určoval časovou náročnost a nejvýhodnější pořadí provádění úkonů na projektu.
Přesto víme, jak program vypadá – tou dobou totiž Sinclair vydal svoje QL a Triptych tedy všechny tituly vydal ve verzi pro QL, včetně Project Planneru (ten by ovšem, jakožto program v Basicu, mohl jít převést zpět na Spectrum – otázka ale je, proč něco takového dělat).

Pokud máte dojem, že přes existující „seriózní software“ je Spectrum opravdu spíš herní platforma, je třeba pamatovat, že v Británii to bylo jiné než u nás, kde bylo nutné použít to, co bylo, a tak často běhalo skladové hospodářství třeba na SAPI-1, případně i na Spectru (ojediněle se takový program v Basicu pro sklad zachoval). Často ZX Spectrum, jako špička výpočetní techniky s malou poruchovostí, malými rozměry, jemnou grafikou a obří pamětí, fungovalo na místech, kam by se na západě nedostalo – třeba na klinikách nukleární medicíny po připojení ke scintilační kameře zakreslovalo scintigramy nebo průběhy vylučovacích studií. A zatímco Ota Hoffmann psal televizní scénáře na Amstradu CPC 6128, o pár let dříve už Zdeněk Rytíř psal texty písní v Taswordu na ZX Spectru s microdrivy.
Na západě v takovém případě nechali Spectrum dětem na hraní a koupili si Sinclair QL, něco od Acornu, Tatung Einstein, Apple II nebo TRS-80 od Američanů.

Z výčtu software nám vyplývá i to, jak by měla sestava takového vážně míněného Spectra vypadat.
Pro texty, tabulky a databáze je přístup na disk spíš nutná podmínka, než něco, co by sice bylo vhodné, ale být to nemusí. Chce to tedy vybrat si diskový řadič nebo systém podle software, který chcete používat – a je jasné, že spolu nelze křížit používání třeba textového editoru pro +D nebo +3 DOS a tabulkového editoru pro MDOS.
Přes stále se zvyšující cvrkot dat mezi počítači je naše civilizace pořád ještě založena na papíře – a s tiskárnou budou výstupy z vašeho počítače mnohem hmatatelnější.

Kromě tisku na papír je potřeba vyměňovat data se světem – k tomu slouží jednak přenos pomocí disket do PC (na D40/80 třeba EI Manager), druhak různé komunikační programy – většinou omezeny na jeden konkrétní způsob připojení (konkrétní sériový interafce nebo konkrétní modem či ještě lépe konkrétní dial-up službu, která v dnešní době už dávno nefunguje).
Mezi zajímavé (až obskurní) komunikační programy patří G1FTU rTTY, což je radioamatérské terminálové propojení – má fungovat zcela bez interafce, jen připojením Spectra přes MIC a EAR k vysílačce, ale kopie programu zveřejměná na WOSu mi nikdy nefungovala.
Nechci chválit čechoslováky příliš, ale SIF s modulem umožňujícím připojení na internet a IRC klient Bitch ZX jsou zatím vrcholem toho, co bylo v připojování Spectra ke světu (a v dnešní době tedy Internetu) docíleno.

Vzhledem k tomu, že lidé přežívající kolem ZX Spectra v dnešní době jsou, kromě retrogamerů, hlavně programátoři, podíváme se, jak je na tom Spectrum v oblasti programování.

Specifickou oblastí je tvorba her – existují nástroje, jak generovat hry bez většího programování. Kromě klasických programů Arcade Creator a nejrůznější vytvářeče levelů pro Manic Minera nebo Jet Set Willyho (o Boulder Dashi nebo Marble Madness nemluvě) v poslední době vyšly Shoot-em-up Designer, Platform Game Designer a Arcade Game Designer.
Vytvářeče textovek Quill a PAW, případně Freescape 3D Construction Kit ani nezmiňuji (zmíním ale vlastní X-System-Pro, což byla šílenost na vytváření textovek, ve které byla vytvořena snad jediná textovka, která spolu s X-System-Pro byla součástí Freeware ZX Magazínu číslo 6).

