„Tvrdit, že Consul 2717 je klon PMD-85 je vrchol totálního kretenizmu obecně rozšířený na internetu.“

Takto se nám to začalo najednou objevovat v diskuzích pod různými retro články (cituji v původní podobě, včetně těch chybějících čárek).

Už jsem si zvykl na to, že „věci jsou jinak, než se zdají“, koneckonců jeden čas jsem to měl na blogu jako motto. A tady se slibuje překvapivé odhalení tajemství.
Už jsem si zvykl, že se na internetu objevují kraviny, které je třeba uvádět na pravou míru.

Dosavadní představa, že Consul 2717 byl klonem PMD 85-2, a že PMD 85 vyvíjel ing. Roman Kišš v garáži Piešťanské Tesly v podstatě rozšířením svého PMI-80 o videoterminál, ROMdisk a desku interface, vezme za své!

Koneckonců, není úplně nemožné si představit, že ve Zbrojovce, která tehdy již systémy pro zpracování dat vyráběla, vyvinuli někdy kolem roku 1982 nebo 1983 (to je období, kdy vzniklo PMI-80 a ing. Smutný přišel se SAPI) vlastní počítač založený na 8080, jehož plány ing. Kišš za ďábelského chechotu odnáší do Tesly a vytváří klon, kterým se pak jako ambiciózní jedinec od roku 1984 chlubí a jako egoista si jeho autorství přivlastňuje. A Zbrojovce pak mocipáni vydrží po celou pětiletku výrobu Zbrojováčku zakazovat, aby se Tesle nekazily kšefty.

Jak se uvádí v současné době na Wikipedii:
C2717 „v žádném případě nebyl klonem PMD-85, ale byla to vlastní konstrukce … Každopádně první Zbrojováček byl udělán daleko dřív, než cokoliv Tesla začala dělat“.

Mýtus, zdá se, padá. Konečně se můžeme dozvědět, jak to tenkrát bylo!

Tak, a… dozvěděli jsme se to?

Zbrojovka tehdy vyráběla PPPD (příprava, předzpracování a přenos dat) 2711 a 2713. Zřejmě již od 70. let.
Otázka je, co bylo uvnitř – zda řezy MHB 3000, jako u pozdějšího C2715, nebo něco jiného.
Intel 3000 byl sice k dispozici od roku 1974 (roku 1975 pak byl popsán způsob, jak z řezů i3000 složit procesor kompatibilní s PDP-11, roku 1977 pak i8080A), otázka je, kdy jej začala v dostatečném množství a kvalitě vyrábět Tesla (kromě plagiátorství se totiž nabízí i ta možnost, že se podařilo od Intelu získat levnou licenci na tehdy již zastarávající a výběhovou, komerčně neúspěšnou technologii).

Jisté je, že C2715 byl založen na 16bitovém procesoru sestaveném z těchto řezů. Otázka je, z kterého roku pochází – zatím nejpravděpodobnější, který se mi podařilo zjistit, se jeví nejdříve 1985.
Dohledatelné zmínky v literatuře jsou až po tomto roce, v této době vznikly i jiné počítače založené na MHB 3000, dokumentované nasazení například v bankách je v první polovině 90. let (viz dokonce kontrolní zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 1997, která informuje o vyřazení „psacího stroje“ Consul C 2715 s pořízovací cenou 16 890.)
Ještě zkusím zkontrolovat letopočty v dostupné dokumentaci – pokud tam nějaké budou (znáte to – ve zbrojní branži je tajné i to dvoumetrové číslo na tanku).

Na straně Tesly je chronologie známa – v roce 1984 vznikla první verze PMD 85, tehdy ještě bez oddělitelného ROM modulu („PMD 85-0“).

V roce 1985 pak konečně šedá, masově vyráběná verze PMD 85, později označovaná jako PMD 85-1.
Podle ing. Kišše základ počítače vychází z jeho vlastního PMI-80 a minimálně nápad s ROMdiskem (pro využití zmetkových EPROM s příliš dlouhou přístupovou dobou) a konstrukce videoprocesoru (videoterminálu, který si získal největší pozornost na odborné výstavě – vždyť i Edovi Smutnému jeho AND-1 v SAPI při přístupu do videopaměti „pršela“) jsou jeho vlastní.
Z tohoto svědectví vyplývá, že z vůle strany byl ing. Kišš poté od PMD odstaven a jeho dítko začalo žít vlastním životem.

