Lepší kamerou na objekty hlubokého vesmíru.

Minule jsem srovnával výkon levné čínské planetární kamery s levnými dalekohledy.

Rozhodl jsem se k mlhovině M42 vrátit s kamerou schopnou delších expozičních dob.

Samozřejmě jsem původně měl na mysli další planetární kameru, barevnou, ale souboj s ovladači ve Windows trvá.

Jak Celestron NexImage 10, tak Mars C-II se se mnou odmítají bavit, protože u ovladačů není digitální podpis (trumfne je ovšem SBig, jejíž zásoba chybových hlášení je mnohem bohatší).

Zatímco ty levné čínské stroje fungují hned, i bez instalace ovladačů.

I na velmi staré systémy, jako je Mac OS X 10.4 Tiger, se tváří jako normální webkamera a spolupracuje s nimi všechno a všude.

Z nějakého důvodu se se mnou nechtěla bavit ani tuzemská kamera z Moravských přístrojů, a to i když ovladače byly úspěšně nainstalované a s jinou kamerou stejného výrobce se notebook bavil.

Ovladače pro kamery mají navíc Moravské přístroje všechny naráz v jednom balíku, takže byla záhada, proč se Windows chovají tak, jak se chovají, tedy jako by tam jedna kamera nikdy připojena nebyla a druhou normálně viděly, naštěstí se to nějak vyřešilo novou instalací celého balíku ovladačů.

Takže bylo možno milou kameru MI G1-2000, malou pointační monochromatickou CCD kameru s poměrně velkým pixelem (který přináší méně detailů, ale lépe sbírá světlo), strčit do dalekohledu, připojit k notebooku a dalekohled namířit tam, kam minule – do Orionu na M42.

Hned jsem sáhl po „malokuku“ 80/480, který, jak si jistě pamatujete, minule ukázal M42 velmi dobře.

Velká škoda, že nešlo o jednu z barevných kamer, protože by se ukázalo, že vesmír má barvy, i když je oko svými tyčinkami nedokáže zpracovat.

V ukázce uvidíte hned dva programy – SIPS z Moravských přístrojů, který pořizuje jednotlivé snímky, a britský SharpCap, který vedle pořizování snímků a videí nabízí i „živé snímání“.

S ním se už dá provozovat „elektronicky asistovaná astronomie“ se sledováním obrazovky místo nakukování do okuláru (chtěl bych mimochodem podotknout, že EAA ještě není astrofotorafie).

Abych dalekohledů otestoval víc, sáhl jsem i po lidlskopu Skylux 70/700.

Takovou škálu dalekohledů jako minule jsem už ale nevystřídal, snad dva zástupci stačí.

Skylux sice projevoval svou slabinu při ostření, ale jinak ukazoval jako správný dalekohled.

Raději jsem zkusil ještě jiný objekt – ale na tak velký objekt, jako jsou Plejády (M45, Kuřátka, Japonci jim říkali Macuraboši nebo nověji Subaru), už bylo zvětšení lidlskopu moc velké (hle, jeden z důvodů, proč na objekty hlubokého vesmíru není potřeba hnát se za zvětšením) a po výměně zpět za dalekohled s širším pohledem bylo při stejné expozici vidět dokonce více detailů (hle, jeden z důvodů, proč je důležitý průměr pro sbírání světla).

Při ještě delší expozici by pak byla v hvězdokupě vidět prachová oblaka, což okem neuvidíte nikdy a jen kamera nebo film mají schopnost je ukázat.

Co je tedy na EAA potřeba?

Dalekohled, u nějž není rozhodující zvětšení, ale průměr a velikost relativního otvoru.

Kratší poměr ohniskové vzdálenosti k průměru sice klade větší nároky na kvalitu dalekohledu a jeho seřízení, ale větší průměr a větší relativní otvor umožní nasbírat více světla, stačí pak kratší expozice, na kterých je víc a lépe vidět.

Důležitá je možnost precizního ostření, okulárový výtah by měl být pevný a pohyby s ním jemné, dobrou pomůckou je pak motorové ostření, kdy se lidská ruka nemusí dalekohledu dotýkat (a způsobovat otřesy).

Tento požadavek bohužel diskvalifikuje spoustu těch úžasně levných dalekohledů s plastovými okulárovými výtahy a nepřesným chodem ostření.

Pak tedy potřebujete vhodnou kameru a počítač, ke kterému ji připojíte.

Kameru lze použít i barevnou a může to být svého druhu výhoda – barevný obrázek máte jedním záběrem.

Hlavně by měla ale umožnit volnost volby expoziční doby, někdy chcete snímat rychle k zachycení pohybu, na planety a Měsíc lze pořizovat krátkými záběry i normální videosekvence, na nashromáždění světla ze slabších objektů potřebujete expoziční časy dlouhé (a jak se ukázalo minule, ta půlsekunda i na tak jasný objekt, jakým je M42, byla už velmi hraniční, ba až nedostatečná).

A hlavní je, aby se s počítačem vůbec bavila, doporučil bych proto nějakého známého, zavedeného výrobce, klidně i asijského, jehož kamery jsou podporovány přímo sysémem nebo který dává k dispozici dostatečně aktuální ovladače.

My patrioti pak máme štěstí, že můžeme sáhnout i po tuzemském výrobku ze Zlína, protože Moravské přístroje produkují ne sice levné, ale kvalitní, světově uznávané a široce podporované kamery.

Tu videoreportáž najdete jako obvykle TADY!