aneb východoněmecké domácí mikropočítače.

RVHP blok vytvářel zajímavé niky, ve kterých kvetl (nebo aspoň tak nějak zkomíral) specifický mikroprocesorový a počítačový život.
Zatímco Bulhaři s procesorem 6502 vyráběli klony strojů Oric a Apple II, Rusům v domácích a školních počítačích tloukly procesory založené na PDP-11 a Československo obýval klon Intelu 8080 a Basic-G uhnízděný v PMD, IQ, PP a Consulu, měli nespolkoví, zato demokratiční Němci osudem a Stranou určenu Z80.

Československých počítačů je dosti a pro laika jsou obtížně zmapovatelné (zvlášť, pokud nemá zapomenout na různé typy TEMS, TEXT-01, Maťo nebo SBC-8035). Kromě 8080 strojů (SAPI-1, PMD, PP-01, IQ-151) se u nás totiž vyskytovaly i Z80 stroje (SAPI-1Z, FK-1, TNS, Ondra) z dovezených východoněmeckých zdrojů a mašiny z řezů Intel 3000 (Consul 2715, M3T 300.2, TEMS 30).
Ale když je tedy tak těžké vyznat se jen v těch našich, proč se pouštět do zahraničí a zkoušet si udělat přehled i o jejich strojích?

Když se totiž u nás řekne „východoněmecký počítač“, případně „Robotron“, představí si každý tak maximálně Robotron 1715 … a Robotron 1715 … a pak už snad jen Robotron 1715 … no a to je asi tak všechno.

Jenže 1715, to ani nebyl domácí počítač, to byl počítač kancelářský.
Východní Němci totiž vyráběli kde co, včetně Robotronu A5120 s šestnáctibitovým klonem procesoru Zilog Z8000 nebo víceprocesorových strojů schopných provozovat souběžně UNiX s CP/M (jako EAW P8000 s procesory Z8000 a Z80).

Co tedy měli ti malí východní Němci tehdy doma (kromě ze západu propašovaných Specter a VC dvacítek)?

Domácí stroje byly převážně z produkce Robotronu a RFT. Některé typy vyráběly oba podniky, i když mezi jejich modely mohly být drobné rozdíly (je ale možné pod různým označením najít i jeden a ten samý počítač, byť s jiným výrobcem).

První skupinou, která stojí za zmínku, je rodina KC-85/1 a KC-87.
Mechanicky je stroj v obou případech umístěn ve stejné kovové krabici designu klasického domácího počítače, tedy „počítače integrovaného v klávesnici“, dalo by se říci.
[OBRÁZEK]
Klávesnice u německých domácích počítačů obecně nebyly nic moc, dalším znakem východoněmecké produkce byly všudypřítomné pětikolíkové konektory DIN.
KC-85/1(původně Robotron Z9001) vznikl dříve, obsahoval jen malou ROM se systémem HC-CAOS, Basic se musel tedy natahovat z pásky a počítač neměl grafiku, podporoval jen textový mód 40×24 znaků se semigrafickými znaky, a jeho Z80 běhala na 2,5 MHz.
Rozšíření bylo možné přes 4 sloty pro zásuvné moduly.

KC-87 byl vzhledově stejný jako KC-85/1, byl ale mírně vylepšen – obsahoval ROM s Basicem, Basic vycházel z Microsoft Basicu.
(Existovala sice verze KC-87 s podporou barevného textového režimu, stejným způsobem bylo ale možné upravit i starší verzi KC-87 i původní KC-85/1 – RGB se vyvádělo na původně joystickový port).

Počítač kupodivu, snad díky ceně, byl poměrně rozšířený a existovalo na něj dostatek jednoduchých her, snad díky textovému módu, jehož obsluha byla nenáročná na procesorový čas, a díky použitému procesoru se daly portovat hry z CP/M (které taky běhaly, například na R1715, v textovém módu).

