Nyní se podívejme na parametry dalekohledů.

Předtím bych ale chtěl upozornit na difrakční obrazce.

Podle nich se dá i odhadnout, jaký dalekohled fotografii pořizoval.

Když se podíváte na tuto fotografii NGC6910, spatříte u hvězd čtyři paprsky, jako u hvězdy v logu jisté české čokoládovny, stejně jako zde na fotografii stejného objektu.

Ovšem jiná fotografie, opět NGC6910, paprsky takhle viditelné nemá.

Zatímco jedna z fotek M42 v Orionu od Martina Myslivce má na hvězdách viditelných paprsků šest.

Rozdíly jsou dány difrakcí paprsků z bodových světelných zdrojů na držáku sekundárního zrcadla dalekohledu.

Zatímco první dvě fotografie NGC6910 byly pořízeny newtonem s čtyřmi nožičkami držáku, jejichž difrakce se ve výsledném obrazu objevuje, třetí fotografie byla pořízena refraktorem bez obstrukce zorného pole a difrakce tudíž není patrná.

Snímek M42 má na hvězdách paprsků šest, protože byl pořízen dalekohledem se třemi nožičkami držáku sekundáru.

Jak mohou různé druhy obstrukce zorného pole ovlivnit difrakci světla z bodových zdrojů světla v obrazu lze vidět na TOMTO OBRÁZKU.
(zdroj)

Katadioptrické dalekohledy difrakcí, stejně jako refraktory, tolik netrpí, protože je sekundární zrcátko často drženo skleněným průhledným prvkem v apertuře a žádný držák spojující s tubusem dalekohledu se tudíž nekoná.

Pro snížení efektu difrakce se používají někdy různé triky, třeba Klevcovovy dalekohledy ruské firmy TAL mají tři nožičky držáku zahnutého tvaru (jako na obrázku), jindy se používají třeba jen dvě nožičky, taky zahnutého tvaru.

(zdroj)

Nyní konečně ke slíbeným parametrům dalekohledů.

Obvykle se udává průměr objektivu (velikost apertury, průměr zrcadla) a ohnisková vzdálenost objektivu.

(Parametry dalekohledu a aperturou 70 mm a ohniskovou vzdáleností objektivu 700 mm se zapisují jako 70/700.)

Terestrické dalekohledy, které nemají výměnné okuláry, udávají přímo zvětšení a aperturu (například kukátko 25/30 znamená 25x 30mm a se zoomovacím okulárem pak třeba 25-75/70 znamená zvětšení 25-75x s aperturou 70 mm).

Okuláry astronomických dalekohledů jsou oproti tomu výměnné, takže je potřeba mít nejlépe nějakou sadu nebo méně dokonalý zoomovací objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností (s měnícím se ohniskem se ale mění i velikost zorného pole, zároveň je vidět, že s větším zvětšením je obraz tmavší).

U okuláru se tedy udává především ohnisková vzdálenost, ale i šířka zorného pole (ve stupních) a výstupní pupila (v milimetrech).

Okuláry mohou být různých konstrukcí, dávno se nepoužívá jedna čočka, ale složené okuláry z více čoček:

Nejjednodušší Huygensovy se označují písmenem H, ale tuto techniku 17. století se dvěma čočkami (různých ohniskových vzdáleností) se do kvalitního dalekohledu nedávají kvůli malému zornému poli a velmi blízké výstupní pupile (a když, tak jen delší ohniska. Přesto je výrobci dávají k levným přístrojům i v provedeních s krátkými ohnisky).

Ramsdenovy okuláry, rovněž dvoučočkové (obě čočky mají stejnou ohniskovou vzdálenost), se obvykle používají v symetrické konfiguraci (která snižuje barevnou vadu Ramsdenova okuláru) označované jako SR (symmetric Ramsden) a je to další důsledek snižování ceny, který ve svém dalekohledu mít nechcete.

Složitější Kellnerovy okuláry označené písmenem K mají tři čočky (jedna z čoček Ramsdenova okuláru je nahrazena achromatickým dubletem), jsou ortoskopické (kromě barevné vady korigují i komu a a otvorovou vadu), jejich nevýhodou je, že s kratším ohniskem mají i menší zorné pole.

