Jdeme tedy do finále.

Trh s dalekohledy je rozdělený mezi několik koncernů, vlastnících několik značek, a menší výrobce.

Meade je americká firma, vyrábějící v Číně, výrobky nesoucí značku Meade jsou v širokém rozptylu od (levných) šmejdů po slušné (drahé) dalekohledy.

Zvládla výrobu Maksutov-Cassegrainů (až 180 mm) i Schmidt-Cassegrainů.

Má i poměrně levné přístroje s GoTo (počítačovým naváděním), dalekohledy jsou tudíž kvůli snížení ceny malé a montáž je spíš hračka s plastovými převody místo kovových, při znalosti těchto faktů se s tím dá ale smířit (sám mám „plastovou hračku“ Maksutov-Cassegrain ETX-90/1250 na GoTo montáži, v původní ceně kolem 20 tisíc) nebo si koupit kvalitnější, ale drahý počítačem naváděný dalekohled.

Meade dvacet let vlastnila i německou značku Bresser – tu ale nedávno odkoupil syn zakladatele spolu s čínskou firmou Jinghua Optical Electronics Co., Ltd.

Bresser je zaměřen na levné dalekohledy, ještě v době Meade byla založena řada Messier pro „mírně pokročilé“, při znalosti určitých slabin dalekohledů a jejich montáží jsou jejich dražší dalekohledy přijatelné (můj Bresser Messier 152L/1200 je achromát, bez montáže v ceně kolem 20 tisíc, a nikdy nedosáhne kvality apochromátu stejných rozměrů od Omegon, Lunt, Telescope Service nebo Takahashi v ceně 100 až 200 tisíc).

Asi ne nadarmo jejich refraktor Skylux 70/700 prodával Lidl.

Bresser se ovšem nerozpakuje přibalit k dalekohledu Huygensovy okuláry (výkřik techniky 17. století) nebo posadit celkem slušnou optiku na poddimenzovanou montáž pro snížení ceny (výsledkem je nesledovatelný klepající se obraz).

Platí ale, že starší modely Skyluxu jsou vyrobené kvalitněji než novější, s větším podílem kovových dílů, zatímco u novějších stále roste podíl plastu.

Stejně tak staré modely měly kovovou montáž rovníkovou německou, byť s menší pevností, zatímco nové mají plastovou montáž azimutální, která se dá sklopit jakoby do anglické rovníkové montáže.

Pozor i na jejich newtony Pollux a Pluto (příliš světelné sférické zrcadlo, korektor, slabá ekvatoriální montáž).

Bresser vyrábí i dalekohledy s označením National Geographic – prakticky bez výjimky patří do kategorie „nekupovat“.

Bresser v Evropě distribuuje i japonskou značku Vixen s oblíbenými dražšími dalekohledy (refraktory, Maksutovy se subaperturním korektorem) a astronomickými binokuláry.

Prodává i americkou značku Explore Scientific (většinou lepší kvality) a sluneční dalekohledy a filtry Lunt.

Dále pod Meade patří americký výrobce slunečních dalekohledů Coronado.

Taiwanská Synta prodává dalekohledy nejen pod vlastní značkou, ale i pod značkou Sky-Watcher – ta podobně jako Meade zahrnuje leccos od malých nekvalitních levných dalekohledů vyrobených Číňany po velmi dobré kusy za ještě přijatelnou cenu, mají velmi slušné ED refraktory a zaslouženě populární tuhé montáže (včetně GoTo – sám jednu EQ-6 mám).

Pokud nabízí stejný dalekohled pod značkou Synta i Sky-Watcher, je obvykle lepší sáhnout po Syntě, protože se na ní méně šetří – varianta od Sky-Watcheru může mít například levnější méně tuhou montáž.

Pod Syntu patří i americká značka Celestron, která vlastnila patent na výrobu Schmidtových korekčních desek a vyrábí tak dodnes velmi populární Schmidt-Cassegrainy – populární jsou řady s computerizovanými azimutálními montážemi (CPC) a polomontážemi (NextStar).

Starší výrobky Celestronu a Meade jsou vyráběny ještě v USA, novější už v Číně, proto jsou jejich staré dalekohledy paradoxně ceněny pro vysokou kvalitu.

