Do Indie se nejlíp jezdí úplně bez důvodu.
Důvodů, proč jet do Indie, je spousta.
Někdo tam jede služebně, protože ho tam odeslal jeho zaměstnavatel. Někdo je duchovně zaměřený a chce se podívat do kolébky myšlenek, které se mu tam líbí, a necítí se odrazen tím, že jde o zemi, kde „žijou v prachu a klaněj se kravám“. Někoho tam může táhnou tradice hippies, kteří do Indie rádi jezdili, protože je tam sranda, někdo tam může jet prostě z nudy, a někdo zase za exotickou přírodou nebo pravou indickou kuchyní s těmi správnými kořenícími přísadami a nejlepší cibulí na světě.
K mé zcestovalosti se dá říct, že byť jsem viděl pár zajímavých míst (zamrzlé moře ve St. Peterburgu a alpské země), nikde jsem vlastně nebyl (a od indického výletu jsem byl akorát v Řecku).

Takže když bývalá přítelkyně přišla s návrhem, že bych mohl jet s ní, byl jsem pro – jednak s ní byla vždycky pohoda, druhak nikdo jiný, ani ten její tehdy současný, s ní jet „do ázije“ nechtěl. A třeťak jsem se na Indii prostě těšil.
Dostat se do Indie dá možná lodí kolem Afriky jako Vasco da Gama či skrz Suez, ale tuhle možnost jsem nezkoumal.

Různí průvodcové uvádí možnost cesty vlakem / autobusem, většinou skrz Írán a Pakistán, v ceně cca 5 000, není ale pohodlná, trvá dlouho a i když lidi, co ji absolvovali, tvrdí, že je v pohodě, a hlavně Írán že působí dojmem celkem čisté a bezpečné země, chce to prostě nějakou cestovatelskou odvahu. Za kterou je sice člověk odměněn bonusem v podobě cestovatelských zážitků navíc, ale arabské země nejsou úplně vhodné pro samotné cestující ženy.
Vůbec všechno, co je bílé a je to holka, má v této daleké cizině problém, i když podle mých zkušeností právě Indie je celkem bezpečná, a to i pro ženy cestovatelky při dodržování určitého bezpečnostního režimu – zcela osamělá žena je v nebezpečí vlastně i v Čechách. Pro skupinku žen už je to v pohodě – viděl jsem na indických cestách dvojice a trojice cestujících puberťaček.
Jet na motorce nebo autem znamená mít vozidlo tak dobré, že zvládne cestu do Indie, ale naopak tak špatné, že vám nebude líto, přijdete-li o něj. Vzhledem k tomu, že auta mívají volanty na různých stranách (české auto vlevo, indické vpravo), má motorka v tomto případě výhodu (a na indických cestách a městských uličkách má zas další výhody). Jinak jsou potíže podobné těm, které se pojí s cestou autobusem, s tím, že máte větší pohodlí a soukromí (v autě) nebo horší ochranu před nepřízní počasí (na motorce) a můžou vás snadno připravit o slušné částky peněz na hraničních přechodech (celníci mají ve zvyku vybírat všelijaké poplatky, mající charakter především výpalného). Odvážlivec to může zkusit raději naopak – koupit si motorku v Indii a pak se, jsa zocelen zážitky z Indie, pokusit o jízdu skrz kontinenty domů.
V našem případě jsme sáhli po dopravě letecké, v úvahu připadaly dvě možnosti, a sice cesta přes Moskvu (vyžadující vízum či nutnost neopouštět bezcelní prostor letiště, a asi devět hodin čekání na přípoj) nebo přes Miláno (pro občany EU v pohodě a s čekáním na přípoj asi hodinu a půl). Moskva byla levnější a nasazené letadlo slibovalo o 10 cm více prostoru pro nohy, ale rozdíl ceny nebyl tak velký a Miláno vyhrálo.

Cena zpáteční letenky v té nejsprostší třídě stojí asi 20 000 korun, mínus nějaká ta koruna. Na první třídu nebo tak jsem ani nepomýšlel.

Pochopitelně jsem při svých studentských příjmech neměl ani na tu nejlevnější letenku, ale asi tak dva dny předtím, než jsem měl definitivně říci, zda závazně poletím, a letenku zaplatit, objevila se odměna za výzkum v tolik potřebné výši. Bral jsme to jako znamení osudu, přestěhoval peníze z účtu do kapes letecké společnosti, a bez další finanční rezervy jsem se vydal do Indie.
Co si brát s sebou?
Jako lékař jsem si nabalil hafo léků. To není nezbytné, léky se v Indii dají koupit, lékárna je ve větších městech na každém rohu, ceny jsou mírné a recept nepotřebujete, osobně jsem ale zpočátku neměl důvěru v deklarovaný obsah účinné léčivé látky v asijských výrobcích.
Nezapomeňte ještě před cestou začít brát antimalarikum Lariam v preventivní dávce, a užívejte ho i po návratu do Evropy (dva měsíce, myslím).

