Nejsou to zrovna novoroční předsevzetí, jaká zveřejnil Logout na svém gopher blogu.
Existují ale projekty, které by Hexadecimální Doupě, aby obhájilo svou existenci a užitečnost pro ostatní, mělo oživit, podpořit, či dotáhnout do konce.
Nemám teď na mysli, že je třeba opravit tento počítač, vyměnit ROMku v onom a připojit támhleto k tamtomu.

1) Atari 2600 – taneční podložka

Hitem dnešních konzolí je kamera. Kinect u XBoxu a kdoví jak se tyhle věci jmenují u jiných konzolí. Prvni kamera se objevila snad už u PlayStation 2. Vtip Kinectu spočívá v tom, že člověk nehraje jen zápěstím, ale celým tělem, hýbe se, poskakuje, a tím vlastně vyvíjí zdravou tělesnou činnost navzdory tomu, že provozuje činnost běžně považovanou za nezdravou – tedy hraní her, dle zažitých představ spojené s válením se v křesle před televizí s joystickem v jedné ruce, hamburgerem a colou v druhé ruce.

Podobně fyzický pohyb vyžadující periferií je taneční podložka.
Atari sice přišlo již v 80. letech s „taneční podložkou“ Foot Craz, byla ale určena pro dedikované hry, a ne běžné použití.

Přitom taková taneční podložka místo joysticku, to by bylo zdravého pohybu při poskakování během hraní třeba River Raid!
Hry, u kterých se dosud jen sedělo, hráče zcela vtáhnou, protože kvůli uhýbání a poskakování bude muset vážně uhýbat a poskakovat.

Taneční podložky se prodávají různé, dokonce jsou k sehnání i hardpady za několik tisíc korun, ale obyčejná taneční matrace s USB konektorem se dá sehnat i pod dvě stovky.
Není ještě vyřešeno, jak by měla přesně vypadat přestavba, ale zdá se, že jednotlivá pole fungují opravdu jako spínače a snad nebude potřeba zádný dodatečný obvod, neřku-li dodatečné napájení.
Destička s elektronikou, která se skrývá v podložce, je opatřena vývody směřujícími k jednotlivým polím a s jedním vodičem společným, jako v klasickém joysticku.
Praktickou otázkou pak je, zda bude možné zapojit i diagonální políčka jako šikmé směry a zda bude na matraci vhodně umístěný fire.
Ještě jsem totiž podložku nerozebíral, tak nemám potvrzeno, zda je centrální políčko bez spínače. Zdá se ale, že většina tanečních podložek má zapojeno 10 spínačů (start, select, nahoru, dolů, vlevo, vpravo a 4 diagonálně uložená políčka, značená buď šikmými šipkami, nebo většinou spíše O, X, čtvereček, trojúhelníček).

Zatím se mi nepodařilo najít, že by někdo dříve úpravu realizoval, nebo že by podložky upravené na „standardní Atari joystick“ dokonce prodával.

Otázka je, zda se mi to vůbec podaří zrealizovat.

2) Atari 800/2600 massive parallel computer

Atari 80 XL a XE mají přeci jen nějakou hodnotu (a to i na Aukru, kde jsou ceny ve srovnání se zahraničními aukčními portály obvykle přeci jen trochu nižší).
Zato Atari 2600 v různých provedeních (nejvíce je to vidět na modelu Jr.) je šunt, který se prodává i pod dvě stovky.
Takto se v Doupěti sešlo asi 8 těchto konzolí a naskýtá se otázka, zda by se daly využít.
Ideálně ve spojení s běžným osmibitovým Atari počítačem.

Po vzoru „masivně paralelních“ počítačů Apple Crate I z osmi desek Apple IIe a novějšího Apple Crate II z 16 desek Apple IIe „enhanced“ se nabízí vypracovat nějaké propojení jednotlivých konzolí a jejich připojení k počítači tak, aby si mohly předávat zprávy a jejich pomocí realizovat paralelní výpočty.

To je trochu znesnadněno tím, že Atari 2600 nemá žádné rozumně využitelné výstupy pro stavbu sítě (porty pro joysticky jsou, zdá se, jen vstupní).
Cartridge by tak kromě ROM pro podporu komunikace musela obsahovat i požadovaný síťový hardware (jedno, zda připojený k centrálnímu Atari 800 přes SIO nebo přes jeho paralelní port na joystickovém konektoru).