Malý výrobce slunečních dalekohledů je americký DayStar, jejich výrobky jsou díky použití elektronických prvků levné, ale vyžadují napájení a čas na zahřátí.

Širokou nabídku a spíše lepší kvalitu mají německé firmy Omegon a Teleskop Service (u Omegonu zaujmou Ritchey-Chrétien dalekohledy, Teleskop Service dovážející nejspíš z Číny má i pěkné ED refraktory – jak někdo trefně napsal, „u Teleskop Service vědí, kam Synta vyhazuje zmetky z výroby“).

O něco levněji dostanete jeden z těchto ED refraktorů (ED 80/560) od čínské SVBONY, která navzdory ceně zatím drží kvalitu.

S dobrou kvalitou a o něco nižší cenou je spojena čínská GSO, jejíž výrobky se prodávají i pod značkami Sky-Watcher, Teleskop Service nebo Celestron a Omegon.

Kvalitní apochromáty nabízí americké firmy Lunt, která se specializuje i na pozorování Slunce (David Lunt pracoval pro NASA), Williams Optics specializující se na astroftografii, mezi kvalitní patří i už zmíněný japonský Vixen a japonská firma Borg, rovněž astrofotograficky specializovaná.

Výběr kvalitních, ale velmi drahých dalekohledů má japonský Takahashi, s kvalitními apochromáty i oblíbenými Dall-Kirkhamy, v posledních sériích korigovaných tříčočkovým členem, zvanými Mewlon.

Officina Stellare vyrábí velké dalekohledy systému Ritchey-Chrétien, korigované Dall-Kirkhamy RiDK, ale i krátké astrografy zatím nezmíněného systému Riccardi-Honders a RiFAST (obdobu RASA).

Dobrou pověst má ruský výrobce LOMO.

(Dobré dalekohledy vyráběl i ruský TAL, včetně například Klevcovových dalekohledů, ale dnes už je jejich nejzajímavějším produktem replika Newtonovy prvotiny.)

Dražší korigované Dall-Kirkhamy nabízí americká PlaneWave.

Levnější alternativou jsou Dall-Kirkham dalekohledy firmy Orion UK s tříčočkovým korektorem.

Levný klasický Dall Kirkham nabízí malý výrobce Toscanoptics, Dall Kirkhamy i dlouhé achromatické refraktory vyrábí Construzioni Ottiche ZEN.

Ultralight dobsony velkých rozměrů dostanete od nizozemských Sumerian Optics nebo polský Taurus.

Binorum se naopak zaměřuje na levné přístroje.

Podobné levné příšerky vyrábí Tasco, původně japonská firma, která v 60. letech dodávala do amerických supermarketů levné dalekohledy pro děti (je zajímavé, při srovnání tehdejších a dnešních výrobků, jak moc se pojem levného dalekohledu posunul, ty tehdejší jsou kovové s dřevěným stativem, dnešní plastové).

Levenhuk je americká firma, vyrábějící v Číně levné plastové příšerky se slavně znějícím jménem (Leeuwenhoek se zabýval mikroskopy a Levenhuk plastové mikroskopy taky vyrábí).

Levné dalekohledy nízké kvality nabízí i polský Opticon.

Dalekohledy se ovšem vyrábí i v naší republice.

Jedou z tuzemských firem je firma Drbohlav, s produkcí včetně profesionálních instalací pro hvězdárny a astronomické ústavy či vybrušováním vlastních zrcadel.

Skládací „ultralight“ Dobsony NiteLite vyrábí i Michal Bareš.

Dobsony včetně broušení vlastních zrcadel vyráběl pod značkou Elbi i Libor Němec (už asi mimo provoz).

Dalším výrobcem byl i pan Holubec z dalekohledy prodávající firmy ATC – Astro Telescope Company.

Jaké dalekohledy tedy NEKUPOVAT?

Pěkný přehled nedostatků levných dalekohledů najdete ZDE, v odkazovaném ruském dokumentu pak i seznam konkrétních dalekohledů s jejich vadami.

Pěkný a dost rozsáhlý text najdete i ZDE.

Ve zkratce jde o:

1) příliš světelné sférické zrcadlo.

