Hejbací vobrázky zpoza velkej mláky.
(Pro ty, co již nepamatují Československo – velká mláka je slovensky velká louže a já to vím, což mi dává právo machrovat.)
Jak jsem psal již dříve, sázka na nejmodernější techniku s nejvyšším rozlišením s sebou přinesla snad více výzev než samotná cesta na neznámý kontinent k neznámým lidem, kteří se zaobírají u nás téměř neznámým počítačem.
Nakonec jsem nedopadl jako nešťastný František Fuka a jeho reportáž z cesty do Japonska, video se podařilo po mnoha technických výzvách, byť ne v ideální podobě, dokončit.
Už víte, že jsem nemohl použít svou starou G5, která takové rozlišení ani nepřehraje, na iPadu, který to přehrát umí, je střih peklem, i tak výsledek neodpovídá mé představě – mezi jednotlivými záběry jsou prolínací přechody a ztlumuje a znovu se zesiluje zvuk, ale to už se mi nepodařilo změnit.
Hlavně že je pryč otravná podkresová hudba, kterou to do každého záběru automaticky cpalo!
Scény, kde bylo třeba zamáznout detaily, jsem nakonec po vyzkoušení několika rozmazávacích a rozčtverečkovávacích programů zcela vyhodil (v podstatě šlo o záběry na espézetky aut, aby bylo vidět, z kterých různých států USA i mimo ně účastníci přijeli a chtěl jsem zamazat jen čísla, ne názvy států a zemí).
Problém nebyl jen se zpracováním a střihem, hrozný byl i upload vzniklého skoro pětigigového molochu.
Na první pokus jsem za dva dny dosáhnul dvou procent a pak se upload přerušil.
Výhled, že i úspěšný upload by trval asi tak sto dní, vedl ke konzultaci Logouta, který konstatoval, že rychlost mého internetu je horší než u RS-232 připojení k PDP-8, a následnému zásahu technika, který mi vyměnil wifi anténu, že to prý už nějak nedává či co.
Ještě mne čeká příjemná povinnost rozesílání KansasFest suvenýrů štědrým podporovatelům, které se zdrželo prostě jen tím, že jsem chtěl přednostně podarovat i jednoho nejmenovaného, ale známého influencera, bloggera, phloggera a demomakera, a domluvit se s ním mi trvalo dlouho.
Nevím, zda jsem už zmiňoval, že jsem si na setkání v Kansas City naložil plnou bednu počítačů Apple II GS a klonů Apple //e, kterou jsem pak nebyl pro objektivní překážky ze strany univerzitního poštovního úředníka schopen poslat sám sobě poštou do Evropy, a s lítostí jsem ji musel v Americe nechat.
Za tím účelem na další výpravu povezu velký prázdný kufr, který na zpáteční cestě snad prázdný nebude, bude plný elektroodpadu a pomůže rozšířit Apple ][ komunitu v zemích Koruny české a snad i té uherské, uvidím ještě, co na to celníci a jaké ze zdarma získaných věcí budu platit DPH.
Tímto jsem tedy vylíčil, proč jsem tak strašný kokot, že videoreportáž vydávám s téměř ročním zpožděním a proč letos nenaděluji počítače od kovbojů a Indiánů.
_________________________________________________________________
Nnyní se tedy budu věnovat samotnému Kansasfestu.
Roku 2023 se konal na tradičním místě, tedy v Kansas City.
Dříve se konal na jiné univerzitě, posledních několik ročníků ale probíhalo na katolické Rockhurst University v její (z pohledu Američana) prehistoriské budově Corcoran Hall ze 60. let.
Stihnul jsem tedy (a vy prostřednictvím videa se mnou) jedinečnou příležitost tradiční místo konání KansasFestu vůbec poznat, neb nový ročník se bude konat v jiném státě a tedy logicky i jiném městě (Springfield, Illinois).
Mělo to i tu výhodu, že jsem poznal vyhlášenou americkou barbecue restauraci Jack Stag, jejíž bůček doporučuji (je hned u hlavního nádraží v Kansas City).
Ne že by se ve Springfieldu negrilovalo, ale čekám, že to bude asi tak jiné, jako boršč ruský proti ukrajinskému (tedy úplně jiný zážitek).
Ještě jedna věc se jistě promítne do způsobu konání na novém místě, a to opatření proti COVID-19.
Ročník 2023 byl totiž poznamenán tím, že jeden z nadšenců byl tak nadšený, že přijel i s pozitivním COVID testem a nemoc rozšířil převážně mezi starší částí populace uživatelů Apple ][, která nákazu nesnášela tak úplně dobře.
