Malá černá zarážka pod dveře je jeden z nejvýznamnějších počítačů historie.

Jak praví jistá postava v jistém filmu, fraška života se žene kupředu jako splašená herka a diváky už pranic nezajímá zápletka prvního dějství.

Sinclair začínal jako průkopník využití tranzistorů.

O jeho významu svědčí i to, že si objednal tři milióny zmetků tranzistorů z výroby (u nichž si uměl změřit parametry a roztřídit je podle tolerance) a inženýr z té továrny vzpomíná, že některé měsíce chodili do práce jen proto, aby vyráběli zmetky pro Sinclaira.

O pár let později už ale cpe tranzistory každý všude, přichází japonská velkovýroba tranzistorových rádií a Sinclair se posouvá jinam.

Stal se průkopníkem kapesních kalkulaček.

Jeho stroj se nejen vešel do kapsy a uměl počítat, měl i slušnou výdrž na baterie (Sinclair si všiml, že čip vydrží krátké výpadky napájení, a místo kontinuálního napájení mu pouštěl pouze krátké pulzy, což šetřilo baterii) a přijatelnou cenu (což byla výhoda proti skutečně první kapesní kalkulačce od Japonců, Busicom LE-120A).

Za cenu značné nepřesnosti výpočtu dokázal s matematikem Nigelem Searlem vytvořit extra levnou vědeckou kalkulačku s použitím čipu, který byl určen jen na čtyři základní operace (mít ještě několik bajtů pro instrukce, jistě by to přesnost zlepšilo).

Jeho programovatelná kalkulačka Sinclair Cambridge Programmable zaujala svou směšně nízkou cenou i distribuční řetězec RadioShack, který ji prodával jako Radio Shack EC-4001 Programmable.

O kalkulačku jej požádala i firma Gilette, vzniklý Gilette GPA pak později sám vyráběl jako Sinclair Oxford 100.

Pak ale přichází japonská velkovýroba, použití LED displejů, které Sinclair nesnášel, protože nesvítily, a tak se po několika spíše designových kouscích (Enterprise, President, Sovereign) posouvá Sinclair jinam.

Sinclair sám se sice soustředil spíš na elektromobilitu, jak to dopadlo, to víme – slavné C5 a Sinclairova elektrokola jsou sice spíš záležitostí pro sběratele, ale podmořské skútry SeaDoo, vyvinuté Sinclairem, se stále používají, a protože i sem přišla velkovýroba, tentokrát spíše čínská, vídáme elektrokol, elektroskútrů i elektroaut jiných výrobců na silnicích stále víc.

Ale k počítačům – Sinclair v nich viděl potenciál, ale jako okrajovou záležitost, nechtěl se sám angažovat.

Proto založil dceřinnou firmu, kde Chris Curry optimalizoval vývojový kit od National Semiconductor pro procesor SC/MP v ceně 500 dolarů tak, že se pak prodával jako Science of Cambridge Mk14 za 40 liber.

MK 14 se prodalo asi 20 000 kusů, z toho jen za rok 1978 to bylo mezi 10 a 15 tisíci kusy – Apple ][ s Basicem, zvukem a barevnou grafikou na mnohem větším americkém trhu se za tentýž rok prodalo 9 tisíc kusů.

A úspěch Mk14 stačil Sinclairovi na to, aby se do počítačů pustil sám (Curry mezitím od Cliva odchází, aby s Hermannem Hauserem založil firmu Acorn).

Počítač ZX80 musel být šok.

Počítač byl za cenu kalkulačky, stál pod 100 liber.

Protože obyčejného člověka pohled na holou desku se součástkami děsí, dostal počítač přátelský design.

Zatímco Atari 800 bylo stylizováno do psacího stroje, ZX80 vycházel z pera designéra Sinclairových kalkulaček Johna Pembertona (který nebyl žádné ořezávátko, za návrhy pro kalkulačky dostal ocenění), ZX80 má vypadat jako stolní kalkulačka připojená k televizi.

To připojení k televizi taky byla věc.

Počítač měl pouze textový režim se semigrafikou, ale zobrazoval pouze tehdy, když nic nedělal, tedy čekal na klávesu.

I v okamžiku, kdy se ta klávesa (ne skutečná, protože ZX80 měl membránovou klávesnici) zmáčkla, a bylo třeba ji vyhodnotit, obraz zhasl, takže třeba při vkládání programu v Basicu při každém stisku klávesy obrazovka blikla.

Dalo se to použít pro interaktivní režim – počítač se zeptá na vstupní data, vy je zadáte, pak obrazovka zhasne, protože počítač počítá, a když je hotov, zas se obrazovka se zobrazeným výsledkem rozsvítí a počítač zas čeká na nějaký vstup od uživatele.

Na akční hry to tedy nebylo, ale přesto se našel někdo, kdo trikem vytvořil animovanou semigrafiku do her.

Jen celočíselný Basic a jeden kilobajt paměti není nic moc, zvlášť když z něj ukusuje obrazová RAM (ta, aby byla co nejmenší, je komprimovaná a má dynamickou velikost, čím míň toho na obrazovce je, tím méně místa zabere), bez alespoň 16 KiO RAM modulu to nejde.

