Počítač Enterprise, ten už známe.
Ano, už jsme se kdysi dívali, jak Enterprise 64 nebo Enterprise 128 nahrává z kazety.
I o disku u Enterprise jsem se už zmínil v jednom starém článku.
Ale teď je načase si to prohlédnout pořádně.
To, co je v počítači, systém nahrávající z kazety (jehož služby jsem ve starším článku začal popisovat, a pro nízkou čtenost toho zase nechal), to se jmenuje EXOS.
To, co najdete v diskovém interface, se zas jmenuje EXDOS.
EXDOS používá diskety formátované FAT12 (tedy jako tehdejší IBM PC).
Originální interface umožňuje připojit až 4 disketové jednotky DS/DD Shugart (tedy k původnímu řadiči nepřipojíte bez úpravy běžnou PC AT mechaniku).
I příkazy EXDOSu jsou podobné MS-DOSu.
Z Basicu jsou příkazy DOSu dostupné po dvojtečce, příkazem :EXDOS skočíte přímo do CLI DOSu, povelem BASIC se vrátíte zpět.
Obsah disku zjistíte po zadání povelu DIR, z Basicu pak :DIR.
Diskety je vhodné před použitím naformátovat, k tomu slouží příkaz FORMAT.
Zajímavý je příkaz HELP (v Basicu :HELP), který bez parametrů vypíše verze dostupných systémových komponent v ROM.
S parametrem se pak dá používat jako nápověda k jednotlivým systémovým komponentám nebo příkazům, například ve tvaru :HELP EXDOS.
EXDOS ovšem není jediný systém, který se dá na Enterprise používat.
Nabízelo by se použití CP/M, ta ale používá souborový formát odlišný od MS-DOSu.
Enterprise ovšem má IS-DOS, což je CP/M pracující stále s FAT12 formátem, diskety tak přečtete pod EXDOSem i IS-DOSem a IS-DOS vám umožní spouštět programy určené pro CP/M (pokud nehodlají pracovat přímo s CP/M diskovým formátem, jako třeba diskdoktor, diskový manažer a podobně).
Na Enterprise je nabídka CP/M (IS-DOS) programů celkem veliká.
Připomeňme si, že podobně funguje MSX-DOS na počítačích MSX – systémová volání má kompatibilní s CP/M, ovšem rovněž používá souborový formát FAT12.
Takže, pokud máte ještě PC s disketovou jednotkou, můžete tam výsledky své práce na osmbitu snadno přenést.
Velký objem softwarové základny tvoří konverze ze ZX Spectra, které bohužel nevyužívají dostatečně grafické a zvukové schopnosti Enterprise, to uvidíte i ve videoukázce.
Protože Enterprise dokáže napodobit i grafický výstup Amstradu CPC, je část her konvertována odtud a používá tak barevnější, ale hrubší grafiku.
Na druhou stranu – hry, hlavně novější, které dostupné barvy a zvuk využívají, taky jsou.
Video najdete ZDE
.
————————————————————————————————
A ještě něco o Enterprise, tentokrát k historii:
Pokud je známo, bylo vyrobeno asi 45 000 počítačů, 20 000 se prodalo do Maďarska, pár strojů do Egypta.
A 3000 počítačů se prodalo dokonce do Sovětského svazu, v Almatě a Žesgasgánu v Kazachstánu bylo v letech 1989 a 1990 dokonce instalováno 70 školních počítačových sítí, kde učitelský počítač měl interface s harddiskem a rozšířením paměti o 256 kilo (na 320), byl proto označen jako Enterprise 320, byť paměť byla v interface a ne v počítači.
Žákovské počítače byly běžné Enterprise 128.
Vedle Basicu byla doplněna i Pupil/Teacher ROM, žákovská verze měla vedel běžných příkazů pro obsluhu sítě i například povel ASK pro položení otázky učiteli.
V ROM byla samozřejmě i nezbytná azbuka doplněná o kazašské znaky.
Ze Sovětského Svazu přetrvával zvyk označovat školy čísly, číslo školy bylo vypáleno v ROM, proto pro každou školu existovala jiná verze, lišící se ovšem většinou jen tím číslem školy.
Ačkoli se v Evropě prodávaly k Enterprise barevné monitory (v Británii CUB Microvitek 1451 s nálepkou Enterprise), do škol šly monitory monochromatické, jen učitel měl barevný.
Prodej Enterprise do Kazachstánu trochu připomíná dovoz Sharpů MZ-800 do ČSSR – Kazachstán neměl dost tvrdé měny na zaplacení a za počítače zaplatili mědí.