_________________________________________________________________
V úvodu videa možná zbytečně (nikoho to nezajímá) líčím zážitky z cesty.
To nejdůležitější ale ve videu nezazní – úvodní záběr na letišti byl natočen vlastně den před odletem.
Přijedu takhle na letiště, zaplatím týden parkování, natočím úvodní záběr, jdu na check in, dostanu letenku, jdu k bezpečnostní kontrole – a červená.
Nechce mne to pustit.
Že prý špatný den!
Tak kontroluji datum na letence, ono je až zítřejší.
Tak opouštím již zaplacené parkoviště a druhý den už si to zkusím naostro, tentokrát úspěšně (se strachem, že ten týden parkování budu muset zaplatit znovu).
Že hladce neproběhla ani zpáteční cesta, to si pište.
Původně měla trvat 17 hodin.
První let byl opožděn, navazující bych nejspíš nestihl, tak mi lety přeobjednali.
Samozřejmě tak, že jsem na první přestup přiletěl večer, další let byl až ráno, na další přestup jsem přiletěl večer (to jsou ty časové posuny při cestě “proti Slunci”) a navazující let byl až ráno.
Celkem jsem se tedy vracel tři dny!
KansasFest byl rozdělen na část s osobní účastí, ta trvala necelý týden (většina je společenský program, přednášky jsou jen tři dny), následující víkend následovala online akce přes Zoom.
Videa z ročníku 2023 nejsou na YouTube v samostatném playlistu, tak se musejí složitěji hledat.
Z online verze “setkání” je k dispozici tré videí: jedno, druhé a z druhého víkendového dne pak video třetí.
Videa přednáše tedy existují, proto jsem je taky nenatáčel všechny a celé, ale jen krátké ukázky, aby bylo jasné, o co asi tak šlo a jak to vypadalo.
V pokojích bydlelo 58 lidí (včetně organizátorů).
Z Evropy přiletěl Oliver Schmidt (TEN Oliver Schmidt!), nechyběli ale ani lidé z Austrálie a Quebecu, tedy frankofonní části Kanady (já myslel, že tam mezi Angličany prostě zůstalo pár zapomenutých Francouzů, ale francouzsky tam prý umí 90% obyvatel).
Vedle již zmíněného navštěvování restaurací byl na programu pizza večírek, “Kookout” s možností poskládat si vlastní hamburgr, noční pojídání děravých koblížků z Krispy Kreme, které se koná na počest již zesnulého Ryana Suenagy, který ještě za svého života dokonce založil fond, ze kterého se každý rok koblížky platí, neb si je zamiloval, ale na rodné Havaji je k dispozici neměl, tak je “předplatil” sobě i ostatním právě na KansasFestu.
Občanská společnost a dobrovolnictví jsou za louží mnohem rozvinutější, než jak si je představujeme u nás, na Kansasfestu se totiž vybírá na další Suenagův fond, tentokrát na havajské studenty, a lůžkoviny a ručníky, které byly pořízeny pro účastníky KansasFestu, jdou v naprosté většině po přeprání do kostela na charitu chudým Američanům, kteří o tuto pomoc k mému překvapení, narozdíl od našich bezdomovců, co potřebují tak akorát “drobné” na chlast, opravdu stojí (zkuste dát našemu bezdomovci povlečení nebo ručníky, případně rohlík).
Mezi tyto počiny patří i garážový výprodej, nebo spíš rozdávání, kde si zdarma můžete nabrat počítače, periferie, software, prostě co unesete, a to, jak ve videu uvidíte, z opravdu bohaté nabídky, kterou lidé věnují ze svých přebytků.
Protože ti původní uživatelé Apple ][ jsou tak o generaci starší než my, co jsme v 80. letech byli děti, k dopravě hůře pohyblivých slouží dobrovolník s golfovým vozíkem.
Na druhou stranu jsem se přesvědčil, jaký je u nich a u nás rozdíl v zločinnosti páchané střelnou zbraní, a byť doufám, že magorů, co budou chtít statistiky USA dohnat, bude u nás co nejméně, ve videu jsem to zmínit musel (při natáčení jsem ještě netušil, že nám statistiky pokazí “střelec na fakultě”).
Dalšími počiny byl bazar, kde každý prodával své výrobky, třeba náhrady starých čipů, repliky karet do Apple ///, náhradu SCSI harddisků se SD kartou nebo i bizoní maso a klobásky.