Lisovaný materiál připomínající kelímky od jogurtu se taky moc neosvědčil, křehne a praská, proto Sinclair v průběhu výroby ZX80 několikrát mění materiál i způsob výroby.

To ale pořád není o ZX81.

————————————————————————————————————

Sinclair ZX81 přišel roku 1981 a měl odstraňovat nedostatky předchozí verze.

Jednak opustil celočíselný Basic a přidal podporu plovoucí desetinné čárky.

Konečně umí zobrazovat pořád a pohybovat po obrazovce semigrafkou ve hrách.

Díky nové technologii, kdy byla jednoduchá hradlová pole integrována do čipu ULA, obsahuje počítač jen pár integrovaných obvodů – v podstatě jen procesor, ROM, RAM a ULA, počítač je maličký a levný (pod 70 liber!) a s tím přichází i skutečně masová výroba.

Nový designér, Rick Dickinson, zavádí výrobu počítačové kastle vstřikováním a volí černou barvu (u vstřikování černého plastu už Sinclair zůstane, výjimkou není ani Cambridge Z88, ZX Spectrum Vega nebo ZX Spectrum Next).

Bohužel je i pár nedostatků – Sinclair velí odstranit z ROM grafické příkazy pro kreslení čar a kružnic, aby se vešla obsluha tiskárničky ZX Printer (chybějící signál ROMCS na sběrnici ZX80, které šlo též upgradovat na „něco skoro jako ZX81“, nedovoloval použití externí ROM), zůstává osvědčená a levná, ale pro obsluhu ne moc příjemná membránová klávesnice a počítač nemá zvuk.

Jeden kilobajt paměti zůstává, bez alespoň 16 KiO RAM modulu to pořád moc nejde, v USA a Brazílii prodávané stroje od Timexu a klony mají už 2 KiO.

Absenci zvuku zkoušejí vyřešit různé amatérské konstrukce (u nás vyšlo alespoň užitečné ozvučení klávesnice, ale příslušný časopis nedokážu najít) a interface Zon-X 81, obsahující zvukový tříkanálový čip AY-3-8912.

A aby bylo možno posouvat hranice, jsou tu triky, umožňující vykouzlit jemnou grafiku.

Skvělá pomůcka je rozšiřující RAM na příslušných adresách místo části ROM, ale jak ukazuje československý Manic Miner z roku 1984, jde to i s původní ROM.

Pokusy připojovat disketovou jednotku Commodore 1541 (zdroják obsluhy ZDE) asi není v dnešní době nezbytné rozvádět.

Stejně jako vytvoření monstrózního počítače ZX96 s diskovým operačním systémem MefisDOS, který dokonce fungoval jako webový server.

Nebyla to jediná cesta ZX81 na internet, neboť existuje periferie zvaná ZeddyNet s dostatkem software.

Z moderních rozšíření byl největším přínosem pro ZX81 interface ZXPand.

Ten v sobě integroval 32 KiO RAM s možností přeadresování kvůli hi-res grafice a interface se SD kartou, na kterou se ukládalo stejně jako předtím na magnetofon.

Pro nahrávání her a přenos dat z internetu do osmibitu dost zásadní periferie!

Následovalo rozšíření ZXPandu (zásuvná destička) o AY (kompatibilní se ZON-X 81) a připojení joysticku, který ale musí hra podporovat (upravených her s podporou joysticku je ale dost).

Pochopitelně vznikl i ZXPand+, který vše integruje a přidává pár drobností jako sériák (pro MIDI nebo wifi modul).

Jen škoda, že má ZXPand „jen“ 32 KiO RAM a neobsazuje horních 16 kilo, takže na něm nejde spustit třeba moderní textový editor Zeditor.

Co vlastně člověk ještě k ZX81 potřebuje?

Kvalitní videovýstup, který zajistí ZXVid nebo ULA2, která v sobě obsahuje nejen ZXVid, ale navíc umožňuje (s příslušnou verzí Z80 procesoru) i turbo 6 MHz.

No a otázka je klávesnice – ve Francii se používal chicklet overlay z tuhého plastu, který se nasadil nad membránu, případně gumová tlačítka jako u gumáka.

Memotech zas někde sehnal tlačítkové klávesnice a přes interface je připojoval k ZX81.

Ve srovnání s náhradami ale ta původní membrána byla, bohužel pro náhrady, použitelná asi tak stejně.

A moderní počítač se nemůže obejít bez připojení do počítačové sítě sítí.

Pro ZX81 proto vznikl interface ZeddyNet.

S jeho pomocí se připojíte nejen přes Telnet, ale i do IRC a sdílet soubory přes TNFS, pracuje se na mailovém klientu a existuje i jednoduchý textový webový browser ZeddyFox.

Ano, monochromatický textový režim ZX81 uživatelé brzy opustili ve prospěch počítačů s barevnou grafikou a zvukem (pokud mohli – v Německu se ZX81 prodával i později spolu se Spectrem a u nás se v Amatérském Rádiu taky psalo o ZX81 alespoň do roku 1985).

Ale na hraní těch her, které pro něj existují, nebo třeba na výpočty fraktálů, na to se s ním užije legrace pořád dost!

Video najdete TADY
.