Výrobce rezignoval na parabolické zrcadlo, dalekohled je schopen pouze malých zvětšení.

2) příliš světelný achromát.

Dalekohled je schopen pouze malých zvětšení.

Kolem jasných objektů je vidět barevná vada.

Méně světelný achromát s delším ohniskem a světelností okolo f/10 udělá lepší službu.

3) Bird-Jones korektor.

Korekční člen obvykle v okulárovém výtahu.

Běžně má dalekohled také sférické zrcadlo a optické vady se korigují korektorem.

Mizerné mechanické provedení u levných dalekohledů většinou způsobí to, že je kvalita obrazu nic moc.

4) nedostatečně tuhá montáž.

Výrobce pro snížení ceny posadí mnohdy i docela slušnou optiku na levnou poddimenzovanou montáž.

Celá sestava se výrazně klepe, jen se jí člověk dotkne, třeba při ostření nebo od větru.

5) vysoká cena za malý průměr.

V podstatě předražený malý dalekohled, obvykle se platí za nějakou renomovanou značku (dá se to bohužel říct o skoro všech dalekohledech s označením National Geographic).

6) rezignace na kvalitní optiku.

Patří sem nejen plastové čočky u „dětských“ dalekohledů, Huychensovy okuláry nebo okuláry příliš malého průměru, ale i vynechání antireflexní vrstvy.

Vede to k nižšímu kontrastu a menší propustnosti optiky, dost to vypovídá o výrobci – když už neudělá ani AR vrstvy, tak prostě šetří, kde se dá, a tak nemusí být v pořádku ani další věci.

Též sem patří inzerované velké zvětšení, dosahované Barlow čočkami.

To je optický člen, který se připojuje před okulár a „prodlužuje ohniskovou vzdálenost objektivu“.

Spíš ale zkracuje ohniskovou vzdálenost okuláru se zvýrazněním jeho optických vad.

Je jasné, že čím delší ohnisková vzdálenost, tím méně se projevují optické vady – tedy okulár nemusí vyráběn s přesností, která by byla potřebná u okuláru poloviční ohniskové vzdálenosti.

Proto jsou okuláry s kratšími ohnisky drahé, že musí být vyráběny přesněji.

Ovšem „Barlow 2x“ tu poloviční ohniskovou vzdálenost okuláru vnutí (nemluvě o „Barlow 3x“, která zkrátí ohniskovou vzdálenost okuláru na třetinu).

Pokud dalekohled s aperturou 70 mm slibuje zvětšení 233x, bude určitě dosahované Barlow čočkami.

Víme, že pro takový dalekohled (s maximálním teoretickým zvětšením 140x) už půjde o zvětšení jalové.

Zvýrazněné výrobní nepřesnosti Barlowa a okuláru obraz spíš zhorší – nehledě na to, že u levných dalekohledů se výrobci nerozpakují použít Barlow čočky plastové místo skleněných!

Obvykle tedy nepotřebuji Barlow, ale delší rouru s větším průměrem.

Opravdový Barlow, který jedině do kvalitního dalekohledu patří, je velmi přesný a velmi drahý optický člen.

Takže?

Nikdy nekupujte dalekohledy v supermarketu ani superlevné dalekohledy nikde jinde, jenom zbytečně vyhodíte peníze a výsledkem bude pocit, že „dalekohledem stejně není nic vidět“.

„Astronomický dalekohled teleskop dětský“ (nepočítáme-li kukátko na trojnožce „Teleskop dětský hvězdářský set se stativem tripod zvětšením 6x“, ano, i taková hrůza se prodává), jsou za těch 200 až 600 korun, co stojí, poměrně uniformní 40/380 mm kukátka (f/9.5), často s plastovými čočkami a se setovými okuláry pro zvětšení 20, 30 či 40x.

Je jimi tedy vidět asi to, co roku 1610 viděl svým kukátkem holandského typu (se zvětšením 30x) Galilei a co je dnes vidět i triedry – cosi na Měsíci, velké měsíce Jupitera, ty nejprofláklejší dvojhvězdy.

Což malého „hvězdáře“ od astronomie spíš odradí, protože (ne úplně správně) usoudí, že „dalekohledem stejně není nic vidět“.