A jak zmiňuji ve videu, pokud pošlete svou dcerku, ať prodává maso a klobásky z vašich bizonů, které sama vyráběla, bude nejvíc Apple ][ nadšenců stát právě u jejího stánku.
Probíhal i hromadný RetroBright, tedy omlazování vzhledu plastů pomocí oxidačních činidel.
Připraveny byly společenské hry s počítačovou tematikou (postrádal jsem hru Fortran, o které jsem dříve psal, ale zas jsem postřehl existenci společenských her, o kterých jsem dříve netušil) a soutěž v moderních síťově-společenských hrách.
Oblíbenou součástí setkání je i SolderFest, kde se účastníci snaží zapájet si nějaký výrobek, který hned ozkouší a jejich snaha je případně korunována nejen potleskem, ale i funkčním kusem hardware, tento rok to byla karta pro VGA výstup z Apple ][ od Vince Briela (který SolderFest osobně vedl).
_________________________________________________________________
Popíšu teď stručně jednotlivé přednášky:
Hlavním tématem bylo Apple ///.
Takže proběhla samozřejmě přednáška od tvůrců stroje, kteří vylíčili některé méně známé podrobnosti – například při čtení adresy ze zeropage načetl hardware i následující bajt a použil jej jako rozšíření adresy (řekněme číslo paměťové banky), což umožňovalo snadno pracovat s pamětí větší než 64 KiO.
Vylíčili, jak byly omezeny možnosti emulace Apple ][ (ale i to nakonec bylo možné pomocí přídavných desek, jejichž repliky byly na KansasFestu naživo vidět) i jak se u obou počítačů lišila například barevná paleta.
Dostalo se i na oblíbený mýtus, že čipy vyskakovaly z patic, což je pravda jen tak trochu.
Ne, nevyskakovaly z patic čipy, bylo to tím, že RAM byla na přídavné desce, která seděla na levných a ne moc spolehlivých konektorech, takže to byla celá tato deska, co byla v konektorech nespolehlivě usazena a bylo potřeba ji do konektoru dorazit.
Omladina vyprávěla o tom, jak zájem o historický Apple /// pomáhá rozjet byznys s retro nostalgií a replikami starých desek a periferií.
Chris Rupnik po předvedení svých programátorských dovedností a opravdového zapálení pro Apple ][ ukázal, kolik dat (kolik Apple ProFile harddisků) by se vešlo na jednu Twiggy disketu, kdyby byl býval Apple její vývoj dokončil.
Spousta přednášek se věnovala vznikajícím moderním periferiím, některé obsahovaly nějakou formu Raspberry Pi, některé ne.
Takže se předváděl UltimateDrive od UltimateApple2, které bude emulovat harddisky, floppydisky, bude mít DMA, a když už jsme v tom, přidáme tam i nějaké USB a síťové připojení.
Oliver Schmidt předvedl trochu jiný postup s Raspberry Pico – kartu s USB výstupem, která se pro Apple ][ může tvářit jako periferie (sériová kata, disk, …), a to buď emulací hardwarových portů, nebo pověšením se na služby systému – takže umožňuje v jednom slotu mít dvě zařízení (např. tiskárnu, ke které se přistupuje přes systémové služby, současně se sériovým připojením, ke kterému obslužný program, tedy nejspíše terminál, přistupuje přímo přes hardware).
On vůbec Oliver dost kritizuje kombajny a volá po jednoduchých řešeních, například ethernetová karta Uthernet ][ má TCP/IP stack přímo v sobě, přesto jediný program, který to využívá, je ADTPro s ethernetovým ovladačem od Olivera, nechává tak v paměti více prostoru pro přenášená data.
Přes ethernet připojené Raspberry Pi pak další konstruktér využil jako externí grafickou kartu pro nejen lepší rozlišení, ale i 3D akceleraci (mezi pozdějšími přednáškami se ale objevila ještě zajímavější ukázka).
Další na řadě byla opět karta s výstupem na moderní monitory založená na FPGA Tang Nano.
A Vince Briel s dalším maskovaným hrdinou Javierem Riverou předvedli každý své “laptopové” Apple //c, konečně opravdu přenosné, to Brielovo najdete jako open souce na GitHubu.
Počítače obsahují baterii, okruhy pro nabíjení, samozřejmě vhodný displej, doba provozu je podle přístupů na disk asi 2-4 hodiny.