Aby byl zmatek ještě větší, počítačů KC-85 je opět celá řada. Existuje totiž KC-85/2, KC-85/3 a KC-85/4 (a minimálně zmínky o KC-85/5, což je zřejmě neoficiální označení pro KC-85/4 se zvětšenou pamětí), ovšem s původním KC-85/1 nemají tyto počítače téměř nic společného.

KC-85/x (kromě KC-85/1, o kterém už řeč byla a který je příbuzný KC-87) byly počítače v desktopovém case, aby se tak řeklo.
Klávesnice byla s oválnými tlačítky podobnými KC-85/1 a KC-87, ale byla od těla počítače oddělená a připojená kabelem (většinou konektorem jack 3,5 mm, ale verze KC-85/4 měla klávesnici připojenou přes DIN konektor).
Rozšíření bylo možné (v základu) přes 2 sloty pro zásuvné moduly – umístěné na čelní stěně počítače.
[OBRÁZEK]

KC-85/x (stále platí, že už nemluvíme o jedničce) už textový mód neměl, ale grafiku 320×256 bodů v barvách – 16 pro popředí a 8 pro pozadí, organizovaných v atributech podobně, jako na ZX Spectru.
Objevuje se ale zajímavá věc – při přístupu procesoru do oblasti videopaměti dochází ke kolizím, a v takovém okamžiku (když se něco vykresluje, nebo třeba scrolluje obraz) se objevují ruchy.

Podobné ruchy dělala například původní alfanumerická videokarta AND-1 pro SAPI-1.
Z ostatních počítačů jsme zvyklí, že se tvorbě těchto kolizí brání, například zpomalováním přístupu procesoru (jako na ZX Spectru nebo PMD-85). Ani nevíme, jak jsme byli pokrokoví – pravda je, že na akci ke 30 letům vzniku osobních počitačů v ČSSR vyprávěl Roman Kišš, že řešení sdílení paměti mezi videoobvody a procesorem bylo zásadní a všichni ho na výstavách obdivovali. Východoněmecké počítače ukazují, že to zas taková samozřejmost nebyla.

Na stroji KC-85/4 jsou už ruchy omezeny – má jiný hardware s jinými grafickými módy (což způsobuje nekompatibilitu) a rychlejší vykreslovací rutiny, které omezují dobu tvorby ruchů.

Zvukově měly tyto počítače 2 tónové generátory v rozsahu 5 oktáv.

KC-85/2 měl opět jen malou ROM s OS CAOS – Cassette Aided Operating System (název byl tedy vytvořen podobnou cestou, jako teslácký MIKOS). Basic se na KC-85/2 opět nahrával z kazety.
To KC-85/3 byl sice v zásadě stejný jako KC-85/2, ale měl už ROM s Basicem.

Přesto, že při animaci grafiky muselo na obrazovce sněžit, existuje pro tyto stroje (tedy KC-85/2 a KC-85/3) široká nabídka originálních her včetně akčních.
Programy se nahrávají, pokud jsou strojákové, z CAOSu pomocí funkce LOAD. Pokud nechce počítač program nahrát a háže chybu (SSS jméno souboru ???) , pak jde o program v Basicu.
Do Basicu se vleze volbou Basic (šipkami a ENTER z menu, nebo se zapíše povel BASIC jako do příkazové řádky). Basic se, jako správný Microsft Basic, zeptá na velikost volné RAM (stačí stisknout ENTER) a pak už je možné nahrávat pomocí CLOAD „jméno souboru“.
Prázdný řetězec místo názvu Basic zpracovat neumí a CLOAD bez parametru také nevezme (Chyba MO – missing operand).
Fyzicky je soubor rozdělen do bloků, hexadecimálně číslovaných, a počítač při nahrávání vypisuje čísla přečtených bloků.

KC-85/4 měl, jak jsem už poznamenal, změněný hardware, což způsobovalo nekompatibilitu strojových programů a her (díky jiným portům a jiné organizaci videoRAM), měl ale nový grafický režim umožňující jako atribut použít oblast jen 1×8 bodů místo původních 8×8, a další režim umožňující použít 4 barvy bez atributového omezení.
Pršení obrazu při přístupu do videoRAM bylo díky rychlejším grafickým rutinám při méně chaotické adresaci videoRAM proti původním modelům omezeno.