V poslední době se objevily i krátké a poměrně levné refraktory, většinou čínské „značky“ jako Aomekie, GSkyer, ale najdeme je i pod značkami Meade a Celestron.

Obvykle jsou v rozměrech 70/360 nebo 70/400, dosahují tedy světelnosti f/5.1 až F/5.7, samozřejmě to jsou achromáty, takže mají velkou barevnou vadu a teoretické maximální zvětšení 140x by v nich vypadalo příšerně, proto okuláry 25 a 6 mm (dodávané k Aomekie 70/400) umožní zvětšení jen 15x a 66x.

To už dá lepší výsledky populární „lidlskop“ od Bresseru s parametry 70/700 (světelnost f/10), který by se stejnými okuláry dosáhl většího zvětšení a bude mít menší barevnou vadu (jinak je to ale taky levný dalekohled na slabší montáži, okulárový výtah má plastový převod, okuláry jsou Huygensovy konstrukce).

Podobně jako dalekohledy 70/900 (f/12.8) nebo 80/900 (f/11.25), třeba od Omegonu, tam je potřeba dát si pozor na kvalitu zpracování a na montáž, ovšem smíříte-li se s tím, že i při nejkvalitnější optice dostanete zvětšení maximálně 140-150x s okulárem 6.5 až 6 mm, dá se s nimi něco vidět, samozřejmě ne detaily na planetách nebo méně jasná DSO.

Pozor i na hodně světelné achromáty různých renomovanějších firem – Sky-Watcher, Celestron Travel Scope, ale i Celestron NextStar achromáty, Celestron Inspire 100, Orion AstroView, Bresser včetně některých modelů řady Messier (Messier 152S/760, Messier 127S/635, Junior 70/350), naštěstí pokud jsou uvedeny alespoň základní parametry, dokáže si člověk jejich světelnost snadno spočítat a (poté, co se zhrozí nad očekávanou velkou barevnou vadou) je prostě nekoupit.

Zahrňme do kategorie „nekupovat“ i dalekohledy s označením National Geographic (i když by si člověk přestavoval, že to bude naopak, že by populární časopis nepropůjčil jméno levnému šmejdu).

A do stejné „nekupovat“ kategorie by měly patřit i příšerky firem Levenhuk a Tasco.

Vyhnout se vyplatí i levným dalekohledům firmy Binorum.

Firma Veber je proslulá slabými montážemi (naopak dřevěné stativy Berlebach jsou poměrně stabilní).

Ze zrcadlových dalekohledů jsou Bresser Pollux a Bresser Pluto, Celestron AstroMaster, Newtony Celestron NextStar, Meade Polaris, ale i některé Omegony, Sky-Watchery a Synty příliš světelné, se sférickým zrcadlem (a případně korektorem), nepočítaje v tento seznam zrcadlové Levenhuky a National Geographicy.

Dá se říci, že pokud je Newtonův dalekohled s udanou dlouhou ohniskovou vzdáleností fyzicky poměrně krátký, bude obsahovat nepřiznaný Bird-Jonesův korektor.

Výrobci neváhají u levných dalekohledů nejen poddimenzovat montáž nebo místo montáže dodat jen fotostativ, na kterém se hlavně delší refraktory budou klepat, ale klidně dodají do setu Huygensovy okuláry, nebo Ramsdeny, a nebojí se ani krátkých ohniskových vzdáleností, jako třeba H4 nebo SR2!

Dvoučočkový okulár samozřejmě nedá tak kvalitní obraz, hůře koriguje barevnou vadu, u krátkých ohniskových vzdáleností bude mít výstupní pupilu úzkou a při pozorování bude nutné mít oko velmi blízko.

Navíc marketingoví vykukové opatřují krabice obrázky malého Měsíce s nápisem „běžný H okulár“ a velkého ostře zobrazeného Měsíce s nápisem „náš K okulár“, jako by Kellnery byly nějaká výhra.

(Nejsou výjimkou ani obrázky stejného provedení s nápisy „jejich okuláry“ a „náš okulár“ u dalekohledu s přibaleným Huygensem nebo Ramsdenem!)

