Co je potřeba, aby byl VIC-20 dobře použitelný?
František Fuka, víte asi o koho jde, dostal od strýčka VIC-20.
Pro československé dítě, toužící po ZX Spectru, to musela být tragédie.
Počítač to byl:
* s procesorem 6502 na 1 MHZ,
* 3,5 KiO dostupné RAM,
* 22 znaků na řádek,
* strašlivý a neskutečně ořezaný Basic z dílny Microsoftu,
* nedostupnost software.
Takže si Fuka na něj musel hry psát sám. A ještě se vejít do toho paměťového omezení.
Dnes je situace jiná, VIC-20 se dá připojit k internetu, dá se na něm hrát Doom, ale je jasné, že holý počítač s kazeťákem na to nebude stačit.
Co takový moderní VIC-20 potřebuje?
1) SD2IEC
S disketovkou je VIC hned lepší, než s kazeťákem.
Ale se zařízením SD2IEC, které místo disket používa image nebo i přímo soubory nahrané na SD kartě, je to ještě lepší – nemusíte shánět média, výměna dat s mnohobitem je jednodušší, nemusíte média vyměňovat, neb i na nejmenší SD kartu se vejde vše, co kdy bylo pro VIC vytvořeno a nejspíš i co vytvořeno bude.
Jaký a odkud SD2IEC vezmete, je celkem jedno.
Upozornil bych snad na verzi od The Future Was 8bit (TFW8B), která je v krabičce vyrobené z recyklovaného plastu z opravdových VIC-20, takže by měla k počítači nejlépe ladit.
Jistý Bask měl SD2IEC ve velmi hezkých krabičkách, profesionálně vypadajících a k VIC-20 ladících, ale teď se zaměřil spíše na Pi1541, která je u VIC-20 možná zbytečná.
Má ale hezkou bezkabelovou verzi SD2IEC, která sedí na zadní stěně počítače a na stole vás pak neotravují kabely.
Ale jinak je to jedno, jaký SD2IEC si vyberete, externí, interní, s krabičkou, bez krabičky, s kabelem nebo bez kabelu, všechny fungují na steném principu.
I když jsou Commodore disketovky pomalé, na VIC-20 to tolik nevadí, protože jednak komunikuje o něco rychleji, než Commodore 64, druhak objemy dat bývají obvykle menší.
Přesto se vyplatí pořídit si do počítače Jiffy DOS nebo alespoň SJLOAD, které práci s diskem ještě více urychlují a čekání na nahrání dat pak bude kratší.
(SD2IEC podporu režimu kompatibilního s Jiffy DOSem má).
2) rozšíření paměti
3,5 KiO není moc.
Ve skutečnosti má “holý” VIC-20 5 Kio RAM, ale část je použita pro video a tak není volná.
Původní rozšíření paměti od Commodore nabízely různé pevně dané velikosti do 16 KiO RAM.
Bez problému se ale dá připojit 24 nebo 32 KiO. Takové rozšíření paměti je obvykle vybaveno přepínači, na kterých si lze nastavit aktuální konfiguraci – které banky se mají použít a tudíž jak bude připojená paměť velká.
Občas se nějaké konstrukce objeví na eBayi.
Existuje však několik multi-cartridgí, které kombinují RAM s různě velkou ROM, přednahraným software a dalšími vychytávkami.
Jedním z prvních počinů byla Mega-Cart, která obsahovala snad všechen v té době existující software ve 2 MiO ROM, softwarově konfigurovatelnou RAM a zabudovaný SJLOAD.
Stála 100 dolarů. Bohužel se, ač stále existuje web a objednávková stránka, nedá už sehnat.
Zajímavý počin byla Final Expansion, která vedle půlmega RAM a půlmega FlashROM integrovala i SD2IEC.
Velkou RAM bylo možno použít třeba k uchování několika programů v paměti a přepínat mezi nimi!
Nebo ji využít jako RAM disk.
Díky použití flash byl obsah ROM modifikovatelný.
Což ale tak yznamená, že čerstvě zakoupená nebo postavená cartridge je prázdná.
