Když počítače do škol, tak jedině v síti. Jako u Zbrojováčku! To platí i ve Francii.

Ne, nepořídil jsem si tuto síť (i když by to bylo bývalo hezké). Zajímal jsem se ale o ni – v oblasti osmibitů je málo dobrých implementací sítě.

Síť „Nanoréseau“ (réseau=síť) od firmy Leanord je určena pro propojení francouzských domácích mikropočítačů Thomson s procesorem 6809 řad MO a TO (MO5, MO5E, MO5NR, MO6, TO7, TO 7/70, TO8, TO8D, TO9, TO9+).
Nejčastěji se používala ve školách v rámci projektu Informatique pour tous (Informatika pro všechny), lze ji tedy srovnávat s analogickou sítí Consul C271 ze Zbrojovky Brno, propojující „inteligentní terminály“ C2717, která se koncem socialismu (a i po jeho konci) instalovala na českých školách.

K počítači se připojuje interface, obsahující přepínače a DIN konektor (to neplatí pro MO5NR, což je v podstatě MO6 s již zabudovaným tímto síťovým interfacem a přepínače i síťový DIN konektor obsahuje na své zadní stěně). V zásadě jde o interface RS-485, přepínače slouží k nastavení síťové adresy. Interface obsahuje 2 kB ROM.

V nejjednodušší variantě by bylo možné propojit dva počítače s těmito interfacy prostým kabelem s pětikolíky DIN.

Pro kompletaci topografie složitější sítě slouží docela vtipně provedené síťové prvky.
Jde o krabičku, na čele s dvěma zásuvkami 230 V (určené pro napájení počítače a monitoru – s napájením dalších periferií se nepočítá, je potřeba na ně použít další rozdvojku). Další zásuvka je z boku a na druhém boku je flexo šňůra se zástrčkou – pomocí nich se napájení řetězí.
Dále jsou na prvku zásuvka DIN a dva kabely se zástrčkami DIN, které provádí rozvod RS-485. Jeden kabel se strčí do interface v počítači, druhý do předchozího síťového prvku (nebo do serveru).
Na koncovém prvku v síti je třeba zásuvku DIN zaslepit terminátorem (to je konektor s několika odpory).

Síť je tak snadno sestavitelná i rozebiratelná, překonfigurovatelná a řeší rozvod jak sítě, tak napájení.

Což je dost velký rozdíl oproti provedení spojovacích síťových prvků v síti Consul C271 od Zbrojovky Brno, kde se kabeláž s krabičkami letovala napevno při instalaci do lišt podle dispozic konkrétní místnosti. Síť tak byla nerozebiratelná a při stěhování bylo třeba vyřešit, co s lištami navlečenými na kabeláži, případně co s průchody skrz nábytek nebo stěnu. (I při opatrném odřezávání lišt jsem kabely na několika místech ošklivě porušil.)

Ve 2 kB ROM toho moc není – úvodní hláška, základní rutiny pro příjem a odeslání paketu, boot ze sítě a to je asi tak vše.
Pokud boot ze sítě neproběhne nebo je přerušen, pokračuje počítač normálně bootem z disku nebo z vlastní ROM.
Ze sítě lze bootovat nejen síťovou verzi Microsoft Basicu, ale i další programy (Logo, NRDOS, …).

Všechny Thomson počítače slouží jako klienty.
Narozdíl od sítě Consul C271, kde C2717 klientům jako server slouží opět C2717 s disketovou jednotkou (8″ nebo 5,25″, možno i s oběma), Nanoréseau nemá serverový program pro Thomsona a jako server slouží PC (dodávaly se různé typy, nejen Thomson TO16, ale i například Persona 1600 a mnohé další) s RS-485 kartou dodávanou opět firmou Leanord (není mi známo, zda software od Leanord umí pracovat i s jinou RS-485 kartou).

Možnosti serverového programu jsou podobné jakou serverového programu Basnet nebo Felnet pro C2717. Umí klientům poskytnout boot, který vybere obsluha serveru (Basic, Logo, NRDOS, …), sledovat dění na obrazovce, vnutit klientovi program, poskytnout diskový prostor a sdílenou tiskárnu, …

Pro „jednoduchou“ variantu sítě, kdy se elektricky propojí dva počítače s Nanoréseau interface, by si tak musel uživatel napsat vlastní obsluhu (chatovací program, kopírovací program, nebo tak něco) a nemohl by využít vymožeností serveru, jako je sdílení souborů.

Interface se občas objeví na eBayi, dokonce vzácně i prvky síťové instalace, ale serverové Leanord karty nejsou normálně potkatelné. Je možné, že by se nějaká mohla nacházet v některém prodávaném PC (třeba Thomosn TO16), ale toho si prodávající vůbec nemusí být vědom – karta má konektor DE-9 a připojuje se na ni redukce na jeden nebo dva DIN pětikolíky, takže ani podle konektoru se nic nepozná a může ji považovat za běžnou sériovou kartu.

Celá síť je ovšem hezky dokumentována, včetně disassemblingu ROM v interface, popisu terminátorů, zapojení, obsluhy programů včetně serverového software (ten se zachoval a je ke stažení), takže nic nebránilo tomu, implementovat ji v emulátoru.

Za tím účelem vznikl program DCnano, což je upravená verze emulátoru DCMOTO.
Umožňuje spustit napodobeninu serverového programu pro Windows, a emulátor jednoho nebo více klientů na jednom, ale lépe na více počítačích.
Emulátory spolu a serverovým programem komunikují pomocí sdíleného odresáře ve Windows.

Na webu s emulátorem je i software pro síť – většinou výukové programy, ale je tam i pár síťových her a užitkové programy.
http://dcnano.free.fr/

Dokumentace (včetně nástřelu NR-USB interface) je zde: http://www.nanoreseau.net
Zde najdete i dobovou videoreportáž: http://www.nanoreseau.net/doku.php?id=video_jt_sur_le_nanoreseau