Spectrum má v ROMce Basic, a je to právě Basic, který k počítačům přivedl ty armády lidí – lékaře, učitele, ekonomy a inženýry nepočítačových oborů, kteří si najednou mohli sami vytvořit program na dělání toho, co zrovna potřebovali.
Dnes, v době PHP, Pythonu a Lua, je opět potřeba i o triviální úkoly prosit na IT odděleních, protože si na počítači těžko kdo něco sám udělá.
Basic Spectra je sice dobrý, ale je psán s optimalizací na velikost (například na Forthu založený matematický jazyk mu dělá jádro kalkulačky), proto i přes rychlý a moderní (na tehdejší dobu) procesor má v rychlosti rezervy.
To lze odstranit kompilací do strojového kódu, a to jak programy, které Spectrum podědilo po ZX-81 (M-Coder), tak jeho vlastní – integer kompilátory HiSoft Colt, z české provenience pak SRP („super rychlý kompilátor“ z Public Domainu Proximy) a I.U.C. 88+ od Universuma – vyšel rovněž na Public Domainu od Proximy. Tyto kompilátory (I.U.C. 88+ obzvlášť) vynikaly rychlostí, ale kladly řadu omezení na kompilovaný program – hlavně byly celočíselné (kromě drobnosti – parametru délky v příkazu BEEP, kde bylo možné omezení na celá čísla obejít).
Proto přišli Poláci s kompilátorem Tobos FP (a později Tobos 2), což byl kompilátor s plovoucí desetinnou čárkou (pro spuštění programu musel být ale kód kompilátoru v paměti, respektive aspoň jeho část s runtime rutinami).
Vrcholným dílem pak byl HiSoft Basic, kompilátor opět s plovoucí desetinnou čárkou a minimem omezení (uměl dokonce překládat programy delší než volná paměť rozdělením na programovou část a datovou část – s povely DATA).
Nesmíme zapomenout na Laser Basic – což sice bylo rozšíření Basicu ne nepodobné různým Mega, Beta nebo Sigma Basicům, velmi komplexní a obohacující Basic hlavně o práci s grafickými objekty, ale existoval k němu i kompilátor Laser Compiler.

Z ostatních vyšších jazyků nás samozřejmě zajímají ty, jejichž výsledkem je spustitelný kód – odpadávají tedy Karel, Forth, Logo, Prolog, Lisp a další.
Tím vypadává i Mikrobáze Pascal, který dle dostupných zpráv spouští napsané programy jen ve vývojovém prostředí a nevytváří samostatný kód.
V době PHP, Pythonu a Lua sice už není jazyk pojídačů koláčů v módě, ale přesto na Spectru najdete několik programů, které se tváčí jako kompilátory Pascalu – mazi jinými Mira Pascal a hlavně (opět od HiSoftu) HiSoft Pascal (v různých verzích včetně kazetové HP4T) či jeho (snad české, Adámkovo) rozšíření o editor a 64 znaků na řádek HP-80.
Kompilujícím jazykem je i Mira Modula-2. Dalším zajímavým kompilátorem je kompilátor jazyka COLOSS.
A dostáváme se k jazyku C.
Existuje něco českého či slovenského (podle jmen autorů), co se tváří jako překladač jazyka C s editorem. kromě TAPky na WOSu mi o něm není nic známo, kdo to vytvořil, proč to u nás není více známé, zda je to opravu kompilátor céčka a ne nějaký podvod, kde sehnat dokumentaci, …
No a pak je tu HiSoft C.  O něm víme, že funguje. Má sice poněkud spartánský editor (stejný, jako HP4T), ale viděl jsem i nizozemskou verzi doplněnou o full screen editor (něco ve stylu HP-80).
Víc než u Pascalu se tu projevuje nevýhoda Spectra s pouhým kazeťákem, což není blokové zařízení, nelze načítat soubor pro zpracování postupně. C proto rozsekává soubory na pásce na jednotlivé sektory – na disku samozřejmě tato omezení odpadají a C pracuje s normálními soubory (existuje verze pro TR DOS a pro +D a +3 DOS). Pak už je HiSoft C použitelné natolik, že v něm Rusové napsali několik programů (určitě Fidonet mailer ZED).

Kdo to ale myslí s osmibitem vážně, ten programuje v assembleru. Sice se vývoj čím dál více přesouvá na crossplatformní nástroje, stále více se testuje v emulátorech a na reálném Spectru pak běhá už jen výsledek (a někdy ani ten ne, protože je tvorba určena pro emulátor a jinde neběží).
Nejde sice o nic nového, u britských softwarových firem byl oblíbeným počítačem Tatung Einstein, na kterém probíhal vývoj, spousta programátorů (třeba Pete Cooke) ale vyvíjela přímo na Spectru.
Assemblerů a s nimi spojených monitorů je na Spectru dostatek, stačí si vybrat (Zeus, Gens, …), mnoho z nich vzniklo i v našich zemích – stačí si připomenout PIKASM od T.R.C., M.R.S., na jehož mnoha verzích se vystřídalo hned několik autorů, a proximácká legenda Prometheus.
Název Assembler/Editor nese hned několik produktů, ten od Picturesque používá ovládání podobné Basicu (povely NEW, SAVE, LOAD, číslování řádek), ten od OCP umí dokonce na Microdrivu používat include.
Nejkomplexnějším produktem je asi Laser Genius, který sice umí všechno, ale podle Universuma je to „dělo na vrabce“. Má i velmi promakaný monitor s analyzátorem, založeným na jazyku Forth. Ten se později ocitl i v ProfROM ZS Scorpion.