Ty okuláry s velmi (často až příliš) krátkou ohniskovou vzdáleností jsou stejně přiloženy jen proto, aby se na krabici mohli pochlubit vysokým číslem zvětšení, jako by větší zvětšení znamenalo vyšší kvalitu.

Z podobně blbého důvodu bývá přiložena i Barlow čočka, raději 3x než 2x zvětšující, a samozřejmě, pokud máte štěstí a je opravdu ze skla místo jen z plastu, je to místo vícečočkového členu jen čočka jediná.

Ale co chceme, když levný dalekohled může stát třeba kolem dvou tisíc (Lidlskop pravidelně kolem 2200 Kč) a ceny slušné Barlow čočky jsou od tisícovky, třeba od Celestronu i za tisíce tři.

Co používají výrobci levných dalekohledů jako zenitové zrcátko je taky celkem zajímavá otázka, když máme Lidlskop kolem 2200 Kč a cena kvalitního zenitového zrcátka je od tisíce výš.

Ba výrobci neváhají hodit k dalekohledu 45stupňový převracecí Amici hranol (používaný normálně pro terestrická pozorování) či dokonce převracecí čočku a na krabici se chlubit, že „náš dalekohled nepřevrací obraz“.

To je pak lepší takové zrcátko vyhodit úplně a koukat poněkud nepohodlně bez něj, ale s lepším obrazem, protože všechny ty Barlowy, převracecí členy a nekvalitní zrcátka jsou jen další překážka v cestě světelnému paprsku, které svými nedokonalými povrchy, nízkou odrazivostí, nekorigovanými chromatickými, sférickými a jinými vadami jen zavádí další degradaci obrazu.

V podstatě nejlepší, co s takovým dalekohledem za dva tisíce můžete udělat, je přiložené okuláry zahodit a koupit si nějaké normální Plössly, čímž ale pořizovací náklady klidně ztrojnásobíte, a k tomu raději i lepší zenitové zrcátko, které kvalitu obrazu ovlivní výrazně.

O pevnější montáži za alespoň deset tisíc nemluvě (nebo aspoň nahradit nestabilní hliníkový stativ mnohem pevnějším dřevěným od Berlebacha).

Pokud chcete astrograf na astrofotografii, pak jsou na dalekohled kladeny až extrémní požadavky co do pevnosti a preciznosti výroby.

Vadí třeba i řezání dílů vodním paprskem, který zanechává nerovnosti okraje, které pak působí difrakce!

A nikdo nechce mít na fotografii šišaté hvězdy.

Astrograf se blíží kvalitě, když je v ceně sta, dvouset tisíc, jinak stojí půl miliónu nebo milión.

„Astrografy“ nabízené třeba za šedesát tisíc bude určitě nutné vyztužit, upravit nebo předělat, byť by byly třeba německé výroby.

Jaké dalekohledy tedy ANO?

Jak bylo řečeno, záleží na tom, zda chcete vizuální pozorování, EAA nebo astrofotografii, a co je cílem – Slunce, Měsíc, planety nebo DSO.

A opakuji základní pravdy:

Opravdové dalekohledy stojí půl miliónu a více.

Nepotřebuješ Barlow, potřebuješ širší a delší rouru.

zdroj

* Pokud vás láká pozorování DSO v kvalitě a barvě, kterou neuvidíte ani ve velkém dalekohledu, nepotřebujete zírat na planety, chcete se zapojit do programu sledování asteroidů, chcete nejmodernější techniku bez toho, že byste si ji sami skládali z dílků a nevadí vám vyhodit 80 klacků za hračku, pak rovnou zvažte eVscope.

Pokud těch 80 klacků nemáte a přesto by vás EAA lákala, zkuste si dalekohled obohatit o RasaCam.

Autor RasACam je mimochodem sběratel kalkulaček a návštěvník ByteFestu.

* Pokud nelpíte na astrofotografii DSO dlouhými expozicemi, nejlepší poměr cena/výkon vám přinese velký Newton na Dobsonově montáži – alespoň 150/1200, ale spíš 200/1200 (pořád jste lehce kolem 10-12 tisíc).