Zvětšena byla i RAM, a po připojení diskového rozšíření šlo pouštět CP/M.
To částečně vykompenzovalo skutečnost, že se svými předchůdci byl počítač kompatibilní jen na úrovni Basicu a systémových služeb.

Diskové rozšíření byla bedna stejná, jako case počítače, opět měla na čelní stěně dva sloty pro zásuvné moduly, a obsahovala kromě diskového řadiče podle některých pramenů i vlastní procesor Z80 na vyšším taktu.
Opět externě se k „diskovému rozšíření“ připojují mechaniky – bývaly zabudovány spolu se zdrojem po jedné opět ve stejných skříních, jako počítač a disketové rozšíření (ve stejném designu), což vede někdy k tomu, že si někdo na německé eBayi koupí za vysoké peníze „disketovku pro KC-85/4“, a pak zjistí, že ta věc vůbec nemá řadič a nedá se k počítači připojit.
[OBRÁZEK]
Klávesnici má, jak už víme, KC-85/4 připojovanou přes DIN konektor místo jacku.
Aby se odlišil od předchozích modelů, měl KC-85/4 skříň a klávesnici stříbrnou místo černé.

Existuje nějaké jiné moderní zařízení pro ukládání dat místo disketovek?

Mnoho Němců používá PocketPC palmtopy, které připojí místo kazeťáku a vypískává data programů z palmtopu.

Počítače, které mají sériový V.24 modul (nejde o RS-232!), mohou připojit zařízení SD2KC, které komunikuje právě po V.24 lince a ukládá data na SD kartu.

Přes speciální modul (M052) je možné i připojení KC-85/4 k internetu (ale protože se na síťování používá software pod CP/M, nejdou zřejmě připojit 85/2 a 85/3). Síťový modul obsahuje WIZnet čip, tedy něco podobného, jako je ConnectOne modul v SIFu pro ZX Spectrum. M052 kromě ethernetu obsahuje i USB porty.

Posledním východoněmeckým domácím počítačem, který ještě zmíním, je velmi krátce vyráběný (a tudíž celkem vzácný) KC-Compact – šlo o klon Amstradu CPC s drobnými hardwarovými odlišnostmi, ROM byla odvozená od anglické ROM pro CPC 6128. Běhá na něm většina software pro CPC.
Počítač byl zabudován v klávesnici od Robotronu A5105.
Rozšiiřující konektor se poněkud liší od těch na CPC (a má signály navíc), nicméně přes redukci lze připojit i originální disketový řadič od Amstradu.

Abychom se nechovali k Robotronu 1715 moc macešsky – přeci jen to byl v našich zemích populární stroj a po vyřazení z kanceláří se tyto počítače dostaly na přechodnou dobu například do škol.
Nabízel samozřejmě monochromatický textový mód, ale ve vysokém rozlišení na speciálním monitoru (což byl kdovíjakým způsobem do východního Německa propašovaný Philips) s blikáním, podtržením plnou nebo přerušovanou čarou…
Šlo o stroj tak rozšířený, že i terminálové řídící znaky na československém FK-1 se snaží být s Robotronem 1715 kompatibilní.
R1715 měl zabudované dvě 5,25″ mechaniky (tedy na naše socialistické poměry celkem hi-tech), místo diskového řadiče měl podobné řešení jako FK-1 (jen FK-1 používala 2x 8255 a 1x 8253, a Robotron místo 8255 používal Z80-PIO).
Výhodou bylo, že Robotron dodával externí disketovou jednotku s třemi 8″ mechanikami, takže na Robotronu 1715 bylo možné kopírovat mezi různými formáty – tedy jak mezi 8″ a 5.25″ CP/M, tak pomocí dodatečného kopírovacího programu, který uměl FAT12, kopírovat mezi MS DOSem a CP/M.

Doufám, že jsem vám východoněmecký zmatek trochu zpřehlednil a udělal z vás experty. Nepřesnosti v článku kritizujte v komentářích.