Následují čtyřčočkové (obsahují dva achromatické dublety) ortoskopické okuláry Abbeho značené písmenem O, s dobrým obrazem při středně velkém zorném poli (35 až 50 stupňů), použitelné i na Měsíc a planety.

Čtyřčočkové ortoskopické Plösslovy okuláry značené písmenem P (nejlepší poměr cena/výkon) v levných variantách trpí menším zorným polem, ale dražší varianty překonávají jiné typy ortoskopických okulárů (zorné pole kolem 50 stupňů).

Okuláry Super Plössl, značené SP, s pěti čočkami, odstraňují vadu Plössl okulárů při pohledu zešikma.

Okuláry Erfle, značené E, složené ze šesti čoček, vznikly pro vojenské účely, mají co nejširší zorné pole i za cenu ztráty ostrosti u okraje a jsou tedy vhodné na plošné objekty „hlubokého vesmíru“.

Okuláry značené UW, ultra wide, se skládají z 6 až 8 čoček (König se 6, Nagler se 7 čočkami) s co nejširším zorným polem, ale mívají už vysokou hmotnost i cenu.

Průměr dalekohledu určuje, kolik se do dalekohledu dostane světla, a na tom je závislé i zvětšení.

Jednoduše čím tlustší roura, tím většího zvětšení lze dosáhnout, aniž by bylo jalové.

Optimální zvětšení, při průměru dalekohledu udaném v milimetrech, je kolem 0.7xd, velké odpovídá 1xd, rozlišovací 1.4xd a maximální 2xd.

Existuje ovšem i minimální použitelné zvětšení, které je zhruba d/6.

Takže „lidlskop“ 70/700 může dosáhnout slušného maximálního zvětšení 140x (protože 2×70 mm), ovšem roura o průměru 150 mm dosáhne až 300násobného zvětšení (protože 2×150).

Zatímco velký dalekohled o průměru zrcadla půl metru by mohl dosáhnout zvětšení tisíckrát a největší československý dalekohled s dvoumetrovým zrcadlem zvětšení čtyřtisíckrát, takže chcete-li opravdu něco vidět a nechcete vydat moc peněz, dalekohled si nekupujte, ale jděte na hvězdárnu.

Zvětšení nad 2xd jsou už jalová – dosáhnete sice většího obrazu, ale už v něm nepřibývá detailů a vlivem optiky se zhoršuje jeho kvalita.

Navíc je zvětšení ovlivněno i jinými faktory, pozorovacími podmínkami („seeing“, z anglického seeing conditions), stavem atmosféry, jejím pohybem, mihotáním, teplotou dalekohledu a jeho okolí, samozřejmě i světelným znečištěním, které je výraznější než si myslíte.

Zde je třeba fotografie stejného clusteru galaxií pořízená v oblasti s temnou oblohou:

Na venkově v okolí měst:

Na malém městě:

Zdroj

Často se tedy stane, že je lépe vidět menším zvětšením!

Maximální zvětšení, které je na samé hranici možností dalekohledu, tedy využijete jen při opravdu dobrém seeingu.

Tolik k průměru dalekohledu, nyní je na řadě ohnisková vzdálenost.

Už víme, že u levnějších čočkových dalekohledů menší světelnost (větší poměr ohniskové vzdýlenosti objektivu a jeho průměru, tedy i delší ohnisková vzdálenost objektivu při stejném průměru) pomáhá korigovat barevnou vadu a u zrcadlových dalekohledů menší světelnost (delší ohnisková vzdálenost při stejném průměru) pomáhá korigovat vadu sférických zrcadel.

Ohnisková vzdálenost se ale podílí i na zvětšení.

Zvětšení je závislé na poměru ohniskové vzdálenosti objektivu a ohniskové vzdálenosti okuláru.

Představme si opět „lidlskop“ 70/700 s okulárem 26 mm – to je přehledový okulár, který dosahuje malého zvětšení, ale dává širší zorné pole.

700/26 je 26.9x, což je zvětšení, kterého s tímto okulárem dosáhneme.

Pokud vezmeme delší rouru 70/900, s tímto okulárem dosáhneme zvětšení 900/26, což je 34.6x.