Pak cena bohužel stoupá, 300 a více mm už vás bude včetně montáže stát 25-30 tisíc.

Pro případnou fotografii se dá Dobsonova montáž doplnit i o hodinový stroj v jedné ose či Poncetovou plošinou, což postačí pro záběry do 5 minut (pak většinou začne objekt ujíždět v druhé ose).

* Malé fyzické rozměry mají katadioptry, hlavně Maksutov-Cassegrainy a Schmidt-Cassegrainy.

Pokud se s tím chcete někam tahat, tak se na to přesně hodí.

Opět, pokud nelpíte na astrofotografii dlouhou expozicí, ale máte rádi moderní techniku a chcete třeba i planetární detaily, poslouží dobře computerizované Celestrony NextStar.

Computerizovaný Schmidt-Cassegrain od Celestronu 127/1250 máte za 34 tisíc, osmipalcový (203/2032) dostanete kolem 53 tisíc, Celestron má ovšem v nabídce i jedenáctipalcové (76 tisíc), k tomu verzi EdgeHD s vylepšenou optikou o cca 30 tisíc dráže.

Maksutov 127/1900, s čímž už se dá něco vidět, na montáží EQ-4 máte od Bressera za 20 tisíc, jejich největší 152/1900 na EQ-5 pak za 35 tisíc, s možností dokoupit GoTo (založené na technologii firmy Meade), za více peněz jsou od jiných firem k dostání i 180 mm a větší.

* Refraktory jsou nákladnější záležitost, ale sáhnete-li po dalekohledu se správnou světelností, nezklame vás ani levný achromát.

Vyplatí se ovšem připlatit si a sáhnout po dalekohledu alespoň s ED skly, a pokud neváháte vydat opravdu velké peníze, ale chcete za ně kvalitu, pak apochromát s tripletem bude to pravé (a drahé).

Samozřejmě vše jen na solidních montážích, protože delší dalekohledy mají delší páku a chvění je na nich více poznat!

* Poslouží nejen velké přístroje, protože dobrou pomůckou může být takzvaný „malokuk“ (pmůže být 80/400 mm, lépe s ED skly), dobře přenosný, rychle vytemperovaný a pohotově po ruce, který se nemusí dlouho připravovat na pozorování.

Astronom, který má jak „malokuk“, tak velký dalekohled, má často „malokukem“ nakoukáno víc, než tím velkým, z čistě praktických důvodů.

Tady by klidně našel uplatnění i ten „lidlskop“ 70/700 mm (kdyby neměl viklavou montáž, plastový převod na okulárovém výtahu, levňoučké málo kvalitní zenitové zrcátko a Huygensovy okuláry, které přestaly být považovány za kvalitní už před třemi sty lety).

Z Lidlskopu se dá ale postavit docela pěkný astronomický binokulár!

* Zvažte, zda potřebujete GoTo.

Mít databázi tisíců objektů na malém levném dalekohledu, kterým většina těch objektů stejně není vidět, je zbytečnost.

Slušná GoTo montáž stojí alespoň kolem 20 tisíc, čili dalekohled, který se i s GoTo montáží prodává pod dvacet tisíc, bude stát za co?

Je možné, že by vám stačil „hodinový stroj“, aby se dalekohled otáčel spolu s oblohou.

Vyhledávat objekty ručně není s trochou tréninku tak těžké, jak to ze začátku vypadá, a pomůže spíš mít dobře seřízený hledáček.

(Osobní zkušenost – mám GoTo u obou dalekohledů, ale zatím jsem to vlastně nepoužil – to, co se mi naopak líbí, je automatický posun montáže spolu s oblohou, a na to není potřeba GoTo, na to stačí „hodinový stroj“.)

A ještě technická – kromě GoTo existuje ještě PushTo, kdy je montáž bez motorů, jen se senzory, a elektronika vám ukazuje, kam že to máte tu rouru ručně dotlačit na příslušný objekt.

A druhá technická – nezapomeňte, že na astrofotografii DSO budete potřebovat ještě pointaci, která bude korigovat odchylky v posunu „hodinového stroje“ nebo navigované motáže.

* Snad nejdůležitěší bod:

a) Na koupi dalekohledu se vykvákněte a jděte na hvězdárnu (až nebude zavřená kvůli COVIDu).