Chris Torrence povyprávěl o svém emulátoru Apple ][, který běží v prohlížeči, a hned na místě s dalšími účastníky setkání vyřešil problémy, které měla emulace se zvukem.
Emulátor kromě běžných věcí, jako je vyhlazování obrazu na větší rozlišení, umí například zjistit, která hra se do něj nahrála, a namapovat podle toho klávesnicové ovládání na joystick.
Autor hry Nox Archaist, Mark Lemmert, popsal zajímavou chybu.
Ve hře se vyskytuje postava Lorda Britishe, tedy autora původní série her Ultima, a ta je samozřejmě nepřemožitelná, dokonce byla vyhlášena soutěž s odměnu pro toho, kdo by dkázal Lorda Britishe nějakým způsobem zlikvidovat.
Existuje kouzlo, které na obrazovce vyvolá krávy, sloužící k odlákání pozornosti protivníků.
Pokud se kouzlo za jistých podmínek použije třikrát za sebou, získá podobu krávy i Lord British.
Zůstává stále Lordem Britishem, tedy je nezranitelný a odvrací útoky, ale má podobu krávy, nejeví zájem o boj a spásá trávu.
Chyba je způsobena přetečením bufferu pro krávy, za kterým následuje zrovna položka Lorda Britishe, a v následující hře Dragonsmere budou jistojistě použity ukazatele větší.
Následuje líčení života digitálního nomáda, samozřejmě v podání vydavatele čtvrtletníku Juiced.GS, rekonstrukce původního Apple ][ a ukázky použití BlueSCSI, tedy připojení mikroSD karty na SCSI, s Apple ][ a Macintoshem.
Jay Craft pak předvede, jak vypadá a zvučí populární stará hra Aztec na různých platformách, a protože Apple ][ verze má dost hrozný zvuk, předvede nově ozvučenou verzi pro Apple II GS s čipem Ensoniq, a protože měl k dispozici ještě spoustu volné paměti a rozšířené grafické režimy, dodal k tomu i intro s obrázky a hudbou (hru samotnou ponechal v původní grafice).
Můžete si povšimnout velmi efektního spektrum analyzéru, jistě by se dal podobný připevnit nejen na Apple II GS, ale třeba i na Amigu a podobně, je to moc hezké, neodpustil jsem si ani pohled do nitra úpravy, Craft tam navíc původní zdroj nahradil PicoPSU.
Následuje ukázka zařízení Apple2Disk od Thomase Giacchiho, které umí kopírovat z diskety na disketu bez asistence počítače nebo pořídit a na mnohobit uložit image disku, stejně jako disketovou jednotku emulovat a nechat Apple ][ nahrávat z pořízeného image.
Pak předvede Javier Rivera kreslení 3D modelů pro tisk a Chris Torrence povypráví o tom, jak balili a převáželi tři kontejnery počítačové sbírky Rogera Wagnera, dosud žijícího bývalého vydavatele software pro Apple ][ a hlavně Apple II GS, a šest kontejnerů od Tonyho Diaze, již zesnulého, které oba darovali pro účely KansasFestu a případné rozdávání při akci Garage Giveway.
Následuje příběh o rekonstrukci jedné z původních verzí Apple ][.
Stephen Buggie, dříve dlouho působící jako učitel v Malawi a sběratel radioaktivních hornin, povyprávěl o úpravách ROM pro Apple IIc, o programování a mazání EPROM a hlavně o tom, zda jde mazat EPROM radioaktivním zářením (a o tom, že to nejde).
Následovala pěkná ukázka požití Raspberry Pi připojenho přes sériák jako matematického koprocesoru.
Obraz jde normálně z Apple ][, ale výpočty provádí Raspberry a Apple tak “jenom kreslí”, výsledky jsou působivé, jak při zobrazování 3D kostky, kdy Apple ][ dostává “jen” souřadnice vrcholů, tak Mandelbrotových fraktálů, kde se musí přes sériák protlačit téměř všechna obrazová data, tohle se Kobchenkovi povedlo.
Pak následovala přehlídka příspěvků do Hack Festu, tedy jakéhosi “realtime compa”, vytvořených během konání KansasFestu.
Šlo o hru, kde zavináč sestřeluje A jako Atari a C jako Commodore, dalším příspěvkem byl zajímavý generátor mapy krajiny z náhodných čísel a čtyřbodového filtru (můžete hádat, který příspěvek vyhrál).
No a ať to nekomentuji příliš dlouho, nyní se můžete podívat na to čtyřicetiminutové video.