Jinak je dobré vzít si Ercefuryl proti průjmům, ještě lepší je Ofloxin (Zanocin), i ten ale v Indii k dostání mají. Vzhledem k tomu, že průjem je nejpravděpodobnější symptom, který se u vás při onemocnění objeví, určitě se proti němu vyzbrojte.
Brát si jiné léky (co já vím, třeba vás napadne brát s sebou opiáty pro tlumení bolesti při zlomenině nohy) vůbec nemusíte, je to zbytečnost, ale na průjem se prostě vybavte za každou cenu. Zapomeňte ale na Imodium a jiné sráče, které brzdí pohyb střev, bacily i jejich toxiny se vám pak zadržují v těle! Nejlepší je co nejrychleji je všechny normálně vysrat ven a shora je posypávat pojídaným antibiotikem.
Z nepovinných věcí se hodí manganistan draselný na desinfekci ovoce a zeleniny – přiznám, že jsem ho nepoužil, protože jsem kupoval hlavně banány, a před oloupáním jsem desinfekci považoval tak trochu za zbytečnou.
Desinfekce na pitnou vodu pro turisty – v podstatě jde o peroxid vodíku – je sice prima, ale všude se dá koupit balená voda zhruba za české ceny – záleží, jakou vám kdo dá cenu a kolik nasmlouváte. Když budete kupovat u nejlevnějšího prodejce, máte vody dostatek, a tu balenou, pokud má neporušenou pečeť, ani desinfikovat nemusíte.
Může se ale hodit trocha pitného lihu (vodka, whisky nebo tak) jako alternativa střevní desinfekce.
Prostředek proti komárům, nejlépe Autan nebo něco ještě lepšího, je taky docela vhodný, protože proti vám nebudou stát ubozí evropští komárci, ale nefalšovaní zlí moskyti, a běžné protikomáří prostředky na ně moc nezabírají.
Moskytiéra se hodí taky, pokud nechcete utrácet za drahou moskytiéru z cestovatelského shopu, můžete si pro něco podobného a levnějšího zajít do prodejny nábytku IKEA.
Jinak platí: berte si toho co nejmíň, stejně se dá všechno v Indii koupit, doporučuju ale myslet na jednu opravdu důležitou věc – boty do sprchy! Stačí „žabky“ od vietnamců nebo podobný umělohmotný šmejd, který vás ochrání před kontaktem s ne vždy zcela čistou a neposranou podlahou.
Nějaké to očkování předem se vždycky vyplatí, doporučuju všechny možné žloutenky, kromě nich jsem si dával ještě něco, myslím, že menikgokoka a tyfus. Očkování proti tetanu jsem měl celkem čerstvé, nebylo potřeba je obnovovat. Chtěl jsem ještě choleru, ale tu jsem nestihl a Ofloxin by na ni měl v případě onemocnění zabrat, tak jsem ji dál neřešil. Žlutou zimnici vyžaduje Indie jen u lidí cestujících z endemických oblastí, což Čechy nejsou, pokud to ale budete brát oklikou přes země jihovýchodní Asie, budete i toto očkování potřebovat.
Takže v zásadě stačí vízum, očkování, něco na infekční sračku, botky do sprchy a peníze na nákup toho ostatního.
Stačí pár dolarů na výměnu za rupky a platební karta, na které si nechte zbytek, rupií je totiž asi šedesát za dolar, a obrovský balíček storupiovek, kterým vás směnárník vybaví, by mohl, pokud ho uvidí ti zlí hoši, snížit vaši bezpečnost.
O použití karty nemějte strach, v Indii mají jak bankomaty, tak i směnárny a cestovní kanceláře, kde na kartu můžete vybrat peníze – vzhledem k poplatkům vás ale vyjde levněji ten bankomat.
Já jsem použil oboje – nejprve bankomat, a pak, protože jsem zapomněl PIN, musel jsem vybírat jinak – a jde to.
Jinak ještě jeden tip – pokud si chcete vařit jídlo, v Indii používají primusy – sporáky na plyn vzniklý zplynováním petroleje, v krámcích Delhi se taková věc dá koupit i v docela malém skládacím turistickém provedení, a petrolej (kerosen) je k dostání v celé zemi. Je to pro našince lepší než topit kravským trusem (i když i s tím se lze potkat) nebo si tahat z domova vařič na pevný líh a ten pak zkoušet v Indii shánět.
A ještě na závěr, malá myšlenka: chceš-li jet do Indie, chovej se jako Ind. Co to znamená, to vysvětlím příště.

Tags: Indie