Za zlomek peněz uvidíte, co byste svým malým dalekohledem nikdy neviděli!

(Pokud tedy nenašetříte třeba na refraktor 190/3000 mm, jaký má ďáblická hvězdárna.)

b) Jste-li fandové astrofotografie, můžete si pronajmout RoboScopes.

To jsou velmi dobře vybavené profesionální astrorafy firem jako Planewave či Takahashi, se špičkovými kamerami (ZWO, Moravské přístroje, …) ve venskovské oblasti Španělska s temnou oblohou.

Pronajmout si je na pořizování obrazových dat můžete od 7 dolarů za hodinu nebo po zaplacení členství.

Vyjde to levněji, než kupovat dalekohled a výbavu mnohem horších parametrů, o rozdílech mezi českou a španělskou oblohou nemluvě.

Pokud španělská temná obloha nestačí, je tu něco podobného v Andách – Chilescope.

A pokud chcete Španěsko a Chile obohatit ještě o dalekohledy v USA či Austrálii, je tu služba iTelescope.

Říká se tomu bačkorová astronomie – hezky doma v teple u počítače si nastavíte snímání, data se pořídí, zatímco vy jste v lidu doma, a pak zas hezky doma v teple u počítače si nasbíraná data zpracujete.

c) Nezapomeňte, že až do roku 1609 byly postaveny astronomické objevy na pozorování pouhým okem.

Takže dobře koukat se dá i bez dalekohledu, když člověk ví, na co kouká.

Myslivci a pozorovatelé ptáků používají věc, zvanou spektiv – bývá to monokulární dalekohled s okulárem v úhlu 45 stupňů (jako „převracecí“ zenitové zrcátko pro terestrické pozorování), refraktor nebo dokonce Maksutov, s aperturou až 60 nebo 70 mm, dost často se zoomovacím okulárem dovolujícím měnit zvětšení.

Tyto spektivy bývají i při relativně nízné ceně pár tisíc překvapivě kvalitní, díky malému zvětšení a krátké fyzické délce (zvlášť v případě Maksutovů) se dá pozorovat i na slabší montáži nebo dokonce v ruce.

Naopak se dají koupit i velmi drahé kousky – třeba rakouský výrobce Swarovski má modulární systém, ze kterého jde postavit spektiv s 115 mm objektivem a binohlavou za stopadesát tisíc korun!

Nepřevrácený obraz spektivy zpřístupňuje i dětem, které mívají s pochopením převráceného obrazu potíže, stejně jako skutečnost, že se dají využít i mimo astronomii, třeba na to pozorování ptáků.

Na přehledové pozorování Měsíce, jasnějších plošných DSO, dvojhvězd a jiných kratochvílí (postačí i na planety bez drobnějších detailů) je to docela dobrá začátečnická volba.

Podobně by posloužil i dobrý triedr, ale ty kvalitní bývají dražší.

Výhodou triedru je, že lze zapojit obě oči, zrak se méně namáhá a nedokonalosti jednoho oka koriguje oko druhé.

Větší triedr už chce, kvůli třesu ruky, už nějaký stativ.

Dělají se, ovšem za opět vyšší ceny, i triedry vyloženě astronomické.

Ba i běžné dalekohledy se kvůli pohodlnějšímu pozorování dají opatřit takzvanou binohlavou, která ale nedá dojem 3D vidění, protože obraz do obou očí jde ze stejného tubusu.

Když to člověka při pozorování oblohy spektivem či triedrem chytne, dokoupí pak nějakého toho Dobsona s planetárními okuláry.

A když ne, tak spektiv využije třeba na monitoring šrumce kolem krmítka nebo sledování sportovních utkání.

Nějaká rekapitulace?

Slunce:

Nejlevnější je pozorování přes solární fólii (prodává německý Baader), vidět jsou pakale hlavně skvrny a ne jiné detaily.

Z dalekohledu je třeba sundat hledáček a případně ho nahradit slunečním (třeba Solar Ranger od Coronada).

Sluneční dalekohledy – nejlevněji vyjde DayStar, případně pak Coronado PST.

Dražší jsou ostatní modely Coronado nebo Lunt.