V roce 1986 přichází PMD 85-2, se změnami v zapojení, jiným způsobem práce s magnetofonem (pro uživatele ovšem transparentní).
Je otázka, jak moc se na něm podílel ing. Kišš sám a nakolik jiní (autorem úprav ROM je velmi pravděpodobně ing. Igor Vavro z MFF UK Bratislava – alespoň v dokumentaci samotné Zbrojovky k C2717 je uveden jako autor původni ROM PMD 85-2).
Basic G je převzatý a upravený NASCOM Basic původem od Microsoftu, dokonce existují místa, kde ten, kdo Basic pro PMD převáděl, snad nepochopil originální konstrukci a „opravil“ ho tak, že zavlekl chybu.
(Např. funkce FNC ve verzi 2.A na adrese 0C6Dh, nebo PRINT 0.2^(-1) nevypíše 5, protože na adrese 1364h je namísto instrukce JZ chybně použita instrukce JP.)

1987 se objevuje PMD 85-2A s 64 KB RAM a možností přepnout do All-RAM režimu (zřejmě příprava na CP/M).

1988 pak výrazně přepracované PMD 85-3, které je zcela přizpůsobeno provozu CP/M a nové disketové jednotky z JZD Otice (nekompatibilní s dosavadními řešeními, na kterých se podílel sám ing. Kišš – alespoň podle dokumentace).

Consul 2717 byl na trh uveden někdy v roce 1989. Vývoj probíhal nejspíše v roce 1988 (viz článek „Modifikace a úpravy během výroby“ v Aktualitách C2717), možná i o něco dříve.

V dostupné literatuře (Aktuality C2717) se uvádí:
Consul 2717
Ing. Josef Hrdlička, Zbrojovka
Základní koncepce C2717 vychází z počítače PMD 85/2
...
Při návrhu C 2717 byly odstraněny některé chyby PMD-85 (ošetření přerušení, čtení obsahu čítače), a naopak byly doplněny některé funkce, které
...
Základní rozšíření C 2717 oproti PMD-85 lze shrnout takto
...
Základní monitor byl ve spolupráci s jeho původními autory pro PMD 85/2 upraven a rozšířen
...
Výroba základního modelu C2717 (modul monitoru, modul klávesnice) byla zahájena v říjnu 1988, v polovině roku 1989 začala výroba přídavných modulů
...
V polovině roku 1989 byl implementován operační systém 8-bitových počítačů CP/M, využívající souvislé paměti RAM 52 kB
...
(Technická: souvislou pamětí 52 kB se myslí All-RAM režim a 64 kB RAM, kdy do volného místa není počítán prostor zabraný videoRAM.)

Ing. Hrdlička spolu s ing. Opršalem patřili mezi autory C2717 (minimálně jsou uvedeni jako autoři ve výpisu ROM, podle dalších článků v Aktualitách se ing. Hrdlička zřejmě účastnil i vývoje hardware), periferie vyvíjel ing. Ráb a připojením tiskáren se zabýval ing. Weidinger.

Číselné označení 2717 by ukazovalo, že stroj měl být „další v řadě“ za C2715, označení „inteligentní terminál“ (jak je označen na obálkách dokumentace) by opět mohlo nasvědčovat tomu, že šlo o „něco k PPPD“.

Podle tvrzení na internetu „Srovnejte vnitřek PPPD 2715 a Consul 2717. Ořezaný základ nápadně podobný, že? Je lepší důkaz, že klon PMD-85 to v žádném případě není?“.
Tvrzení předpokládá, že C2715 existoval dříve, než C2717 (nebylo by možné zjednodušit dosud neexistující počítač).

To by dávalo smysl v roce 1987 nebo 1988, ale ne v roce 1983 (předpokládáme-li, že C2715 vznikl, jako ostatní MHB 3000 stroje, cca v polovině 80. let).

„Srovnávat vnitřek“ není lehké.
Odhlédneme-li od úplně jiného procesoru (8bit x 16bit) a konstrukce (jedna deska počítače zabudovaná v monitoru x soustava desek v case desktopového typu), je tu zcela jiný videoprocesor (grafických 288×256 a 384×256 s 48/64 znaky na řádek x znakový režim 24×80 znaků), jiné periferie (C2715 má konektor pro připojení monitoru s disketovkami, klávesnice, tiskárny, C2717 má konektor pro připojení klávesnice, magnetofonu, sítě s proudovou smyčkou a dva konektory s vyvedenou neúplnou sběrnicí procesoru).