Na druhou stranu bylo možné nastavit si paměťovou konfiguraci nejen pro jednotlivé cartridgové tituly v ROM, ale i pro hry nahrané na SD2IEC, a ty se pak spouštěly automaticky se správnou velikostí a konfigurací paměti.
SJLOAD je pak samozřejmostí.
Bohužel, ani Final Expansion se nedá jednoduše sehnat.
Zjednodušeně bych řekl, že kdo si chce vybrat z menu hru a hrát, hodila by se mu Mega-Cart, kdo chce s VIC-20 trochu pracovata třeba programovat, využije Final Expansion, která se ovládá krkolomněji a složitěji, ale hodně toho na druhou stranu umí.
Opakuji ale, že obě cartridge mají společnou jednu věc: nedají se rozumně sehnat.
Co se tedy sehnat dá?
RetroInovations, ti, co prodávali Jiffy DOS, přišli s cartridge Ultimem.
Proti Final Expansion ještě nadupanější – 1 MiO RAM a 8 MiO Flash ROM!
Do toho se už hodně vejde.
Pro Ultimem vznikl i pěkný souborový manažer a bootmenu.
Ultimem jsem ale nikdy neviděl a nepoužil, takže nemohu hodnotit.
Za 50 dolarů je nejlevnější na trhu (sestavená Final Expansion byla za 110), navíc s největší kapacitou!
Nezůstává ale jediná dostupná.
V poslední době se objevila novinka, a to dokonce dvojitá novinka, od Tynemouth Software:
První maličkostí je multicartridge Penultimate, respektive její vylepšená verze Penultimate Plus, která je podobná Mega-Cart, obsahuje výběr programů pro VIC-20 (asi 70 titulů – starší verze měla 40 titulů).
Penultimate začínala jako paměťové rozšíření RAM a ROM s přepínači, později byly přepínače odstraněny a nahrazeny softwarovým stránkováním v menu.
O jejím vzniku si půžete počíst ZDE.
Velikost zabudované paměti mi ale není přesně známa, ROM se bude pohybovat nejspíš kolem 1 MiO.
Za 60 liber je to výborná periferie.
Za tu cenu v sobě obsahuje i některé herní tituly, které Tynemouth prodává (například Cheese and Onion, což je jinak snad jediná 32 KiO herní cartridge pro VIC-20, navíc s cenou 25 liber, případně hru Pentagorat ve speciální edici se zjednodušeným ovládáním).
Navíc je v profesionálně provedené vstřikované krabičce.
Přeci jen ale leze Penultimate cartridge trochu do peněz.
Navíc se do ní nenacpalo tolik titulů, jako třeba do Mega-Cart.
A i ta trpí jedním problémem – každý rok vyjde několik nových titulů pro VIC-20 a ty pak v cartridgi chybí!
A nestačilo by mít u počítače jen pohodlně z menu přepínatelné rozšíření RAM a k němu SD2IEC, ze kterého se budou hry nahrávat, staré i nové?
A přesně to je menší sestra Penultimátky – MAXRAM cartridge.
Obsahuje volbu rozšíření RAM v menu, které vypadá jako u první prodávané generace Penultimate, a už žádné další zbytečnosti.
Nemusíte se otravovat s přepínači, ani nemusíte procházet složitá menu.
Vše je po zapnutí počítače přehledně na obrazovce.
Stiskem si prostě nastavíte žádanou paměťovou konfiguraci a rovnou jdete nahrávat ze SD2IEC.
A je jen za 38 liber (asi 55 dolarů, jen nepatrně více než Ultimem).
Proti Penultimate cartridgi je to úspora alespoň tisícovky, a přitom je ve stejně profesionálně zpracované vstřikované krabičce.
3) wifi modem
V době sociálních sítí je logické, že se Commodore wifi modem bude používat i u tak omezeného stroje, jako je VIC-20.
Konektivita dává počítači najednou ještě větší možnosti, než dosud.
Máme k dispozici programy jako NinjaTerm, dokonce je připraven i celý programový balíček pro přístup k internetu, a můžeme se směle připojovat na commodorácké BBS.
Nebo možná ne úplně směle – já jsem s modemem, který mi funguje s C64, na VIC-20 úspěch zatím neslavil.