Ještě roku 1992 se prodalo dalších asi 50 podobných sítí do škol v Biškeku v Kyrgyzstánu.
(Pro srovnání, sítí Consul 271 bylo asi 200, z toho 2 na Slovensku, takže těch instalací Enterprise není úplně málo.)
Zajímavé jsou i jiné ekonomické informace – Enterprise byla sice koncipovaná jako levný počítač, ale pro seriózní využití.
Německá pobočka Enterprise proto stroje nabídla síti prodejen profesionálních počítačů Metro, kde vedle PC s MS-DOSem za 5000 marek nemusela Enterprise s IS-DOSem (CP/M) za 500 marek (1200 včetně disketovky) vypadat jako ekonomický nesmysl.
Metro vzalo do svých padesáti prodejen asi 300 počítačů, ale do komisního prodeje s tím, že neprodané zbytky můžou za nespecifikovanou dobu vrátit a dostat zpět peníze.
Vrátili nějaké tiskárny, monitory, disketovky, kolem 300 počítačů, ale asi 50 z nich, které na prodejnách vybalili jako předváděcí, byly už bez krabic a manuálů.
Znovuzabalení, nové krabice a tisk manuálů stály tolik, že Enterprise na celé transakci s Metrem prodělalo (tyto počítače se pak stejně daly prodat jen se slevou jako použité).
Kolem roku 1997 zůstávalo na skladech v Německu ještě asi 2000 počítačů, které tehdy koupila firma z České republiky (kde ty počítače jsou?).
Historický vývoj může i za to, proč rozšiřující periferie, jako diskový řadič, používají podivnou redukci jménem System Bus Bridge.
Proč se nemůže připojit diskový řadič do počítače rovnou, proč má konektor s jiným počtem pinů, než je v počítači?
Inu, System Bus Bridge je pozůstatek plánované rozšiřující desky pro šest slotů.
Tato deska obsahovala i regulátor pro napájení +5V a přidávala k adresovým vodičům signály pro výběr jednoho ze šesti slotů.
System Bus Bridge je zapojen stejně, ale místo šesti slotů má jen jeden.
Maďaři o konceptu přídavných signálů pro výběr slotu nevěděli, proto je jejich software ani hardwarové výtvory, včetně jejich vlastních rozbočovačů, nepoužívají.
V prototypu dále vznikla šedivá verze klávesnice.
Při hledání odbytiště se zkoušelo vedení Enterprise domluvit s obchodními domy Harrods, ale jejich vedení se pestrobarevná klávesnice zdála málo seriózní a moc hračkovitá, Enterprise tedy objednala na ukázku šedou verzi klávesnice.
A pak vzniklo ještě něco.
Jmenuje se to Enterprise 911 neboli projekt Vulcan.
Dochoval se jeden kompletní počítač, jeden prototoyp v plechové bedně s přibastlenou klávesnicí a čtyři samostatné desky, z nichž některé se podařilo oživit (dochovaly se k nim ale jen dvě přídavné desky obsahující přídavnou RAM a sériák).
Stroj, od kterého se původně očekávalo především vylepšení, přináší spíš snižování výrobních nákladů.
Takt procesoru byl urychlen na 6 MHz, paměť je rozšířena na 320 kilo.
Místo slotu pro cartridge jsou v počítači patice pro tři přídavné ROM (32 KiO pro Basic a dvě volné, každá dalších 32 KiO).
Na desce je integrovaný diskový řadič, místo jednoho konektoru pro síť a softwarový RS232 jsou konektory dva – zvlášť pro síť a zvlášť pro sériák se Z80SIO.
Problematická zdrojová část (stabilizátory v původním počítači se přehřívaly a poškozovaly fólii klávesnicové membrány) byla předělána na plně externí zdroj.
Grafický a zvukový čip zůstaly stejné (na jejich vývoj nebyly peníze), ale i tak jsou grafické možnosti dostatečně ohromující, jak ukazuje ukázkové video jedné z oživených desek.
Pro Enterprise 911 se plánovala nová verze operačního systému EXOS 3, ale Intelligent Software žádal příliš mnoho peněz, tak je v prototypech osazen EXOS 2.1 jen s drobnou úpravou inicializace čipu DAVE na 6 MHz – nejsou proto například využita nová tlačítka na klávesnici (původní EXOS je prostě neumí číst) a chybí ovladač pro Z80SIO.