Francouzská scéna je rozšířena hodně na Amstradu CPC.
Mají pěkná dema pro Atari ST a francouzské firmy dělaly pěkné hry i pro Amigu.
Amstrady jsou ale počítače anglické a Atari s Amigou americké.
Občas přijedou Francouzi na Forever. Celkem nikdo se s nimi nebaví, jednak kvůli jazyku, takže se nakonec vedou konverzace v angličtině, druhak kvůli tomu, že není moc o čem si s nimi povídat. Při pohledu na jejich počítače si běžný commodorista řekne leda „tohle u nás nemáme“ a na nějakou výměnu software nebo zkušeností už se samozřejmě nedostane.
Nejvýznamnější z francouzských počítačů jsou stroje vyráběné pod značkou Thomson, konkrétně MO a TO. A protože francouzi milují zkratky, podílela se na vývoji většiny z nich firma se správně zkratkovitým názvem SIMIV.
Model MO-6 vyráběla i italská Olivetti jako Prodest PC 128 (podobně vyráběla i BBC Master Compact jako Prodest PC 128S).
Design strojů je ujetý a pestrobarevný, něco mezi MSX a PMD.
Začíná u tmavého MO5, které mělo původně gumová tlačítka, brzy ale dostalo klávesy mechanické (modře zvýrazněné) s membránou ležící pod nimi. Další verze MO-5, jako MO-5NR, i jeho nástupce MO-6 už byly bílé stejně jako jejich sourozenci z řady TO. Nápadná je u nich žlutá klávesa Enter a zelené shifty.
TO-6, současník původního MO-5, začal s klávesnicí membránovou, ale i v TO řadě se rychle přešlo na mechanická tlačítka.
Kromě TO-9 a TO-9+ mají všechny stroje form-faktor domácího počítače, tedy vše zabudováno v klávesnici. TO-9 je desktop s oddělenou klávesnicí.
Počítače, a to i desktopy, jsou neuvěřitelně lehké. Vše je z tenkého plastu, žádné stínící plechy a podobné zbytečnosti, vše je (i v desktopu) na jedné jediné ne moc velké a ne moc hustě posázené desce (v TO počítačích je vedle ní i deska zdroje, MO-5 má zdroj oddělený). Nevýhodou ovšem je, že lehký plast je dost křehký a láme se.
Srdce počítačů tvoří procesor Motorola 6809. Tento procesor známe z britských počítačů Dragon a z amerického Tandy Color Computer (tedy CoCo).
Zajímavé je, že pro 6809 počítače Dragon 64 a pro CoCo vznikl unix-like, víceuživatelský multitaskingový systém OS-9, zatímco portace na Thomson zmrzla ve fázi demoverze pro MO-5.
Původně používá MO-5 Basic od Microsoftu, novější počítače mají novější verzi Basicu nejčastěji označovanou jako Basic 512 Microsoft (nebo Basic 128 Microsoft), kvůli kompatibilitě si ale ponechávají i původní Basic a uživatel si po zapnutí počítače může vybrat (některé stroje mají v ROM i textový a databázový software).
Samotné vybírání z menu se děje nejenom stiskem klávesy, ale je možné použít i světelné pero. které je na Thomsonech standardní periferií a spousta softu s ním počítá – hlavně toho výukového, protože Thomsony se dodávaly hlavně do škol.
Použití světelného pera ale vylučuje LCD monitory – pokud má fungovat, je třeba držet se CRT.
Zvláštností basicu je možnost mít v paměti více programů a přepínat se mezi nimi (nejde ale o multitasking – v paměti je jen více zdrojových textů, ne spuštěných procesů).
Zajímavou periferií je i Nanoréseau, což je síťový interface, umožňující kolem centrálního serveru připojit dalších 31 počítačů. Některé modely, jako MO-5NR, mají Nanoréseau interface už zabudovaný.
MO-5, MO-6 a TO-7 počítají s magnetofonem (MO-6 a TO-7 ho mají zabudovaný), k TO-8 se připojuje externí 3,5″ disketová jednotka, která ale není úplně kompatibilní s těmi z PC (média ale používá stejná). TO-8D a modely TO-9 a TO-9+ mají disketovou jednotku zabudovanou.
Podle některých pramenů nejsou řady MO a TO mezi sebou softwarově kompatibilní, ale často narazíte na software, na kterém je uvedeno, že je určen jak pro MO, tak pro TO.
Uvnitř řady jsou stroje spolu kompatibilní a liší se jen minimálně (pamětí, zabudovanými periferiemi, občas nějakým grafickým módem navíc).
Periferie jsou ovšem mezi oběma řadami volně záměnné.
