Vždyť přeci natočit vkusné video je věcí pěti minut.
Není to tak dávno, co byly populární podcasty. Něco jako rozhlasový pořad, co si mohl vyrobit kdokoli, kdo má počítač s mikrofonem, nebo je schopen do nějakého známého kódování (u podcastů většinou mp3) svoje nahrávky převést, a nasdílet potenciálním nebo skutečným posluchačům.
Nevím proč, nějak mne to nechytlo – ani jsem nebyl nadšeným posluchačem (u těch zahraničních ze strachu z limitace cizím jazykem, ty české jsem žádné dobré neznal), ani jsem vlastní podcast dohromady nedával.
Asi jsem vysloveně vizuální typ, protože už před mnoha lety jsem sledoval Rocketboom, tehdy ještě víceméně počítačově zaměřený, s Amandou Congdon a ikonickým TI 99/4A. Pohyblivé obrázky (nebo možná ten TI-99/4A na stole) mne prostě oslovily víc.
Dneska už videa točí kdekdo. To, jestli se na to dá koukat, je věc jiná.
Těch dobrých videocastů ale stále není dost (nadšeným divákem roztomile slaboduchého vlastního VideoCastu Hexadecimálního Doupěte rozhodně nejsem), i když v angličtině se podaří najít leccos zajímavého.
Místní videocasteři se ale zaměřují většinou na novější témata, než je třicet let starý počítač, a pokud zrovna náhodou odpadnou od témat, jako jsou nové grafické karty, věčná otázka Mac nebo Windows, nebo co se bude letos nosit, pak to působí v podání dnešních frikulínů spíš jako komedie (dvoudílná…).
Když se podíváte na YouTube, a budete pátrat po videích zaměřených speciálně na malý československý počítač pro děti, Tesla Ondra SPO-186, moc toho nenajdete.
A obě nalezená videa jsou z pera (nebo kamery) Solarise 104.
Stativ je pevný, ostrost a obraz dobré.
Tož doufám, že se vám na to dá koukat.