Software se také různí.
C2715 nebyl softwarově s PMD kompatibilní a neumožňoval provoz CP/M, používal se jazyk BAL, zatímco C2717 byl vybaven Basicem G z PMD 85-2 a později (1989) byl obohacen o možnost spouštět CP/M (rozdíl mezi původní a pozdější verzí lze zjistit bez otvírání počítače z úvodního hlášení BASIC-G x Basic-G).

Naopak kompatibilita s PMD 85-2 je značná (C2717 má větší ROM kvůli rozšířenému Monitoru – boot z externí EPROM, obsluha disketové jednotky a sítě, rutiny služeb pro CP/M).
AllRAM režim se od PMD 85-2A liší použitým bitem na stránkovacím portu (je možné, že šlo o úmysl oba počítače tímto způsobem odlišit, zabránit kvůli odlišnému grafickému režimu použitému při provozu CP/M možnosti nabootovat verzi určenou pro jiný počítač).
Grafický režim „navíc“ je vlastně standardní PMD režim, jenom bez atributů (dva bity z každého bajtu jsou zobrazeny jako dva další body) s možností „přeadresování“ VideoRAM z pohledu procesoru do souvislého bloku (aby se dosáhlo té volné paměti 52 kB místo 48 kB).
PMD 85-3 z roku 1988 řeší CP/M jinak (umístěním VideoRAM „pod“ „propisovatelnou“ ROM) a o uvolnění 4 kB z oblasti VideoRAM se ani náznakem nesnaží.
Zdá se z toho tedy, že při přípravě třetí verze PMD v Tesle neměli ani ponětí, co se ve Zbrojovce chystá. (Tolik v tomto období k tvrzení „Tesláci byli na Dlouhé chodbě pečení vaření co by tak obšlehli. A část z toho je v PMD-85.“)

C2717 sice nemá výměnný ROM modul (takže nejde vyměnit Basic za Pascal, ten se musí zavést z externího média, nejde ani využít programátor EPROM, který se do tohoto modulu instaloval a C2717 tak musel mít programátor řešen jinak), je značně redukován modul interface (v podstatě zůstalo jen připojení magnetofonu a síť), alespoň chybějící GPIO ale mohl doplnit modul I2717 vyráběný přímo Zbrojovkou, původním řešením Zbrojovky pro připojení periferií (rozuměj hlavně tiskáren) byl ale tzv. „inteligentní kabel“, vlastně externí interface, který obsahoval PIO (8255) a případně (bootovatelnou) EPROM s ovladačem.

Nevím, co to má všechno společného s C2715 (asi nic), ale je jasné, že buď autor PMD 85 musel znát C2717 (alespoň v nástřelu) a poněkud si ho součástkově dovybavit (a zároveň ho zbavit některých klíčových featur), nebo autor C2717 musel znát PMD 85 (resp. PMD 85-2) a poněkud si ho zjednodušit vynecháním ne zcela potřebných částí (a přidat klíčové featury).

„Integrace do monitoru vznikla podle jednoho našeho přípravku, kde jsme byli líní navrhovat bednu a tak se namontoval do starýho monitoru a konstruktérům (rozuměj krabice na tu elektroniku) se řešení zalíbilo“ – to je docela uvěřitelné a pravděpodobné.

„A žádný inteligentní terminál Consul 2717. Byl to ořezaný Consul 2515 a něco k tomu, tudíž samostatný mikropočítač do sítě, KEKSem pojmenovaný Zbrojováček. Hlavně nikoliv klon PMD-85 jak zločinci tvrdí na Wiki“ – k tomu úvodu doporučuju podívat se na obálku dokumentace k počítači, například na servisní manuál.

Pokud pochází C2715 z roku 1985, pak musel být „ořezáván“ až po vzniku PMD (leda že by v KEKSu vyvinuli ořezanou verzi stroje, který teprve přijde).
K otázce postoje zločinců na Wikipedii se pořád snažím dopracovat.