Takže, řada MO obsahuje malý (zpočátku s gumovými klávesami a černý) MO-5 a jeho nástupce MO-6 se zabudovaným kazeťákem.
Řada TO obsahuje TO-7 se zabudovaným kazeťákem a membránovou klávesnicí, TO-7/70 s vylepšenou klávesnicí, TO-8 s externí disketovou jednotkou, TO-8D s interní disketovou jednotkou a desktopy TO-9 a TO-9+.
Nás, milovníky moderních periferií, bude zajímat hlavně možnost připojení SD karty.
V podstatě na to zapomeňte – byly prováděny pokusy s připojením interface na kazeťákový vstup a výstup, nebo na joystickový port, nefungují pak ale příkazy Basicu pro nahrávání – je potřebba odněkud (ROM cartridge, kazeťák, disketa) nahrát loader, který se zeptá na číslo počátečního sektoru, adresu, a pak ze SD karty nahraje data.
Přitom zvláště TO modely mají spoustu rozšiřujících konektorů a několikrát vyvedenou sběrnici, která umožňuje připojení interface i s ovladačem v ROM.
Autor zapojení se ale spíš snažil, aby byla SD karta použitelná pokud možno na všech strojích stejně, i těch minimálně vybavených.
O to víc francouzi (ale i jiné národy, kterým se Thomsony dostanou do ruky) využívají služeb HxC emulátoru, kde se image na SD kartě tváří jako jednotlivé diskety – Thomson je jednou z podporovaných platforem.
S počítači, které mají řadič v sobě, problém není. Ty, které spoléhají na kazeťák, potřebují externí modul s řadičem, a ten může býti dosti vzácný a drahý.
Naopak HxC emulátor se dá v několika různě vybavených a různě drahých verzích koupit u Lotharka.
S počítači, které mají řadič v sobě, problém není. Ty, které spoléhají na kazeťák, potřebují externí modul s řadičem, a ten může býti dosti vzácný a drahý.
Naopak HxC emulátor se dá v několika různě vybavených a různě drahých verzích koupit u Lotharka.
Problém je s manuálem – pokud nemáte papírový, jsou sice na internetu ke stažení manuály ve formátu .djvu, ale při pokusu o jejich stažení mi na disku přistane vždy jen krátký soubor do 200 bajtů (který samozřejmě požadované informace obsahovat ani nemůže).
Se schématy takový problém není, ta jsou dostupná v .png.
Soubory na internetu bývají image disket ve formátu .sap, který je možno na PC použít k vytvoření diskety čitelné na Thomsonu, nebo fe formátu .fd pro emulátor (zřejmě prostý datový image disku, který ale neobsahuje informace o prokládání sektorů).
DD disk 3,5″ na Thomsonu má (podle velikosti .fd image) 320 kB.
V internetových archivech lze najít programy, hry a v poslední době i nějaká dema.
Počty her jsou do 443, celkem pro Thomsony existuje asi 780 programů.
Na ukázku některé z archivů her:
To SDMOTO je genialne! iked rychlost asdi nebude moc zazracna.
Jo, Thomson, s tím jsem si pomocí emulátoru před několika lety dost vyhrál. Na první pohled to nepůsobí jako nic moc, ale má některé zajímavé grafické možnosti a existuje pro něho pár dobrých her, které jsem nikde jinde neviděl. Vzpomínám si na Dossier Boerhaave, Les Passagers du vent, L'Héritage, Iznogoud, Bob Winner, Mewilo, Bactron, Turbo Cup, Masque a pak nějaké další dobře provedené, které jsou ale známé i z jiných počítačů, např. Captain Blood, Solo Flight nebo Lemmings.
Nad Thomsonem jsem přemýšlel, jako nad zástupcem mašinky s Motorolou 6809 k prozkoumání, ale nakonec jsem se rozhodl pro CoCo. Obával jsem se dokumentace pouze ve francouzštině. Ale i tak asi situaci přehodnotím a některého z francouzů taky pořídím. 😉
🙂
http://www.krupkaj.cz/xgal/showpic.php?show=Forever14&obr=45
Tak tyhle "frantíky" jsem podědil jako součást větší sbírky. Opravdu zajímavé stroje, ale můj byt není nafukovací a řeč kterou mne tyto jinak pěkné stroje oslovovaly také není můj šálek kávy, takže jsem je poslal dál. Skoro se odvažuji tvrdit, že pokud někdo ukazuje řadu mo5 až to9 pohromadě, tak to asi byla ta moje :o) Teda já ji měl jen chvilku. Předtím ji měl pan Vochozka a ještě před ním pan Rybka, takže už je skoro putovní :o)