Nojo, Videopac.

Philips Videopac, v USA známý jako Magnavox Odyssey², byla série osmibitových herních konzolí, založených na procesoru 8048, dostupných na trhu od roku 1978 (v Evropě; uvedení v USA bylo 1979 a v Japonsku 1982).

Základní model byl označen jako G7000 nebo G7200 – lišily se tím, že G7200 měl zabudovanou monochromatickou obrazovku, což byla trochu škoda, protože konzole uměla 16 barev.

Vzhled byl, díky membránové alfanumerické klávesnici, „jako počítač“, ale na verzi G7000 a G7200 se krom her a výuky klávesnice moc nevyužije, nedá se tu ani programovat, ani psát texty.

Spíš přijdou vhod dva joysticky.

Procesor má 64 bajtů interní RAM, 1024 bajtů ROM a může přistránkovat externí RAM 128 bajtů.

Poměrně zajímavý videočip umí zobrazovat:

* mřížku na pozadí (9×8) ze svislých a vodorovných čárek, čtverečků a teček (jde tak vykreslit třeba bludiště nebo šachovnice).

* 12 samostatných písmenek nebo číslic (a předdefinované semigrafiky – panák, strom, …)

* 4 čtyřčlenné řetězce znaků (písmenka, číslice, semigrafika)

* 4 jednobarevné sprajty

Videočip se stará i o zvuk, obsahuje 24bitový posuvný registr s dvěma různými hodinami a generátor šumu, na tvorbu zvuků to stačí.

Kromě standardních her jde připojit i šachový modul, obsahující procesor Z80.

Další model v řadě byl G7400, neboli Videopac+ (z vydání americké verze Odyssey³ sešlo).

Pověstný je jeho vypínač, který nic nevydrží a rád se rozbíjí.

Videopac+ vedle schopností základního modelu ovšem umí jednu skvělou věc – zobrazovat mnohobarevnou bitmapu na pozadí.

Část her toho využívá a grafiku pro základní verzi Videopacu doplňuje statickým pozadím, některé starší hry se tak dočkaly re-release, kdy při spuštění na pluskovém Videopacu vypadají díky pozadí lépe.

Jen asi 7 her používá bitmapu pozadí k vykreslování herní situace, nefungují pak na základní verzi konzole.

Videopac+ taky konečně může využít klávesnici, neboť pro něj existuje další rozšiřující modul se Z80 – Microsoft Basic, který pro výpisy používá opět bitmapu.

Jen asi 6 her vydala nezávislá studia, zbytek byl vydán aktivitou Philipsu a Magnavoxu.

Zajímavé jsou tři hry (Conquest of the World, The Quest of the Rings, The Great Wall Street Fortune Hunt), které poněkud přesahují obrazovku a odehrávají se částečně v realitě – součástí hry jsou kartičky nebo dokonce herní plán s figurkami, který doplňuje počítačovou hru.

Vedle her, šachů a Basicu byla snaha vydávat i naučné tituly, jako morseovku, výuku programování, matematiky, ba i hudby s překryvným overlayem piánové klaviatury na klávesnici.

Video je TADY
.