„Neříkám, že tam byl Kišš osobně, ale slídilů z Tesly sem chodilo požehnaně.
Consul 2717 byl rozhodnutím strany zastaven, protože by si PMD-85 ani neškrtl a Teslu bychom položili, což je politicky nežádoucí.
Co se týká procesoru: opět nařízením strany jsme museli brát Teslácké MHB 8080, protože to nikdo nechtěl. Proč asi jsme v ničem neměli Z80? Hm? Hardware na stejných portech….kom­patibilita a hlavně dnes naprosto neznámý pojem unifikace. Monitor kompatibilní, proč bysme měli dělat nekompatibilní? Zase jsme museli brát od Tesly a pokud máš danou součástkovou základnu, tak dycky ti z toho musí vylízt jenom něco kompatibilního.
Stejný Basic. Na jedné škole takový Basic na druhé makový…proč asi si nedělal každý co chtěl?
Když trváš na klonech, tak PMD-85 je klon C2717 a borci z KEKS by ti řekli do poslední cesty na tišťáku co je Zbrojovky.
Asi moc nevíš o té době jak to chodilo podle argumentace věcné i technické, že?“

Pokud autor PMD 85 nebyl mezi „slídily z Tesly“, jak mohl okopírovat něco, co neviděl? (Případně něco, co vzniklo až později?)

Dejme tomu, že před vznikem PMD měla Zbrojovka něco rozpracovaného. Dělali si tedy cosi do šuplíku, otázka je, jak mnoho společného to s PMD a s pozdějším C2717 mělo.
(„Položení“ koncernového podniku v centrálně řízením hospodářství, kde je neúspěšný dotován ze zisku generovaného úspěšnými, kteří z něj sami mnoho nemají, není moc pravděpodobná hypotéza.)
Otázkou spíše je, proč opustit šestnáctibitové řešení (které se – mluvíme-li o době „před PMD“, jistě bude ještě vyrábět, ne-li teprve vyrábět, je-li C2715 z roku 1985) a vyvíjet osmibitové.

Kompatibilita – tady se z toho stává ošklivé slovo.
Zbrojovka se tady snaží být kompatibilní s počítačem, který teprve přijde – nebo po vzniku PMD zcela předělává svůj původní návrh tak, aby to s PMD kompatibilní bylo.
A nebo – rovnou kopíruje PMD a vytváří klon.

„Pokud máš danou součástkovou základnu, tak dycky ti z toho musí vylízt jenom něco kompatibilního“ – velká rodina počítačů se Z80, spolu navzájem nekompatibilních, by mohla vyprávět (není to tak dávno, co jsem na Bytefestu měl přednášku o počítačích založených na stejném hardware – procesor Z80, videoprocesor TMS 9929A a zvukový čip AY-3-8912 nebo TI 76489, kolik jich bylo různých spolu nekompatibilních), koneckonců naše PMD, PP-01 a IQ-151 spolu navzdory stejné součástkové základně kompatibilní nebyly.

Já jsem totiž (nevím už od koho – snad od jednoho člověka, který v Brně pracoval a nyní je u Google, ale zas mu nechci cpát do huby něco, co možná neřekl) slyšel, že si ve Zbrojovce stavěli chlapi počítač jakoby pro sebe, a aby se vyhnuli nedostatku softwarového vybavení, udělali to kompatibilní s PMD a přípravou pro CP/M. Počítač se vedení zalíbil, udělal se z toho úkol, „legalizovalo“ se to (možná tím, že se to „našilo“ na nějaký existující rozdělaný projekt).

Jako pravděpodobné se tedy jeví to, že Konstrukce elektroniky kancelářských strojů na čemsi roky dělala, možná už před PMD. Kiššovi pak v Tesle začli jeho PMD vyrábět, začalo vznikat softwarové vybavení (hlavně díky klukům, co chodili do Svazarmu), zbrojováci pak svůj počítač přiohnuli jako PMD-podoben a přidali CP/M (nebo spojili hardware PMD s některým svým starším projektem) a pak s tím šli na světlo.

Tak jak to bylo tedy doopravdy?
Vzniklo PMD z C2717, nebo vznikl C2717 z PMD 85-2?
„Když trváš na klonech, tak PMD-85 je klon C2717 a borci z KEKS by ti řekli do poslední cesty na tišťáku co je Zbrojovky.
Asi moc nevíš o té době jak to chodilo podle argumentace věcné i technické, že?“
„Nemám potřebu se s každým neználkem o jeho jalových úvahách hádat, tím méně dokazovat. Tečka z mé strany.„