Alternativou je filtr a etalon třeba od Luntu, který se zkombinuje třeba s nějakým refraktorem.

Měsíc a planety:

Na Měsíc stačí i binokulár nebo spektiv.

U dalekohledů menších průměrů (pojmou méně světla) nebývá měsíční filtr potřeba.

Pro detaily planet jsou výhodné dlouhoohniskové dalekohledy – refraktory s delším ohniskem, Apochromát nebo dalekohled s ED skly se na velká zvětšení hodí lépe než achromát, omezením refraktorů je ale velká fyzická délka.

Cenově výhodné jsou newtony (dobsony) s delším ohniskem, Dall-Kirkham či klasický Cassegrain a katadioptry.

Pro větší zvětšení je potřeba větší průměr, kvalita obrazu je ale v našich zeměpisných šířkách omezena seeingem a větší zvětšení je seeingem postiženo více než menší.

Montáž stačí azimutální, při větších zvětšeních s hodinovým strojem nebo s GoTo,které udržuje objekt v zorném poli.

Oblíbené jsou v tomto směru dalekohledy Schmidt-Cassegrain (Celestron nebo Meade), Maksutov-Cassegrain (Meade, Bresser), klasické cassegrainy a dalekohledy Dall-Kirkham.

DSO:

Čím větší průměr dalekohledu, tím lepší sběr světla, pro vizuální pozorování lépe více jak 300 mm, ještě lépe 500 mm.

Využití na DSO najde i eVscope (nebo RasACam), kdy EAA umožní použití menšího průměru a sběr světla se provádí prodloužením času snímání (stačí sekundy, proti lidskému oku je výsledek neuvěřitelný).

Pokud nejde o fotografii dlouhou expozicí, postačí pro vizuální pozorování a EAA azimutální montáž.

Nejlevněji vyjde Dobson, lze použít Newtonův dalekohled i na jiné montáži (rovníkové pro fotografii).

Lze použít i Ritchey-Chrétien systémy nebo katadioptry větších průměrů.

Refraktory na vizuální pozorování DSO je nejlépe použít ty opravdu velké.

Při fotografování bývá potřeba rovníkové montáže a pointace.

Astrofotografům se hodí se větší relativní otvor (světelnost) dalekohledu, z refraktorů jsou to světelné ED nebo APO dalekohledy, ze zrcadlových pak specializované astrografy od světelných newtonů, přes hypergrafy s hyperbolickým zrcadlem, po krátkoohniskové Riccardi-Honders nebo RASA.

(U extrémně velké světelnosti, jako má RASA f/2, se pak objevují nové obtíže, například jsou zřetelnější i odlesky filtrů.)
____________________________________________________

Znovu se zamyslete, kde v tomto přehledu zůstal lidlskop a dalekohledy ze supermarketů!

Dalo by se o těchto dalekohledech uvažovat pro EAA, pokud by netrpěla třesem obrazu kvůli méně stabilní montáži.

Jinak z cílů zůstane jen Měsíc při menších zvětšeních a planety, které ale budou bez detailů.

Možná Slunce přes solární fólii, ale získaný obraz se nebude moc lišit od projekční metody Solarcope.

Připomínám znovu – pokud si za podobné peníze či malý příplatek pořídíte Newtonův dalekohled na Dobsonově montáži, uvidíte za ty peníze daleko víc.
____________________________________________________

Kdo dával při čtení pozor, jistě ocení tuto parodii na reklamu z krabic levných dalekohledů:

Pro neanglicky čtoucí trocha překladu:
Zvětšení 675x!*
HoKi 675 EQ (tedy na ekvatoriální montáži)
Mrňavá apertura! Huygensovy okuláry! Třaslavá montáž!
Uvidíte černé díry!
Na krabici je napsáno STEM (věda, technologie, inženýrství, matematika)! To musí být dobré!

* s 3x Barlowovou čočkou a dočasným popřením zákonů optiky

I. díl – počítače na montáži
video – počítače na montáži
II. díl – druhy dalekohledů
III. díl – parametry dalekohledů
video – soutěž levných dalekohledů
IV. díl – objekty
V. díl – nákup dalekohledu