Někdy prostě nevíme.

Sinclair je známá osobnost. Jeho zásluhy byly ohodnoceny šlechtickým titulem. Jeho firma, respektive její produkty, ovlivnily milióny lidí.
Je zmapovaný, je známý, zkoumá se každý detail jeho života, každé dávné rozhodnutí ve firmě, detaily zveřejněných skic a designových návrhů.
Pozornosti neunikají ani produkty se značkou Sinclair vzniklé pod taktovkou jiného šlechtice z oboru elektroniky, v době Amstradu.
Vše je známé, vše je zdokumentované, vše je zmapované.

Nebo ano?

Byl začátek 90. let, celkem krátce po revoluci. V té době jsem u Didaktiku nejspíš ještě neměl ani D40 a žil v době kazetové. Soukromé podnikání bylo v počátku svého rozvoje, nové firmy zanikaly skoro stejně rychle, jako další vznikaly. Kde byly jeden týden potraviny, za týden prodávali kopírky, a za další týden tam už zase nebyli.
A toho času jsem šel ze školy, tehdy nepochybně ještě základní, domů, v Praze ve Vršovicích. U křižovatky Moskevské s Třídou SNB (vlastně blíž k Minské) byl maličký obchůdek, kde se jednoho dne objevily ve výloze počítače.
Viděl jsem tehdy už v provozu nějaké to AT, zapůjčené z podniku, měl jsem naprosto jasnou představu o tom, jak drahé a naprosto nedostupné počítače to pro nás jsou.
A v té výloze byl jeden, bílý desktop. Pamatuju si výrazné šikmé proužky. Pravda, na monitoru bylo logo Amstradu, ale na tom desktopu pod ním bylo jasně logo, které jsem znal: sinclair (takhle s malým S na začátku a typickým hranatým fontem). Logo, které se ve stejné podobě objevovalo už kdysi dávno předtím na kalkulačkách.

Promluvil jsem tehdy o tom stroji s tátou, který vyjádřil obavu, že když je tam to logo „sinclair“, že to asi nebude úplně normální PC, že tam bude nejspíš nějaká sinclairovská zvláštnost, a měl obavy o kompatibilitu.
Samozřejmě o koupi se uvažovat nedalo a otec dokonce ani neuvažoval o tom, že bychom se šli do obchůdku zeptat nebo si nechat počítač aspoň ukázat.

Šel jsem ještě několikrát kolem a na počítač se podíval, ale pak z výlohy zmizel a netrvalo dlouho, zmizel celý krámek. A začalo se tam prodávat něco úplně jiného.

Dlouho jsem si myslel, že těm počítačům nejspíš uškodilo právě to Sinclairovo logo. Že uvažovali asi jako táta. To nebude normální PC, to bude nějaká specialita od Sinclaira. Ono to asi nebude úplně kompatibilní.
(Při studiu smutného a nevalného osudu počítačů s logem Sinclair a osudu mnohem úspěšnějších počítačů s logem Amstrad, které byly zcela stejné, nebo z nich ty sinclairovské velmi úzce vycházely, mám dojem, že to je opravdu tak a že nejsem sám, kdo si to myslel.)

Pak už přišla jiná doba, a posledním záchvěvem těch starých dob bylo Commodore PC-III u kamaráda, poslední PC stroj, na kterém jsem viděl nejakou důvěrně známou „doopravdy počítačovou“ značku.

Samozřejmě v době internetové mne začalo zajímat, co jsem to tehdy vlastně viděl.

Podíváme-li se na web, vyprodukoval Amstrad (kromě variant ZX Spectra, jako ZX 128 +2, ZX 128 +3, ZX 128 +2A a ZX 128 +2B) ještě:
Sinclair PC-200
Počítač zcela stejný, jako Amstrad PC-20.
Oba počítače byly založeny na desce z „přenosného“ Amstrad PPC 512.
Počítač klasického domácího střihu, „zabudovaný v klávesnici“.

Sinclair PC-500
V podstatě Amstrad PC-1512 s jinou nálepkou.

Sinclair PC-800
Na zmínku o tom, že by mohlo něco takového možná existovat, ale není to jisté a nikdo o tom vlastně nic neví, jsem teky narazil.

Dlouho jsem si tedy myslel, že jsem asi viděl Sinclair PC-500. I když tedy na fotkách vypadalo jinak, než jsem si ho pamatoval.

Tím končí fakta a začínají otazníky jako v Aktech X (nebo na samém konci Zeleného Raoula).
Viděl jsem tajemný Sinclair PC-800?
Nebo to byl nějaký Sinclair PC, odvozený z amstradovského XT počítače v krabici s jiným vzhledem, než mělo PC-500, například od modelu Amstrad PC-2086?
A co dělal stroj, o jehož existenci nemají přímý důkaz ani Britové, zrovna ve Vršovicích?
A proč jsem ho tam viděl zrovna já?
Hodlal snad Amstrad vyprodat zbytky strojů se samolepkou „sinclair“ do neprobádaných chudých zemí tehdy ještě ne úplně bývalého východního bloku?
Jo, a co na to Jan Tleskač?

Dobrat se pravdy někdy po letech bývá překvapení.
Co jsem to tedy vlastně viděl?
Jo, to je ON.