Pokud tyto dalekohledy mají teoretické zvětšení 140x (protože mají aperturu 70 mm), ten první se 700 mm ohniskem ho dosáhne s okulárem 5 mm, zatímco tomu s 900 mm ohniskem stačí okulár s delším ohniskem 6.4 mm.

Okulár s delším ohniskem vykreslí obraz lépe a je jednodušší vyrobit jej přesněji, než okulár s kratičkým ohniskem, „kratší“ okuláry jednodušších konstrukcí taky mají malou výstupní pupilu.

Protože u obou dalekohledů (70/700 a 70/900) mluvíme o teoretickém maximálním zvětšení, je jasné, že když majitel těchto dvou dalekohledů sáhne po 6.5 mm okuláru, ten mu umožní využít dalekohled 70/900 na maximální zvětšení 140x a u dalekohledu 70/700 umožní 107x zvětšení.

Pokud by si chtěl koupit větší dalekohled a využít u něj ten zakoupený 6.5 mm okulár, tak třeba Dobson 150/1200 mu nabídne zvětšení 184x (protože 1200/6.5) a na maximální zvětšení 300x by se hodilo dokoupit 4 mm okulár (nicméně okuláry takhle krátkých ohniskových vzdáleností už jsou buď levné, nebo kvalitní, ale obvykle ne oboje).

Dejme tomu, že si přikoupí další dalekohled, třeba Maksutov-Cassegrain 152/1900.

Ten mu nabídne podobné maximální zvětšení jako onen Dobson (300x), ovšem s 6.5 mm okulárem bude zvětšovat 292x (1900/6.5) a ten drahý 4 mm okulár už nevyužije, protože by zvětšoval 475x a to už bude u tohoto dalekohledu jalové zvětšení.

Osmipalcový Smith-Cassegrain, tedy 203/2032, zvětší až 406x, na což potřebuje 5 mm okulár (tedy 4 mm okulár nevyužije) a s 6.5 mm okulárem by zvětšoval 312x, s 26 mm okulárem 78x (zatímco „lidlskop“ s ním zvětšoval 26.9x).

První technická poznámka při kupování okulárů – okuláry se vyrábí buď o průměru 1.25 palce, nebo 2 palce.

Mnohé ty dvoupalcové jsou ale dělány tak, že se ale dají upnout i do 1.25 objímky.

A ještě druhá technická poznámka při kupování okulárů – dalekohled je, pokud si nekupujete „holou rouru“, nabízen obvykle jako sestava, ke které už výrobce vhodné okuláry vybral a není tak obvykle potřeba dokupovat nic (pokud zrovna nechcete u nějakého levného přístroje vyměnit chabé zenitové zrcátko a dvoučočkové Huygensovy okuláry za něco lepšího).

Poměr ohniskové vzdálenosti objektivu a šíře jeho apertury je světelnost dalekohledu, též relativní otvor.

Když si to představíte na rouře, krátká a široká roura bude světelnější, než úzká a dlouhá.

Prostě skrz bránu je vidět jinak, než skrz tunel, i když mají stejný profil otvoru – v tunelu uvidíte jen světlo na konci tunelu, kdežto skrz bránu budete mít široké rozhledy.

S dalekohledy je to stejné, i když nezáleží na fyzických rozměrech tubusu, jako na optických vlastnostech.

Newton 130/920 bude mít delší rouru, ale kvůli kratší ohniskové vzdálenosti větší světelnost (f/7), než Maksutov-Cassegrain 127/1900 s fyzicky mnohem kratší rourou a podobnou šíří primáru (f/14.9).

Velké světelnosti jsou výhodné pro astrofoto DSO (extrémním případem budiž například RASA se světelností f/2).

Obvykle dalekohled se světelností nižší kvůli delšímu ohnisku nabídne pro pozorování víc, než dalekohled se světelností nižší kvůli menšímu průměru.

I. díl – počítače na montáži
video – počítače na montáži
II. díl – druhy dalekohledů
III. díl – parametry dalekohledů
video – soutěž levných dalekohledů
IV. díl – objekty
V. díl – nákup dalekohledu