Vzhledem ke stejnému procesoru by nebyla problémem výměna rutin ve strojovém kódu mezi centrálním počítačem a jednotlivými podřízenými uzly, případně by se dal do ROM jednotlivých uzlů umístit interpret jednoduchého jazyka (třeba Forth).

Problém je, že vývoj takové cartridge pro Atari 2600 tak, aby byla co nejlevnější (počítá-li se s použitím osmi, šestnácti cartridgí ke stavbě osmi, šestnáctiprocesorového monstra), vývoj síťové komunikace (i když se dá vyjít z hotových řešení, jako NadaNet u Apple Crate) a další úkoly jsou natolik komplexní, že se, kromě samotného nápadu, do další realizace nepouštím.

3) úplně jiný massive parallel computer

Ano, i na tom dělám. Nevrhnul jsem se na masivně paralelní moderní hardware, jako je šestnáctijaderná Paralella, ale na starý.
Přeci jen, s Basicem si rozumím, zatímco programovat ARM v C nebo dokonce v Erlangu je už něco trochu jiného.

Zatím narážím na problém, že takový uzel musí mít nějaké zařízení, ze kterého by nabootoval, nejlépe nějaký ROMdisk, ze kterého by po zapnutí nahrál aspoň jednoduchý Basic, který by mu přidělil síťovou adresu a začal by nahrávat „boot“ program ze sítě.
Kupovat dvanáct (až šestnáct) drahých čteček SD karet (které by uměly zhruba totéž, co ROMdisk, ale narozdíl od něj reálně dostupnějších) pro plánovaných dvanáct (až šestnáct) uzlů je ekonomický nesmysl, když by stačilo něco mnohem jednoduššího.

Otázka tedy je, zda se mi to vůbec podaří zrealizovat.

4) síť pro Enterprise

Enterprise má zabudovanou podporu sítě. Využije se RS-232 konektor (Net a sériák jsou hardwarově jedno zařízení, ale dvě různá zařízení logická).
Konektory už mám připravené. Teď ještě, zda je opravdu možné jen připájet dráty bez dalšího hardware (jako je to například u BeWeNetu pro Atari 800).
Teoreticky by se tím vyřešil problém s nedostatkem diskových řadičů – na akce, jako je třeba Bytefest, by stačilo přinést jeden Enterprise s disketovkou jako server, a další účastníci by si své Enterprise připojili do sítě a přistupovali by k disku vzdáleně.

Otázka ovšem je, zda se mi to vůbec podaří zrealizovat.

5) Ondra server

Díky tomu, že ViLi ROM pro československý mikropočítač Tesla Ondtra SPO-186 podporuje jednoduchý sériák jakožto síť, je možné do něj nahrávat programy nejen z magnetofonu, ale i přenosem po této síti – například programem OndraLink.
To ale vyžaduje mít vedle Ondry postavené velké PC s Windows a COM portem.
Mám pořízený velemalý a hlavně velelevný mikropočítač Duinomite Mini, který disponuje několika sériáky (hardwarovými i softwarovými, vedle nich i VGA výstupem a PS/2 pro klávesnici), které by se daly pro komunikaci s Ondrou využít. Obslužný program je možné vytvořit v zabudovaném Basicu, data je možné ukládat na microSD kartu.
U Ondry tak místo PC bedny bude jen malá periferie s microSD kartou.

Jen najít trochu času, natáhnout dráty a začít psát ten program. A rozchodit Ondru – nějak ty mrchy s oblibou přestávají zobrazovat. Už jednou kvůli tomu bylo třeba měnit 8253 (hlavně ty ruské asi odcházejí do věšných lovišť a nikam jinam).

Není tedy jasné, zda se mi to vůbec podaří zrealizovat.

6) Gopher

Logout ve svých novoročních předsevzetích na svém gopher blogu psal, že by chtěl napsat gopher klient.
Já jsem úspěšně připojil Sinclair QL k internetu pomocí ConnectOne modulu.
Existující programové vybavení, samozřejmě v Basicu, zahrnuje primitivní program pro připojení do WiFi sítě a velejednoduchý terminál.
Gopher client, který by samozřejmě taky mohl být napsaný v SuperBasicu, na svou realizaci teprve čeká. A přitom jde o úkol jednodušší, než tvorba HTML browseru.

Nicméně je otázka, zda se mi to vůbec podaří zrealizovat.